O Dezí
Když jsme si pořídili naši první fenku Arunku, strašně se mi líbilo, že má kamarádka těch hafíků víc... pohled na smečku stejných zvířat je vždycky nádhera..
Jenomže manžel o druhém psu slyšet nechtěl a tak jsem si plnila sen alespoň tím, že když kamarádce hárala jedna z fen, brala jsem si k nám jejího psa, aby nemusel být zavřený... Naše čubina naštěstí hárala v úplně jiném termínu a to už zase šel Badoušek domů... Pak u nás pobýval v dobách, kdy měla její fenka štěňátka, protože Bady je zrovna nemusel... Byla to nádhera mít dva hafany, navíc Arunka s Badym vyrůstala, takže byli úžasně sehraní, procházky byly veselejší a i doma bylo víc živo... Jenomže po dodělání fasády mi byla tato radůstka zakázána, protože Badymu by bylo úplně fuk, kolik dala práce a stála peněz, potřeboval by si jí prostě taky označkovat a tak k nám dostal od manžela zákaz... Zkoušela jsem umluvit štěňátko, ale marně... ještě se dodělával spodek plotu a co prý se štěnětem...
Na jaře 2010 měla kamarádka opět štěňátka, tentokrát poprvé rodila fenka Ariska, kterou si nechala ze svého prvního odchovu... je to elita s výborným rodomenem, výstavními úspěchy, ale hlavně s naprosto úžasnou povahou. Kamarádka k ní vybrala stejně skvělého psa ze zahraničí a tak mají štěňátka předpoklady se velmi dobře prezentovat na výstavách i cvičáku...
Dělali jsme si z manžela legraci a od začátku co Ariska zabřezla jsme mluvili o tom, že jedna černá fenečka bude naše... on pořád jen kroutil hlavou a ťukal si na čelo...
Pak se "prdelky" narodily... maličké černé kuličky... sledovali jsme je na webu chovatelské stanice, kam je kámoška pravidelně vkládala a jakmile otevřely očka, jeli jsme s dětičkama na návštěvu... No já z nich byla samozřejmě úplně na měkko... Každé štěně mělo na krku stužku jiné barvy, aby se dala rozeznávat a nám se líbila moc oranžová fenečka... Když jsme na ně jeli podruhé, byli hafíci zas o něco větší a už capkali... no a manžel šoknul otázkou: " Tak která je tedy ta naše?" Držel při tom v náručí právě tu oranžovou čubinku...
My se na sebe s kámoškou jen podívaly a polkly na prázdno... raději sme dělaly, že jsme to ani jedna nepostřehla, ale pak doma když jsem se manžela ptala, jak to myslel, řekl mi, že je mu jedno, jestli si pořídím druhou holku... To byla radost!!! Hned jsem volala kámošce, že to myslel fakt vážně a že chci tu oranžovou - nejkrásnější holku! Líbila se mi úplně stejná čubinka co jí, původně si jí vybrala pro sebe, ale už jí doma taky další hafík neprošel (ale není to zdaleka poslední vrh, co odchovala :D, takže šancí ještě bude mít...), tak jsme se nakonec všichni domluvili na tom, že čubinka bude sice naše, ale registrovaná bude dál pod její chovatelskou stanicí... takže úplná spokojenost!
***
Dezinku už máme doma... čeká nás dlouhá cesta než z ní bude krásná a vychovaná dáma, ale strašně se těším na všechno to učení, vychovávání a mazlení se s ní... Budeme se snažit, aby byla stejně úžasná jako její maminka!
Blani - díky za ní!
Tohle jsou rodiče Dezinky:
