Červen

Červnové novinky začnu tím nejdůležitějším... DEZINKA JE ZASE ÚPLNĚ ZDRAVÁ!
Sice ještě není v kondici na výstavu, takže tím pádem padla účast na červnové Klubovce, na kterou jsem se moc těšila, ale hlavní je, že je podle rozborů z veteriny úplně v pořádku. Jakmile ještě víc přibere a dostane se na svou původní váhu a nabere trochu i srst, kterou stále ještě vyčesávám jak líná, přihlásíme se na výstavu, abychom si dovezli ten vysněný pohár.

Další super info je, že Radce je dobře, těhotenství si užívá v pohodě a tak jsme měli v neděli na cvičáku trénink. Byli jsme tam jen ve třech, což bylo úžasný, protože jsme měli plno prostoru a tak tam s Dezí cvičil ještě retrívr a pak odroslé štěně maliňáčka z Radčinýho odchovu. Super sestava a ještě lepší atmosféra...
Cvičila se poslušnost, odložení, sedy-lehy-vstaň, přivolání, aport, kladina, áčko a překážka. Dezinka byla celkem v pohodě, jen netuším proč se zbláznila u překážky a za nic jí nechtěla skočit.. na vodítku v pohodě, ale jakmile byla na volno, obíhala jí jako by se jí bála... uvidíme reakce příště, ale vůbec sem to nechápala.

No a také sem musím poznamenat, že bych nikdy netušila, jak dokáže být roční bláznivé štěně úžasně tolerantní a opatrné k jiným ještě menším a zranitelnějším zvířatům. Naše číča Mikša porodila 2 krásná koťata a protože u nás neměla možnost se s nima někam schovat, čekala jsem, že je porodí někde v seníku a nebo dřevníku u sousedů a domů je dovede až větší. Překvapením bylo, že je porodila do psí boudy, kde normálně s ní spaly i obě čuby, pak si od nich porůznu odcházela a přicházela, jak jí napadlo a koťata tam nechávala s čubinama úplně samotné. Takhle tam vegetily společně několik dní, kdy už sem to nevydržela já a koťata jí přestěhovala do bedny na terasu. Kočka si je během dne odstěhovala zase k hafynám do kotce a nechávala jim je na starost, když courala po okolí... nevěřila bych, že to můžou koťata bez újmy přežít. Když sem jí je přestěhovala podruhé a nedovolila jí je hned zas uklízet k čubám, dala si říct a zůstala s nima už v bedně. Teď už spí přes noc ve svém pelíšku na terase a během dne mi je kočka stěhuje do skalky pod pivoňku, kde jsou až do večera, než je zas odnese do své bedýnky. Když je vezmu do ruky, začnou šíleně mňančet a obě čuby jsou u nich stejně rychle jak kočka... všichni je očmuchají a když zjistí, že se jim nic neděje, jdou zas po svém... pro mě je to něco neuvěřitelného. Když si představím ty šílený kreace při hrách psů s kočkou, jak je vždycky Mikša uslintaná, zválená a  utahaná, je s podivem, jak něžní dokážou psiska ke koťatům být.

A na konec se pochlubíme úsměvnou tečkou... Dezinka se naučila spolehlivě čůrat na povel. Jakmile jí řeknu ČŮREJ, poslušně si přidřepne a pokud jí to jen malinko jde, vyždíme se na počkání...  Je to naprosto super... okoukala jsem to u Blanky, která tak má naučené obě čubinky a mě se to moc líbí. Hodí se to skutečně kdekoliv... před nástupem do auta, když jí chci vzít do bytu, nebo jen prostě když vím, že ve městě zrovna nebude plac k tomu vhodný... ale nejvíc se to u nás uplatňuje při vypouštění holek na zahradu z jejich výběhu... první povel jsou KAMÍNKY - to už Dezí ví, že má běžet na kačírek za bazénem a druhým se tam vyčůrá. Jen mě strašně mrzí, že se mi nedaří to vysvětlit i hluché Arce... byla by to paráda je nemuset neustále hlídat, aby páníčkovi neničily trávník, který se pomalu, ale jistě začal dávat do kupy a zarostly na něm z většiny všechny od holek vyčůrané fleky... Snad se dočkáme toho, že zaroste úplně... i když nevím nevím... přece jen Arunku občas uhlídat nejde...na kamínkách na mě čumí jak telátko a neví co by měla dělat a jen jí pustím na trávu, už dřepí... prostě děs! Zatím se jako první pomoc osvědčil kbelík vody a loužičku ihned polejvám, takže fleky nepřibývají tak okatě jak dříve, ovšem stane li se, že si čůrne a já si toho nevšimnu hned, za pár dní se rýsuje oranžový flek a sním i nové výčitky páníčka...