Tak jsme se s Dezinkou více jak po roce a vlastně úplně poprvé od doby, co měla štěňátka, vypravili na kulturní psí akci. Pravda, tropický pařák 38°C ve stínu nebyl nejideálnější, ale to si člověk nevybere.

Přihlásila jsem jí na Národní výstavu v Mladé Boleslavi, kam jsme jeli hlavně kvůli Fayence, aby si zkusila dodělat junior šampiona. Tam jsme se potkali také s Faynčiným bráškou  Falegem = Fordíkem. Z něho je velice krásný a milý pes a tak jsme měli všichni velkou radost, protože Faya i Ford ve svých třídách zvítězili a získali své tituly CAJCe, Dezinka si získala ve své třídě vítězů CACe a dostala titul NÁRODNÍ VÍTĚZ. Tím jsme tak nějak dovršili všeho, co jsme si od naší princezny předsevzali a nejspíš se s výstavní kariérou loučíme, neb ani mě, ani Dezinku to nijak nenaplňuje a že mám tu nejúžasnější čubinku vím i bez titulů...

No a v závěrečném kole o titul BOB se utkala matka se svými potomky a aby se ti dva mlaďoši nehádali, mamina Dezi si titul odnesla sama.

Faynka si získaným třetím CAJCem dodělala titul JUNIOR ŠAMPIONA, takže jsem na všechny velmi pyšná a domů jsme odjížděli velmi spokojení.

Štěňátka pomalu odrostla, všem jsme našli prima páníčky a jsou v nových domovech.
Některá už jsme měli možnost znovu vidět, jiná sledujeme na netu, neboť jsou trochu z ruky.
Máme miminka nejen u nás, ale i v Německu, v Polsku a poslední holčička si na svou paničku musela počkat až do minulého týdne, protože si pro ní přiletěla až z Izraele a vzhledem k tamním veterinárním požadavkům vstupu zvířete do jejich země to dříve nešlo. Ale už i ona má svůj nový domov a začíná přebírat jejich pravidla. 

My jsme si nechali prvorozenou "Pampelišku"  Fayu a pomalu jí vznikají její soukromé stránky, které si povede Pavka, která s ní chodí do štěněčí školky a chystají se na společnou kariéru... v čem všem se jim bude dařit, to se uvidí, oběma jim budeme držet pěstičky a snažit se je podporovat.

Dezinka se postupně dává po miminkách do své kondice, trošičku nabrala a nyní to dohání i s chlupy, protože po mimčách byla v trochu šakaloidní formě :-)

Postupně zase začala cvičit, trénuje agi i obrany a výhledově bychom se chtěli postupně dopracovat k nějaké další zkoušce, aby to nebylo jen o teoriích. Uvidíme, co se nám povede natrénovat.

Dnešek je výjimečný den!
Naše Dezulka je u Blanky na porodní dovolené a tak jsem se za ní dnes byla ráno podívat. Vítání proběhlo velmi podivně, protože teta běhala s hadrem do popelnice s tím, že jí právě "prdla voda" Blanka mi řekla, že tak do dvou hodin by mohl začít porod a tak jsem vzala Dezinku na trávu vyvenčit a trochu protáhnout. Po návratu Blanka odešla krmit malou dcerku a my s Dezí byly v porodní bedýnce a hrály si s míčkem. 

Najednou se Dezí začala chňapat u zadku a kde se vzalo, tu se vzalo, měla jsem vedle nohou "mimozemšťana". Vůbec jsem netušila, co s tím zablaněným prckem dělat a nikde nikdo... "POMÓC!"
Blanka mi jen vzkázala, že hlavu na vzduch, Dezí že to má sežrat a že mám být v klidu...   :-)
No dobře - protrhla se blána, štěně začalo dýchat, Dezí mu strhala blánu z tělíčka a vzorně jí začala žrát... když už žrala skoro pupík, byla jsem trochu nervózní, ale ještě jsem se držela. Pak ale Dezí popadla štěně a než sem se nadála, začala tam s ním cestovat a držela ho tak divně za hlavu, že jsem popadla podezření, že ho snad sežere taky! Naštěstí byla neuvěřitelně něžná a vypadala jako kočka s kotětem. Půjčila mi ho na zvážení a na zkontrolování, že je to holčička, navázala jsem jí mašličku a pak mi ho hned zase sebrala a začala s ním v tlamě zase hrabat. Tedy moje nervy! 

To už naštěstí došla i Blanka a tak jsem tam na to nebyla sama. Alespoň psychicky ne... Začala rodit druhého prcka - byl to kluk!  Blanka mi vše vysvětlovala a nechala mě si vším projít samotnou... vše kontrolovala, ale nechtěla k Dezince do bedny lézt, když tam má mě a tak jsem si většinu štěňátek odpiplala sama. To je zážitek na celý život! Už jsem byla u porodů dříve několikrát, ale vždy v povzdálí a většinou u maličkých plemen, kde se rodí 1 - 2 štěňata... Bylo to formou podej, přines, vyřiď... 

Teď jsem si Dezinku odrodila a jsem na ní strašně moc pyšná. K porodu jako takovému mě vůbec nepotřebovala, jen jsem jí uklízela pod sebou mokré kaluže a krev, kontrolovala, označovala a vážila štěňátka a hladila jí po čumáku, když mi ho strkala pod ruku... Byla úplně úžasná, každé štěňátko ihned opatrovala, olizovala a hned si ho hlídala. Jak jí přibývala, bylo vidět, že neví, jak si je poskládat a jak si k nim pořádně lehnout, ale za chvíli na to přišla, našla si svůj systém, jak se k nim uložit a bylo na ní vidět, jak je spokojená. Postupně se narodilo deset krásných celočerných chomáčků, vydávající pískot a mlaskot a dost hbitě se pohybujících po bedně za maminou. Je neuvěřitelné, že hodinu staré štěně si už dokáže dolézt kam potřebuje. Příroda je opravdu mocná a je vidět, že nezdegenerovaná plemena rodí lehce a přirozeně. 

Byl to opravdu nevšední zážitek... mé milované Dezulce i Blance za něj moc děkuji!
Doufám, že ze štěňátek vyrostou stejné psí osobnosti, jako je jejich mamina a že najdeme ty nejsprávnější páníčky, kteří jim poskytnou milující domov a zázemí. Budou  vhodní na chov, výstavy i sport, ale především to budou skvělí parťáci do života a prima společníci celé rodině... 

Začátek roku je pro mne naprosto nepopsatelný.

Ve středu večer jsme s dcerou zjistily, že Dezinka začala po deseti měsících hárat, což by nebylo až tak zvláštní, kdyby se do toho nevložila naše chovatelka s nápadem na štěňátka ihned. 

Prý je to ideálně načasováno... :o)

Pavka byla samozřejmě na její straně, protože by chtěla mít doma po naší princezně štěndo a tak se začalo realizovat krytí, se kterým jsem v horším případě počítala za rok - v tom lepším jsem doufala, že se mu vyhnu úplně. :-) 

Ještě koncem prosince jsem to statečně hlásala všem, že štěňátka od Dezi snad vůbec nebudou... 

No - nikdy neříkejme nikdy!

Řešily jsme tedy po mobilu Dezinčino barvení, ale protože tomu vůbec nerozumím a nikdy jsem to takto hlídat nemusela, naložila jsem v pátek večer Dezulku a dovezla jí na posouzení Blance, ať si to rozhodne sama, protože já jsem krom růžové barvy fakt nic nepoznala. No a ta měla vcelku jasno - dojely jsme s Dezí ještě ten večer na kontrolu na veterinu, kvůli zjištění ovulace. Bylo to vše docela na kvap, protože Dezí se tak poctivě vylizuje, že po třech dnech od zjištění hárání měla už tu ovulaci  potvrzenou. Doufala jsem marně, že by to takhle narychlo nemohlo vyjít, když není nic domluveného, ale to jsem se jen dozvěděla, jak jsem se spletla. Pro naší chovatelku to vůbec nebylo rozhodnutí jen tak na rychlo - ona s tím počítala už dávno, jen já pořád ještě ne. Blanka už dříve našla krásného pesana v Maďarsku, protože podle mých podmínek tady v Česku nějak žádný neprocházel, takže ona byla připravena a já jsem se to dozvěděla až nyní. :o)

Tatínkem Dezinčiných štěňátek a tedy i F vrhu Balpoa byl vybrán pes 

T.s. HJch HSCH Toby Comme un Reve Noir - prostě Toby.

V sobotu ráno jsme si vše ověřily, domluvily podrobnosti, večer si Blanka vyzvedla Dezinku, já dostala její dcerku Terezku na hlídání a v brzkých raních hodinách se vydala Dezinka na krytí do Budapešti. 

Toby byl na Dezinku prý milý a hodný, krytí se povedlo po půlhodinovém okukování vcelku bez problémů 

Každý Blančin odchov jsem při loučení na cestě k novým majitelům obrečela a nyní abych se připravovala na loučení se svými vlastními miminky... 

Šok z rychlé akce už byl překonán a na miminkas e všichni moc a moc těšíme!

Každopádně má Blanka pravdu, že je škoda, aby naše krásná princezna štěňátka neměla a protože případný odchov bude především její práce, štěňátka si náležitě užijeme... :-)

Pevně doufáme, že vše bude v pořádku tak, jak má být. Takže prosím, držte nám pěstičky. :)))

Stejně jako loni, měli jsme dnes na cvičáku sranda závody. Bylo celkem 27 týmů a hned od rána panovala skvělá nálada.
Počasí nám vyšlo nádherné, takže bylo letos klání na trávníku a za svitu slunečních paprsků.

Závod byl sestaven z pěti úkolů - 

        1) Přivolání s nástrahou - dráha 6Om na čas mezi miskami s pamlsky, paštikou a piškoty.
            Mezitím naházeno asi 20 tenisáků, hračky a dva fotbalové míče... prostě superdráha.  :o)    /Na čas/

        2) Odložení na koberci asi metr od hraček a misky s vonící nástrahou.
            Vzdálení psovoda 10 kroků na 20 sekund.    /10 bodů/  

        3) 3 hody Frisbee - házecích talířů - pes je musí v letu chytit a donést páníčkovi.    /10 bodů/

        4) Tuneliáda v daném pořadí    /10 bodů/

        5) Aport buřtu - nejoblíbenější disciplína. 
            Odhození na 5 metrů, vyslání psa a ten má předat buřtík páníčkovi.  :o)    /ano-ne/

Já jsem dělala asistentku při doplňování ukradených nástrah v miskách a držiče psů na startu. Závod si s Dezinkou vyběhala Pavka.
Musím říct, že dopadly lépe, než jsem čekala, protože Dezinka aportovala buřtík až k Pavce a polovinu ho předala. Tedy předala by ho na správný povel asi i celý, ale Pavka jí ho při odebírání přervala a tak tu půlku, co jí zůstala v tlamě, Dezule sežrala. Nicméně, ke splnění úkolu to stačilo a protože ostatní úkoly splnily holky na plný počet, dostaly se do první pětky - kategorie "Hujerovců" s maximem bodů a v čase 10m/s.
Opravdu jsme si dnešek užily a už nyní se těšíme na další rok.

Dnes jsme se dozvěděli, že naše holčička Dezinka má přiznaný titul KLUBOVÉHO ŠAMPIONA!!!
Oficiálně dorazí originální list chovatelce Blance, ale neoficiální kopii už máme k dispozici.

Máme obrovskou radost!!!

Nedostatek času se podepsal na Dezinčiných stránkách i na akcích, kterých se účastníme.
Dnes Pavka s Dezinkou doběhla na agility závodech svou třetí zkoušku z LA1, tak jsem na obě moc pyšná, protože při tom minimu tréninků, na které se dostaly, je to prima výsledek. Dezinka už mě neřeší vůbec, Pavka se tím dost uklidnila a víc jí věří. Holky začaly být sehrané a je vidět, že si to opravdu užívají.
Je radost se na ně dívat a mám z nich velkou radost.

Poslušnost trénujeme převážně na zahradě a při vycházkách, když už se o víkendu dostaneme spolu na plac, jsou to většinou obrany s Ondrou. V obranách jsme pokročily z kousání do klínu na malý rukáv - mám z toho obrovskou radost, ale pokroky jsou opravdu pomalé, protože za měsíc se dostanu na cvičák maximálně dvakrát. Ale má malá černá ďáblice si to chvílema i užívala, takže doufám, že až mi skončí kolotoč, který mne krade veškerý čas, dostaneme se do toho pořádně...

Dnes byla Dezinka s naší chovatelkou Blankou na výstavě ve Zbraslavi.
Blanka jí moc chválila, docela si to užívaly a s pomocí kamarádky Ivy při vystavení, byla Dezinka výborná1, čímž jsme získaly tituly CAC a ČKŠ.
Tím jsme si letos splnily oba plány, které jsme měly - selekci i dodělání všeho pro šampiona.

Jsem moc ráda. Za krásnou čubinku i prima kamarádky, které díky ní mám! :-)
 

 Agility trojzkoušky "Letní párty"

Tropické bláznění na trávě bylo odstartováno krásným slunečným ránem a stany kolem závodního kruhu se jen rojily.
Dezí byla s Pavkou nahlášená také a já coby stopkařka jsem jim to na place tak trošku ztěžovala. Dezí ale už naprosto pochopila, že na agi musí poslouchat Pavku a neutíkat za mnou, takže to začíná být stále větší zábava.
Rozhodčí Jitka stavěla krásné parkury a bylo radost se na ně dívat... První běh holky zkazily, když si spletla Pavka tunel... ale na tomto místě pohořely i větší hvězdy a tak jsme se tomu jen zasmály. Druhý běh  zaběhly jen s jednou chybičkou... běžely krásně a skončily o pár vteřin čtvrté. Měly jsme velkou radost. Třetí běh byl také s chybou, ale pak se diskly na skočce z druhé strany skočené...
Takže holky složily svou druhou zkoušku. Jsem na ně moc pyšná.

... co k tomu dodat?  Takhle vypadá naše výstavní princezna jen pár dní po výstavě... 

Ano - je to skutečně Dezinka...  :o)

Držela ty chlupy snad jen silou vůle.

... a za další dva dny...  :o)   naše nejkrásnější...  :o)

Blanka nás nahlásila na dvoudenní klubovou výstavu v Mladé Boleslavi, které posuzovaly střídavě zahraniční rozhodčí.

Obvázala jsem svůj čerstvý výron kontníku, co to šlo a vydaly jsme se ráno na cestu. V autě byla sranda - jely jsme s Blankou, která jela vystavovat naší psí babičku Ursinečku do veteránů a její ségrou Marťulou, která nám dělala řidiče. V Bolce na nás čekala ségruška Dainka s Bianečkou a s paničkou Ivuškou, která to tam s hrstkou dalších chovatelek pořádala. Vůbec jsem jí ten šrumec a kolotoč nezáviděla - opravdu zavděčit se nevděčným je šílený úkol, ale myslím si, že to zvládly holky suprově, protože oba dva dny vše klapalo, jak mělo.

Počasí bylo krásné, horký den nás uondával sám o sobě, ale i tak jsme si výstavu užívaly a sobotní klání skončilo megaúspěchem... Dezinka v MB na klubovce získala CAC a zároveň vyhrála KLUBOVÉHO VÍTĚZE !  Ségra Dainka vyhrála svou třídu také a naše babča Ursinečka to tam porazila komplet všechno! ... Prostě sobota byla na oslavu.  Večer jsme se vracely všechny moc spokojené.
Dovezly jsme si krásné pohárky a super náladu.

Neděle byla pro ségru a pro bábinku stejně úspěšná - opět vyhrály vše, co se dalo a Blanka sklízela jednu cenu za druhou, protože vyhrála Ursinka, její pes Rokášek a celkově vyhrála chovatelskou skupinu, kde jsme byli všichni z jejích odchovů přítomných na výstavě.

Dezinka skončila v nedělním kruhu tentokrát druhá... porazila nás velmi ambiciózní chovatelka se svou čubou, přestože rozhodčí vyjmenovala 6 věcí, kde je Dezí lepší a hezčí než ona... ale Dezí začala línat a paní rozhodčí se zdálo, že má malý hrudník. Bodejť ne, když tam už neměla chlupy a ona jí vůbec neprošahala. :-) Ale naštěstí my výstavy nijak moc neprožíváme a jezdíme tam hlavně za kámoškama, takže to nejdůležitější nás teprve čekalo...
 

Po všech výstavních procesech se udělovala selekce - výběr nejlepších jedinců mezi elitu v belgičácích... čekaly jsme v ní my s Dezí, Ivča s Dainkou a ještě 6 dalších psů. Obě Balpoačky a ještě jeden pejsek jsme jí získali, takže i neděle byla supééér. Ani jsme neřešily, že docela slušně prší a užívaly jsme si to pod přístřeškem ve velkém. Jen jsme pro jistotu vše nepotřebné zbalily do auta, což se později ukázalo, jako velice zásadní plus.

Při předávání úplně poslední ceny pro nejlepší zvíře výstavy ze všech variet BO, kterou si opět odvážela Blanka se totiž přihnal tak prudký liják, že nebylo vidět na deset metrů - deštníky lámal vítr a vše bylo během pár vteřin promočené skrz naskrz. Všude se valila po kotníky voda a vše se na závěrečné vyhodnocení přesouvalo do haly...

Byl to opravdu šrumec a cesta domů byla malý adrenalinový zážitek, neboť stěrače chvílema nestačily vodu stírat. Ale dojelo se dobře a zážitky byly opravdu skvělé.

Dezinka je moje nádherná princeznička.

Dnešek se nám tak trochu nepovedl - ale fakt jen o ždibec :-)))
Byly jsme s Dezí na závodech ZZO, podle kterých jsme nedávno úspěšně složily zkoušku. Jenomže... panička si myslela, že to bude brnkačka a rozhodilo jí hned na počátku Dezinčino zdrhnutí za psem. Sice se vrátila ještě na první povel, ale dost mě to rozhodilo a to ona hned poznala. Soustředila jsem se na sedání z lehu, protože vím, že tam nejsme nejlepší a chtěla jsem strááášně moc vyhrát nádhernou sošku pejska, co nám holky přichystaly za ceny, ale Dezí to pojala po svém a i když jsem si ohlídala to sedání, nezkontrolovala jsem si odložení do lehu, které máme jinak naprosto krásné a ta moje malá černá potvora si tento cvik místo zalehnutí odseděla... A já jak blbec se na ní ani nepodívala, abych si jí opravila, protože jsem jí čekala přilepenou k zemi - no myslela jsem si, že mě klepne. Takže tento cvik za 0 bodíků... Skončily jsme celkove z 9 psů v bramboračce. Měli jsme 78 bodů... vítěz měl 81 a každé další místečko bylo o jeden bodík méně. Ach jo...
Ale abych tý mršce jen nespílala... dostaly jsme od rozhodčího pochvalu za nejlépe předvedený aport - a to ho umíme jen tak trochu a krátce, tak to mě potěšilo hodně. Dělaly jsme klasický s činkou - ten se nám povedl. Ostatní překážky prý celkem v pohodě. Jen ten jeden vynechaný cvik. Prostě příště, no... :)))
Ale jinak suprový dopoledne... závod si nesl název o Ratenický pohár a tomu jsme dostáli... všechna místa obsadili Simíráčci a to je skvělé.
Takže tímto ještě jednou gratuluju všem umístěným "soupeřům" :))))

Dezinka složila dnes zkoušku ZZO na 57 bodů z 60 možných !
Prý vše krásné, jen ještě trochu dopilovat přesnost v chůzi u nohy a dosedání - takže supér!
Byl to prima den - počasí vyšlo jak na objednávku, Dezinka se moooc snažila a tak doufám, že se nám povede úspěšně ještě jedna zkouška do třetice. To uvidíme za měsíc... :-)
 

Závody v poslušnosti...

Naše instruktorka výcviku Irča se rozhodla jet na závody.. a hádejte co mi provedla...  :D
Nejprve se mě ptala, jestli bysme si to nechtěly s Dezí taky vyzkoušet, pak to pojala jako hotovou věc a nakonec to rozhodla, že nás tedy ráno vyzvedne...  :-)))

No jsem na to už celkem zvyklá, že mi psí záležitosti pomáhají organizovat ostatní, tak jsem nakonec opravdu kývla. Pavka si to nechtěla nechat ujít a tak jsme vyrazily dnes ráno ve třech + tři čubinky - naše Dezí, Irčina Izzy - Blecha a s námi ještě jedna hlídaná australanka...tu měla chvílema půjčenou Pavka, ale i když to bylo chvílema, stihla se do ní zamilovat...

Třičtvrtě cesty jsme jely hnusnou mlhou - tady musím naší řidičku pochválit, jela skvěle a nějak jsem se nestihla ani bát. Cesta nám utekla příjemně a celkem rychle. Ovšem cílové místo byl i přes varování předem opravdu ŠOK ! Tankodrom je slabý popis.... celý plac byl pod vodou - kde nebylo po kotníky bahno, tam byla kluzká zmrzlá plocha... kde ani jedno z toho - což byly jen ostůvkové výjimky, tam byla polorozbředlá vrstva blátivého sněhu... no - po vystoupení z auta jsme byly pocákané hned, než jsme přešly ještě pevnou cestu... po vkročení do areálu už jsme nebyly čisté ani trochu. Při placení startovného a nahlašování se, už jsme vypadaly jak všichni bahňáčci okolo...

Zkusily jsme holky posadit a položit do tohoto hnusu a výsledek byl jen údiv v očích obou našich holčiček s výrazem NE!!! Ani jedna se nenechala donutit k tomu, aby se zadkem jen na chvilku dotkla země - při položení pružily břichama ve vzduchu jak vodoměrky a bylo jasné, že tohle tedy rozhodně nepřijmou... Přesně se dalo poznat psy, které na tomto cvičáku cvičí a neřeší to - ti seděli, popřípadě leželi, nebo pobíhali po place jako by nic - všichni ostatní předváděli stejné kreace, jak naše holky a snažily se toho bláta dotýkat jak nejméně je to možné.

Protože Dezí právě hárá, bylo dané, že budeme závodit jako úplně poslední až po všech ostatních psech i disciplínách. To byla opravdu dlouhá představa. Navíc jako háravka na place předtím vůbec nesměla být, takže nás naše známá od tamtud vyprovodila s tím, že jí mám zavřít do auta a nechodit s ní ani před vstupem na plac, aby to ostatní psy nerušilo. No - když nic jiného, alespoň se pořádně nezamazala... :D

Irča byla připravená bojovat, ale já jsem to zkoušela ukecat na to, že to urychlíme, když na nás nebudou muset čekat na konec a že jí zas odhlásím. :D S naším figurantem Mílou se mi vysmáli a zatrhli mi to, takže jsem si při losování čísel vyzvedla to poslední naší kategorie ZZO a modlila se celou dobu, aby když už si do toho marastu nechce sednout Dezinka, abych se nenatáhla já sama.  :o)

Jak byla Dezí celý den v autě - krom malinkých přestávek na vyvenčení v blízkém lesíčku, asi se mi pak po vypuštění chtěla zavděčit z radosti, že je konečně venku a při našem čase závodu si do toho hnusu nakonec sedla. Protože si ale nesedá úplně rovně, při každém dosednutí to byl bodík za sednutí bokem... plný počet jsme měly tentokrát při odložení a také sedni-lehni, kladině a průchodu skupinkou... ostatní cviky jsme měli o bodík dole tím sedáním a u přivolání jsem jí dala povel rukou - což se také nesmí... získaly jsme tedy 89 bodů ze 100 možných a čtrté místo, což je sice pro nás bramborová medaile, ale na druhou strnu jsme si vyzkoušely v opravdu šílených podmínkách, že jsme na složení této zkoušky dobře připravené a už se na ní moc těšíme. Takže hurá na věc - máme ještě co pilovat... :)

 

Naše agiliťačky...

Pavka se rozhodla, že po několika brigádách při pořadatelství agi závodů u nás na cvičáku si to chtějí s Dezinkou také vyzkoušet.
Mamina zařídila přihlášky, poplatky a vše potřebné a čekalo se, až nadejde ona chvíle.  :o)

Přijela závodit i naše Simča s Fidouškem, které jsem kaskadérskou jízdou po čerstvě nasněžené deseticentimetrové vrstvě jela vyzvednout na nádraží, protože spali u nás, aby to ráno stíhali v pohodě, takže jsme měli velmi zábavný večer... ostatně jako vždy při našich setkáních. Večerní procházka s pejskama po naprosto namrzlé a kluzké cestě byla obzvlášť psina...pak člověče - nezlob se a vychechtaní jsme šli na kutě...

Ráno byla pořádná zima, napadlo skoro 15cm dalšího sněhu, takže jsme transportovali vše potřebné na cvičák na bobech... Přejímka, nahlášení, přeměření a je to tady...
Já jsem opět byla na place - tentokrát jako hlavní hlídač parkuru a Pavka za páskou mezi závodníky.

Pozvaly jsme všechny možné známé i lidičky nejbližší, aby byli svědky naší premiéry. Jako největší fanoušky jsme měly naší starší ségrušku Bianečku, která si to přijela užívat se svou super paničkou Ivuškou. Dorazily i holky, které jsme dlouho neviděly a tak jsme měly opravdu velikou radost. Pavka skoro až moc velkou, protože místo aby pořádně sledovala trať, pořád šveholila a povídala a mazlila všechny hafíky kamarádek, včetně štěňátka borderečky, které jí přivezla ukázat její kamarádka.

Když došlo na věc, Dezinka Pavku rozhodila tím, jak po mně pořád koukala a tak měla strach, aby jí za mnou neutekla, jak je jejím zvykem. To + nepozornost a následné vběhnutí na překážku v jiném pořadí je stálo dvakrát diskvalifikaci, ale krom těchto dvou chyb, které tam předváděli i ostřílenější závodníci, běžely obě na svůj první oficiální závod moc pěkně. Oba běhy doběhly pak už bez chyby a když si příště dá Pavka víc pozor na dráhu, mají opravdu velkou šanci.

Byl to docela náročný den, zima, celý den na nohou a celé odpoledne propršelo... šílený sníh ze silnic zmizel - tudíž i z cesty, po které jsme přitáhli ty boby, takže nazpátek jsme je táhli po zbytečkách sněhu a blátě... ale stálo to za to. Už dneska siplánujeme, který závod bude ten příští "náš" :o)

Prní sníh, ledovku i oblevu jsme přežili a čubinky si jí užily po svém.

Arunka jak může, je zalezlá v boudě, protože na zimu nezvykle dost prší a jí se to nijak nelíbí a neutahatelnou Dezinku jsme přihlásili na vánoční sranda závod u nás na cvičáku.
Na start nastoupila s Pavkou a musely spolu zdolat několik úseků a nástrah...

1)  poslušnost za chůze i na místě s velením

2) obraty na místě a sedni - lehni - vstaň

3)  překonání áčka

4)  fresbee aportování

5) tuneliáda s pořadím probíhání

6) přivolání na čas po vyznačené dráze

7) -//-   s nástrahou - na trase bylo několik misek s paštikou, s buřtama, s granulema a pár hraček a ponožek

8)  aport buřta  :-)

Pavka s Dezí poslušnost nikdy nedělala, startovaly spolu tedy jako začátečníci. A konkurence byla šikovná.
Protože ode mne se Dezí nechtěla odlepit a nechtěla jsem to holkám pokazit, sekundovala jim při cvičení Eliška, která se na cvičák vydala za námi a já byla jen jako divák a pomocník.
Většinu cviků holky zvládly skvěle, nástrahy při přivolání nechaly Dezi naprosto v klidu, ovšem aport Dezinka jako naprostá většina psů slupla a nedonesla z něho ani maličko, aby se cvik započítal... to jsme se všichni řezali smíchy - neboť někteří pohotovější páníčci se snažili z tlamky svého mazlíčka alespoň kousíček buřta zachránit a lovili jim ho téměř z krku...
Pavka to však nijak neřešila a tak si Dezí pošmákla. 

Petřík samozřejmě také nesměl chybět - nejprve uklízel v klubovně beton, neboť se tam stále ještě buduje a bylo všude plno papírků ze sádrokartonu - za což získal nádhernou SIMIRE kokardičku a pak si hrál s pískem na konci haly, takže byl také spokojený. Pavce s Dezinkou fandil ze všech sil.  Ve výsledku skončily holky na krásném druhém místě. Získaly krásné ceny a diplom.

Den to byl naprosto vydařený, plno legrace a prima parta lidiček bylo před štědrým dnem to správné odreagování.

Ano, zbláznila jsem se!

Po třech týdnech proležených s nemocí v posteli a bez jakékoli přípravy jsme se s Dezí nahlásily na zkoušku BH, která se konala u nás na cvičáku SIMIRE Ratenice. To jsme si přece nemohly nechat ujít. V  sobotu mi skončila neschopenka a v neděli ráno jsme nastoupily se snahou neudělat si příliš velkou ostudu...

Víkend byl jak malovaný, počasí na polovinu listopadu příjemný a nálada na cvičáku naprosto skvělá!
Zapsaly jsme se, seznámily se s příjemným panem rozhodčím a zase jsme odjely domů, protože se dělaly i zkoušky jiné a ty obsahovaly stopu, kterou my jsme nedělaly a tak jsme měly 2 hodinky volno.  Vrátily jsme se chvíli před příjezdem stopařů a pak už to začalo... bylo cítit mírnou nervozitu i napětí v ovzduší, ale panovala skvělá nálada a pohoda. Nějakou zkoušku skládalo asi 11 psů - nevím to přesně, nás na BH bylo 5.

Našrotila jsem si přesně kroky, které máme odšlapat a odpočítat a stále si říkala, že zkouška je od slova zkusit - že o nic nejde, takže jsem byla vysmátá a v pohodě. Dezinka si odpočívala uvnitř haly v klícce, protože BH zkouška měla být jako poslední a já jsem s kolegy dělala u IPA skupinku lidí.  Jak jsem tak pozorovala dráhu ostatních, čím dál víc mi připadalo, že jdou jinak, než by měli jít... nějak mi nedošlo, že mají jinou dráhu...  :-D  no a když jsem to řekla nahlas, samozřejmě jsem celou skupinku rozesmála... a pak jsme přišly na řadu my...

Nahlásila jsem nás rozhodčímu, což bylo celkem v pohodě a žačaly jsme krokovat na vodítku... to mi přišlo bezva, přechody do klusu, pomalého kroku a chůze Dezí zvládala skvěle a ani obraty nám nedělaly problémy, skupinku jsme prošly skvěle jak na vodítku, tak potom bez něj - Dezí byla opravdu moooc šikovná a já z ní měla strašnou radost. Naťapaly jsme si to znovu na výchozí bod a tam to přišlo...  OKNO!  

Vynechala jsem v duchu celé to opakující se účko na volno a vydala se s Dezí na závěrečné odkládání za chůze...  Pan rozhodčí se smál a navedl nás na vynechaný úsek. Docela jsem se rozhodila a Dezí to trochu poznala, protože i když šla opět skvěle, v otočkách si dělala bez vodítka větší obloučky, než bylo zdrávo, ale odložení v sedě i v leže s přivoláním proběhlo správně, jen jak je jejím zvykem si předsedla nakřivo a přiřadila se k noze nadvakrát - ale to šlo...  nicméně dodělaly jsme to celkem v pohodě a přišlo dlouhodobé odložení na dobu, než toto všechno odcvičí další pes.

Došly jsme k místu odložení, počkaly na pokyn a Dezí lehla... odešla jsem od ní na určenou vzdálenost a zůstala stát zády k ní... to Dezí neznala, nacvičovaly jsme to vždy tváří k psovi a fixací očima. Najednou mi Irča říká...  "No tak se můžeš klidně otočit"  Otočím se a Dezí stojí za mnou s očima upřenýma na mě a s otázkou v nich - "Ty na mě jako nebudeš dneska koukat???"  Musela jsem se smát - tušila jsem dopředu, že na tomto 100% pohoříme.  Rozhodčí mě poslal si jí odložit znovu na stejné místo a zůstala jsem si už u ní...
Když šel na odložení odcvičený pes místo nás, my jsme si šly vyslechnout hodnocení.

Měly jsme stržené bodíky za špatně umístěnou ruku, což se dá považovat za vedení a napomáhání psovi, pak za to křivé předsednutí, velké obloučky a na volno že nejde nalepená na noze - mě tedy Dezí potěšila, že nešla ten svůj metr... byla skvělá! Dostaly jsme i pochvalu, že pes pracuje s nadšením a radostně, přivolání že je úplně bezchybné a rychlé a že byla Dezí správně soustředěná během celého cvičení. Ovšem za neprovedené odložení jsme ztratily všech 10 bodů za cvik. Naštěstí jsme ten zbytek zvládly skvěle a tak jsme prošly zkouškou i bez toho odložení!  Jsme dítka štěstěny a klikařky, bylo to o chlup, ale Dezinka úspěšně složila zkoušku BH - napoprvé a bez příprav! Je to prostě moje holka šikovná, celá po mamině s babičkou a tak jsme se snažily přiblížit šikovností i ségře Daince, která toho s paničkou umí daleko víc nežli my.

Když docvičili všichni všechno, přišla na řadu ještě část cviků v ruchu vesnice.  Přemístili jsme se tedy na náves, kde jsme ztropili svým výskytem neskrývaný údiv fotografa, který se vydal fotit megaobjektivem poklidné nedělní poledne na opuštěné návsi, kde se mu zčista jasna zjevila skupinka s hafany a štráduje si to sem a tam a do toho kolem nich jezdí kolo, a běhá sportovec!  Koukal na nás vyjeveně a já se musela smát. Všichni toto splnili skvěle a přišla na řadu poslední část - kontrola chování samotného uvázaného psa. Každý z hafů byl uvázán u místní informační vývěsky a páníček mu odešel za roh domu. Postupně okolo vývěsky prošel chodec se psem, proběhl sportovec a rozhodčí došel až k psovi.  Všichni hafíci to zvládli skvěle a tak jsme se vrátili do SIMIRE základny a začalo se vypisovat všechny dokumenty, takže to máme černé na bílém.

Bylo to naprosto úžasné, pro nás s Dezí to byla nádherná premiéra, měly jsme skvělé zázemí našeho cvičáku a lidiček v něm, spoluzkouškaři byli všichni velmi milí a sešla se nás tam prima parta lidí a bezproblémových pesanů.   Na tento den nikdy nezapomenu! Další zkoušku na našem cvičáku si zkusíme také...

Podzim 2012

Čím je čubinka větší a dospělejší, tím méně je věcí hodných zápisků...  divný, co?

Každodenní tréninky poslušnosti je zbytečné hlouběji rozepisovat, tak snad jen že mě na cvičáku donutili vyzkoušet první lekci stop.  :D
Dezinka trénovala ve vyšlapaném čtverci a hledala ňaminky...jakmile vylezla ven, hned se sama bez upozornění vracela zpátky.
Bylo na ní vidět, že se jí to líbí a že jí to docela baví, tak jsem měla obrovskou radost. Doma jsme to pak vyzkoušeli ale jen několikrát, protože jsem pak padla na nějakou virozu a nemůžu se z toho dostat. Plácám se v tom už skoro měsíc. Doufám že antibiotika to konečně zažehnají a my se do toho vrhneme naplno!

Také nás čeká zkouška z poslušnosti, kterou asi neuděláme, protože to není zrovna ta nejlehčí, ale byly jsme s Dezí nahlášené, abychom si to prý zkusily.  :)  Zkouška je prý od slova zkusit!  :D  Holky si nás vzaly do parády a nijak nás nešetří... 
Na vodítku je Dezí skvělá, to má obraty, chůzi u nohy i odložení super... jakmile jí ale pustím z vodítka, pro tu malou černou potvoru "u nohy" znamená tak metr ode mě! To už za těch málo dnů nedopilujeme...  :D

Na cvičáku jsme makali jak zběsilí a tak je celá tréninková hala konečně přikrytá kobercema a v nepřízni počasí se bude trénovat uvnitř, což je úplně luxusní.

Pavka s Dezí skoro denně běhá agility parkůr, který má na zahradě a obě se hodně zlepšují. Dezí už zvládá probíhat i slalom, tak si prý vyzkouší nějakou lehčí dráhu i na neoficiálních závodech, až je bude zase pořádat náš SIMIRE cvičák.

Nesmím zapomenout na akci podzimu... aby měla Dezinka na cvičáku své pohodlíčko, udělala jsem jí z voliérového pletiva výstavní klec, kterou jsme si nechali v Simiru nastálo. Myšák jí do ní uřízl kobereček, tak má teď Dez své místečko, kde jí nikdo neruší a ona si může odpočívat, pokud zrovna necvičí. Tu její novou koupenou výstaní klícku sebou pořád tahat nejde, navíc bychom museli těch 300metrů na cvičák jezdit autem. A tahle je pro tento účel úplně suprová.  Má jí velkou, jako kolegyně na dva dobrmany!  :D  Takže skoro vilka.

No a po probiotikách, co Dezí dostává, se jí asi zlepšilo zažívání, nebo možná i chuť k jídlu, protože konečně přibrala a vypadá nádherně. K tomu začala nabírat chlupy, tak by z ní za nedlouho mohla být zase moje nádherná chundelka!

Pokud se ještě něco bude dít, určitě to sem připíšu...
 

Během prázdnin se toho událo mnoho, ale čas mi nedovolil to zatím sepsat podle svých představ a tak jen to nejdůležitější...

1)  začala jsem s Dezí navštěvovat cvičák, kde je to moc prima a kde se nám moc líbí - prima parta lidí a prima hafani...

Nemohu sem nedat odkaz...  simire.wbs.cz/

2)  naše čubinky mají předělaný koteček konečně podle mých představ...

Fotečky jsou ke shlédnutí zde:  koteček

3)  zůčastnili jsme se s Dezinkou sranda akce naší kámošky Ivušky - Voříškiáda o Mořského vítěze...

Dezinka dostala speciální cenu - krásného zlatého psíka...

4) přijela Simča s Fidorkou - malým šikulou a strávili jsme tu prima víkend...

Zbytek se pokusím doplnit koncem prázdnin - snad se k tomu dostanu...

Víkendová Klubová výstava v Mladé Boleslavi
Nejvíce mezi výstavami je prý Klubovka...  na nich bývá dané plemeno většinou hojně zastoupeno a pravidelně se sejde plno pěkných psů pohromadě. My se tam vydaly společně s Blankou a její smečkou také. Brala jsem to jako příležitost se setkat zase s našima holkama... nechyběla tam totiž Ivča se ségrama, takže nálada stejně skvělá, jako sobotní počasí... sluníčko hřálo a byla psina. Seznámily jsme se s novýma kámoškama a jejich hafíky - tervíček Googlík s paničkou Janou a všudy přítomná borderka Nexi s paničkou Zdenou. :-)  Pavce se strááášně líbilo, když jí Nexí probíhala mezi nohama slalom... je to moc šikovná čubinka, která umí jak agility, tak dogdancing... jen ta její samostatnost by mě asi odrovnala - pořád někde pobíhala. :-D
Zabydleli jsme se všichni pod altánem, kam se krásně naskládaly psí klícky a všechny naše stoličky s věcma. I Dezinka dostala k  narozeninám svou vlatní výstavní klec, manžel jí k ní přidělal kolečka, takže úžasné pohodlí - hned si jí oblíbila a hověla si uvnitř ve chvílích volna. Nakonec jsme byli rádi za nápad vzít altán sebou, protože neděle nám propršela... ovšem pod altánem nás nálada neopouštěla...
No a mezi všemi chvilkami zábavy jsme se také musely s Dezinkou jít předvést do kruhu... byla moc šikovná, ukazovala skvěle zoubky a stála jako modelka... byly jsme v kruhu i se ségruškou Dainkou a několika jinými čubinkami. V sobotu jsme byli druhé - Dezí získala ResCac, Dainka byla hned za námi třetí. Obě holčičky získaly Výbornou. Posuzoval je rozhodčí z Italíe. V neděli pak posuzoval rozhodčí z Francie a my jsme si to pořadí prohodily, takže získala titulík ségruška. :-D Obě opět Výborné.  Ivča měla velikou radost, že nám to natřely, protože Dezí je proti ségrušce o něco málo více chlupatá... Moc jsme to holkám přály, protože jak je  známo, mě ty výstavy zas až tak neberou...  Ale ta setkání jsou k nezaplacení a za to nám ten víkend stál. Blanka mi pak přeložila i posudky, které Dezinka získala - byly samá chvála - jen musí ještě maličko přibrat... jinak je to prý malá hrdá a excelentně vydařená psí slečna s mnoha přednostmi. Hlavně rozhodčí Pietro z Itálie z ní byl úplně unešený - ona je totiž dokonalá kopie své úspěšné maminky Arisky.
Na výstavě se dělaly kontrolní testy očí, takže je Dezi samozřejmě absolvovala, abychom měli jistotu, že je naprosto zdravá, stejně jako ségruška.
Pavka dostala za úkol oba dny fotit, máme spoustu fotek, jen jsme tentokrát nějak zapomněli udělat jednu společnou!  :D  Takže příště.

 

Padla věta na skypu, přidala se druhá a během deseti minut bylo domluvené megafocení...

Holky se domluvily a po obědě se tu objevilo plné auto legrace =  Iva s Dai a Biankou a Radka s Dráčkem a Pasíkem. Radka dovezla i syna Domču, takže tentokrát naše psí řádění bavilo i Petříka, protože kluci si užili odpoledne stejně skvěle, jak my - jen po svém... jejich bojové hry s vodníma pistolema nebraly konců a to stihli ještě počítač, fotbal a pouštění igelitek ve větru.  :-D

Aby nás nebylo málo, ještě se chystala Blanka s Ursinkou a Ariskou, ale musela počkat, až se vyspinká nejmenší člen fotící skupiny - Terezka. Pak přijely také. No a s naší Arunkou a Dezí to bylo 8 černoušků na zahradě... Byla to divočina a obrovská sranda. Fotilo se a fotilo, počasí se vydařilo doslova alabastrové a nálada sluneční! Zafukoval větřík, ale i tak bylo docela horko, takže po celém odpoledni jsme měli krásně rudé ruce.

Fotilo se podle dvojic, jak k sobě psiska patří, pak mamina a babička s potomkem, ségry spolu, sourozenci spolu i jednotlivky každému hafíkovi zvlášť.
Nejkrásnější jsou ale fotečky hromadné - miluju skupinové focení a 8 grénků pohromadě je úplná nádhera. Arunka tentokrát byla docela v klidu, i když pro jistotu košík měla, ale nekonalo se žádné dohadování a vrčení...  všichni pesani byli v pohodě a spolupracovali naprosto suprově.

Holky spolu s Pavkou hlídaly případné loužičky, aby se hned zalily vodou a manželovi se neponičil trávník a odpoledne nám uteklo jak nic... až mě mrzelo, když se začaly holky chystat k odjezdu. Máme ale přes 1000 nádherných fotek ze 3 různých foťáků, úhlů i pohledů a k tomu další nezapomenutelné chvíle se super patričkou!  No a už se zase těšíme na příště - už aby to bylo!

Včerejšek jsme strávily na popisné přehlídce se zkouškou povahového testu v Záměli.

Původně jsem myslela, že nás to bude čekat tak během roku, ale Blanka to nakonec naplánovala takto kvapem a tak se jelo. Aby byla cesta příjemnější, jelo nás plné auto... Blanka, Iva se ségrou Dainkou a ještě Šárka s tervičkou Šantal - no a k tomu my 3 - Dezi, dcerunka a já. My se nadoply kynerilem, takže cesta proběhla i v tom pařáku skvěle a vesele. V Záměli mě velmi překvapilo prostředí, kde se celý den tato akce konala... měla jsem totiž tak trochu strach z té výhně, co poslední dny panuje.

Vystoupili jsme však v areálu, který se běžně využívá jako rekreační středisko s využitím kynologických překážek a vybavení, co se tam okolo nacházelo. Navíc okolo všude stromky a vysoké keře, které skýtaly příjemný stín, tekoucí voda z kohoutku přímo na place a nedaleko rybníček s potůčkem pro osvěžení hafanů... Dalo se tam pořídit občerstvení a dostupné byly i toalety. Musím uznat, že něco takového jsem nečekala a byla jsem velmi mile překvapená.

Dobrá nálada panovala vesměs všude a nás neopouštěla ani během dne. Potkali jsme se tam totiž i s "Dorotkovými", kteří také přivezli ségru a tak tam byla silná trojka Balpoáckého vrhu "D" Jako první jsme byly na popisné přehlídce, kde šlo všechno jak na výstavách, takže pohoda... s tím Dezinka problémy nemá a tak se ukázala jako náležitá modelka. Posuzuje se povaha, exteriér, měří se výška a délka psa, kontroluje se tetovací číslo (nebo číslo mikročipu), chrup, skus a u psů přítomnost varlat. Komise posuzuje psy jednotlivě. V první části probíhá měření výšky a délky, kontrola tetovacího čísla, chrupu, skusu a u psů varlat, následuje posouzení exteriéru. Povaha se hodnotí v průběhu celého posuzování. Ségry si vedly stejně skvěle a tak jsme byly spokojené.

Potom přišel povahový test... Povahový test se provádí za účelem zhodnocení povahy belgického ovčáka a australského ovčáka, přičemž největší důraz je zde kladen na vyrovnané, nekonfliktní chování dobře socializovaného psa. Ideálním psem je zde chápán takový pes, jehož povaha je vyrovnaná, správně sebevědomá, pes, který má neutrální nebo přátelský vztah k lidem i zvířatům a má dobrou vazbu na svého majitele (psovoda). Jedině pes, který s rozvahou a klidem přijímá změny situací a nepřirozené vjemy, pes, který dobře zná různé lidské chování i činnosti, může být příjemným společníkem a v případě ohrožení platným ochráncem svého psovoda. Sice jsme nepochopily, proč jsme  rušivé vlivy (deštník, paní s berlemi a flaška s kamínky) dělaly s Dezinkou dvakrát, když ostatní šli jednou, ale i tak jsme byly v pohodě a Dezí splnila vše správně, i když jeden bodík nám tu za něco strhli. Dokonce vystřihla na první pokus i netradiční aporty a donesla tak starý rejžák, ytongovou cihlu a kokosový ořech. Šikulka prostě.

Jako poslední byla střelba. Cvik se hodnotil najednou pro skupinu tří psů. Psovodi stojí v řadě se svými psy upoutanými na vodítko, které psovod drží nejméně 1m od úponu k obojku. Psovodi stojí v dostatečných rozestupech od sebe. Na pokyn vedoucího akce vyjde řada psovodu 10 kroků vpřed, během této chůze padne první výstřel. Na další pokyn se otočí a vrací se na výchozí bod, kde se opět otočí a znovu se vydají vpřed. Během druhé chůze vpřed padne druhý výstřel. Po druhém výstřelu se psovodi na pokyn zastaví a setrvají v pozici do pokynu vedoucího akce. V případě nejasné reakce si může komise vyžádat další výstřel. Střelba se provádí zbraní ráže 6mm ze vzdálenosti 25m na osu řady a nebo zbraní ráže 9mm ze vzdálenosti 50m na osu řady psovodů. Pes by měl být vůči výstřelům lhostejný.

I toto Dezinka splnila s přehledem a naprosto v pohodě. Na střelbě nám také strhli jeden bod. Sice to je jeden bodík z dvaceti možných, ale docela mě to naštvalo, protože důvodem bylo to, že po ukončení cviku (kdy už jsem měla za to, že je konec - řekli nám "děkujeme") jsme se obě radostně vydaly za dcerou, která stála hned za páskou a Dezi na vodítku táhla. To, že na vodítku táhne, je u ní zcela běžné a projevovala se tak po celou dobu testu. Ale tady to bylo vyhodnoceno za reakci. Mrzí mě to hlavně proto, že vím jaká Dezi je - že jí prostě nevadí naprosto žádný rachot, střelba, ohňostroje, dělobuchy, rachejtle a podobně.

Domů jsme tedy odjížděly s 98 body ze 100, což je super výsledek, když vezmu, že jsme se k přípravě na test téměř nedostaly! Každopádně pro mě je Dezinka ta nejúžasnější čubinka na světě a splnila vše jak uměla nejlépe, jak je jejím zvykem…  Teď budeme trénovat skok do náruče, jako umí ségruška Dainka - to se mi totiž strááášně moc líbí… tak snad to zvládneme…

Tak trénování a pilování Dezinky mělo suprový výsledek!

Blanka s rodinkou vzali Pavku a Dezinku na výstavu do Ostravy a výsledek  je:

Duben začal nápadem, zúčatnit se na velikonoční pondělí oblastní výstavy psů v Hořovicích, kde bychom si mohli ověřit nácvik ukázání zoubků a Dezinčinu spolupráci s panem rozhodčím. My jsme to pojali ale hlavně jako prima příležitost k setkání s kámoškama od hafíků z Balpoy a tak jsme vyrazili.  Dezinka se samozřejmě cestou zeblila jak amina... takže nic nového. :o)

V Hořovicích už na nás čekaly Ivča - s Dezinčinou ségrou Dainkou a strarší ségrou Biankou, no a také Radka - s bráchou Dráčkem a kámošem Pasíkem.  Krom nás tam jiní gréni nebyli, takže jsme byla taková spřátelená pětka. Každý z našich hafíků se vystavoval v jiném kruhu a tak jsme skoro všichni své třídy vyhráli!

Nakonec byla v kruhu o oblastního vítěze Dezi v kruhu s Daimé - ségra a ségra - obě jsou stejně krásné a tak možná jen díky tomu, že Dezinka měla o něco málo víc chlupů jsme vyhráli i tam.

Dezi Balpoa  - V1 - Vítěz třídy, Oblastní vítěz  -    Rozhodčí: Ing. Leoš Jančík  

  A k tomu nádherné počasí a super lidičky = super den!!!

Byla tam i kámoška s tervičkou a jako překvapení přijela Sim - naše dvorní fotografka, tak máme spoustu nádherných fotek, za které mocinky děkujeme...

Další fotky z výstavy jsou zde!

Nic moc se nedělo, tak zápisky získaly menší trhlinku.

Krom venčení a trénování ukazování zoubků jako přípravu na blížící se výstavy jsme se ničemu jinému moc nevěnovali. Zaměřili jsme se vyloženě na předvedení princezny jak nejlépe to půjde a musím říct, že se Dezinka opravdu vycepovala k dokonalé spolupráci a zoubky ukazuje s naprostou samozřejmostí. Tak uvidíme, jak to dopadne na výstavách..

Tak Dezinka s Blankou vybojovaly nádherná místečka na výstavě ...

První měsíc nového roku je za námi a my v něm řešili převážně Dezinčinu "vyhublost" a různě jí upravovali jídelníček a mlsky tak, aby alespoň trošičku přibrala. Moc se mi to nedařilo a nakonec pro klid na duši jsem s ní jela na veterinu na testy, abych měla jistotu, že je zdravotně v pořádku - což se naštěstí potvrdilo.

Přestože žere docela dobře a krmení má kvalitní, je jak manekýnka a je štěstí, že začala dorůstat její hříva, aby nebylo vidět, jak hubená je... čeká nás totiž výstava, kam jí Blanka nahlásila a chceme pěkné umístění, jak jinak...  :-)
Mezi žrádlem sice piškotkuje, žere smetánky, sýry, vitamíny na srst, občas i vajíčka, tak snad bude hezká... ale přibrala jen minimum...  Jak to???  Začala jsem jí víc pozorovat a zas až tak moc se té vyhublosti nedivím, no...

Dezí je jak na péro... takovýho pohybu co ona vykoná, je až na hlavu... Arunka když něco zmerčí, tak si prostě stoupne a vyštěká to... když se to blíží, štěká dál, když ne, přestane...ale Dezinka??? Ani omylem! Cokoliv v ulici je okamžitý důvod ke ztřeštěnému vyštěkávání a zběsilému pobíhání podél celého plotu 25 metrů sem a tam... než se to cosi přiblíží, je schopná to uběhnout i 20x... Jeli to cosi menší, zahrne do pobíhání i oboustranné schodiště, takže 4 schody nahoru a 4 dolů... aby měla lepší výhled - opět nejméně 20x za sebou...zastaví se, jen když je "narušitel klidu" na úrovni domku - to pak řve na celou ulici a dělá BUBUBU u braňky. Určitě je na sebe náležitě hrdá, protože to nikdo nevydrží poslouchat dlouho a na úrovni našeho baráku všichni zrychlují tempo, aby nás co nejrychleji minuli - hlavně maminky s kočárkama...  :-)   No a pokud se to "něco" či "někdo" rozhodne třeba otočit v ulici a nepokračovat okolo nás, je to signál pro Dezinku k naštvanosti a běhá s hromováním stejně, dokud nezmizí bod jejího zájmu za rohem... Takže když si promítnu, že za hodinu tudy projde minimálně 5 lidí, nemůže přibrat, ani kdyby žrala jen bůček. a dortíky.  :-)
Ale přece jí nemůžu uvázat na krátko, nebo zavřít do kotce... to by byla určitě něšťastná... takže dokud nedostane rozum a nepřestane jančit, budeme z ní mít nejspíš manekýnku pořád... uvidíme co na to řeknou na výstavě... držte nám palce!

Prožili jsme divoké Mikulášské řádění s čerty, pokojné vánoce i veselý Silvestr, Dezinka neřešila ani jedno, krom mlsků a hraček, které dostaly s Arunkou od "Ježíška" a tak se prosinec přehnal jako lavina... Krom procházek a trénování na zahradě nás tentokrát nepotkaly žádné zvláštní události, takže zápisek za toto období bude nejkratším co tu máme. Jediná příhoda a to velmi smutná byla, že se nám ztratila naše milovaná číča Mikša, se kterou Dezinka od mala vyrůstala a která se rozhodla u hafynek v boudě - kde normálně bydlela i porodit. Zůstala nám po ní jen její dcera Sísa, která je už po zdárné kastraci. Z druhého kotěte se nakonec vyklubal místo kočky brácha, ale rodince, kde bydlí, to nijak nevadí a má se u nich moc dobře.

Podzim je v plné síle přichystán předat žezlo blížící se zimě a tím ubylo i příjemného počasí na trávení volného času jen tak blbnutím na trávníku.
Snažíme se cvičit a trénovat, ale mlhy po ránu nás od návštěv cvičáku zatím dokonale odradily. Procházky a venčení je tak jediný výlet mimo zahradu, ale i na ní se Dezí snaží. I když čerta v těle stále nezapře!

Byli jsme navštívit výstavu v Praze, kde jsme byli jen podpořit sourozence a maminku Arisku, ale hlavně se sejít a pokecat s kamarádkama. Bylo to moc super se všichni zas potkat. Dokonce i páníček jel s námi a přežil to tam.  :-)
Takže listopad na nějaké nové a zajímavé aktualitky moc nebyl...nic nového se u nás nedělo.

Na stránkách KCHBO je vyvěšeno:
Hodnocení výstavní sezony 2011 TOP TEN - Belgický ovčák

Tady jsme našli Dezinku mezi vyhodnocenými, tak máme velikou radost!!!
 A samozřejmě tam nechybí ani hafíci domovské ch. stanice z dřívějších vrhů, sourozenci Dainka s Dráčkem, maminka Ariska - jako nejlepší fena grénů, babička Ursinka - jako nejlepší chovná fena grénů a celá chovná stanice tety Blanky jako nejlepší z grénů!!!  Takže všem dokola GRATULACÉÉÉ !!!

Dezinka získala:
GROENENDAEL – MLADÍ (soutěžilo 6 psů a 9 fen) - 3.místo =  JCh. Dezi Balpoa – 54 (4)
NEJLEPŠÍ MLADÝ VŠECH VARIET - 5.místo = JCh. Dezi Balpoa (GR) - 54

Ostatní posudky a umístění jsou ZDE!

Říjen pokračuje krásným počasím, tak si procházky i výcvik užíváme. V neděli nás na cvičáku vedla zase jiná holčina... začali jsme s nácvikem "Revír" a dobře jsme se bavili... hafíci se vyběhali a celkem se i chválilo... odpoledne jsme vzali hafinky do lesa na procházku... obě byly nadšené a po dvou hodinkách byla na Dezí vidět trochu únava, protože měla od rána stále pohyb... ale i tak skákala mezi ostružiním skoro jako srnka. Byla to nádherná procházka. Dokonce jsme si nasbírali houby i na smaženici k večeři.  :o)

Sobota 8.10. je pro nás naprosto úžasný den...
Blanka vzala Dezí do Českých Budějovic na výstavu společně s její maminou Ariskou... Počasí jim moc nepřálo, ale o to víc jim přálo štěstí.
Ariska vyhrála svou třídu šampionů a Dezinka svou mezitřídu. Obě získaly CACe a pak byly společně v kruhu o CACIBa  a představte si - vyhrála to Dezinka. Blanka mi to líčila se smíchem, protože podoba obou čubinek prý dokonale zmátla rozhodčí, ale bylo to tak... Dezinka zvítězila a nakonec získala i BOBa za nejlepšího jedince plemene... ( nebo jak se to přesně jmenuje) Prostě naprosto neočekávaný výsledek! Je to úplně supééér...  Přibyl nám pohárek do vitrínky a ohromná radost. Prostě pořídit si štěňátko s příjmením Balpoa je opravdu potěšení... jupííííííííííí !!!

V neděli jsme pak byli na cvičáku... bylo to opět super, jen Dezinka byla nějaká unavená po tom jejím sobotním výkonu i cestě a tak si při každé příležitosti lehala... vypadala jako po flámu, ale měla na to nárok. Cviky prováděla dobře a nacvičili jsme si "revír" na volno a s úspěchem...  Byli jsme tam tentokrát ve třech, byla docela slušná zima a tak nás cvičitelka nešetřila a dala nám do těla, abychom se prý zahřáli... Nakonec jsme si hopsly s Dezí i překážku a pokecala jsem s Radkou, která se tam ukázala ve spřežení své smečky - stále ještě s bříškem... prostě prima den.  :-)


 

Školní rok začal jako asi u všech trochu hekticky a zmateně... přesto jsme se zaměřily s Dezí na ukazování zoubků, ukázkový běh v kruhu a poslušnost.
Radka je před porodem v pořádku a tak se zářím začal fungovat i výcvik, takže jsme v neděli byly na cvičáku. Bylo nás tam hodně, protože byl kurz pro začátečníky i pro pokročilý. Radka udělala pár fotek na web klubu a jinak pouze dohlížela a vedla nás její kamarádka - členka klubu, která je celkem příjemná a tak nám dala do těla. Začátečníci cvičili za plotem a my pokročilí byli na volném hřišti... trénovala se hodně chůze u nohy, sedy, lehy a stoj... pak na stopovačce přivolání - což jde Dezince úžasně a moc mě to těšilo... no a nakonec jsme si říkali pravidla k nácviku APORT, s čím souvisí, že musíme pořídit domů dřevěnou činku, protože míčky jsou jen na odměnu a hraní - jak nám bylo řečeno. Ukázalo se, že jsme si nacvičily s Dezí dost chyb v aportu ( nedá se tomu prý říct "aport", ale jen něco na způsob - "dones ke hraní") takže s "dřevěnkou" začneme od začátku a pořádně.

10/9
Hlavní novinka tohoto víkendu je toto - Dezinka na  Klubové výstavě KCHBO v Herolticích u Tišnova získala ve třídě mladých  - Výborný  - 1 - CAJC, Nejlepší mladý plemene
Takže domů opravdu přijela s pohárem!!!!!!!!
Jsem strašně ráda a moc doufám, že se povede stejný úspěch i příští týden v Brně.  Tak nám držte vy všichni čtoucí palce, prosím...

17/9   -  Pokračování výstavních úspěchů....
Tak stalo se, v co jsme doufali  -  Blanka s Dezinkou zazářily a na Národní výstavě v Brně získaly ve třídě mladých  - Výborný  - 1 - CAJC, , BOB  a  BOJ
Získáním třetího titulu CAJC  má Dezinka dokončeného JUNIORŠAMPIONA  !!!   Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííí !!!

Zbytek září proběhl v režimu mazlení a tréninků...
Na cvičáku se nám střídají vedoucí - pokaždé nás vede někdo jiný, protože trenérce Radce se blíží termín porodu a tak sbíráme zkušenosti ve velkém a snažíme se je uplatnit v praxi. Zkoušíme nové a neznámé věci, na place nás bývá okolo 5 psů, což je super a tak nám tréninky utíkají až moc rychle. Učili jsme se posoudit, zda psi pracují tak, že povely chápou a nebo je dělají jen za odměnu... to bylo něco...  :o)  ale už jsme to napravili všichni  :o)

Také se nám podařílo domluvit setkáníčko s kámoškama Ivou a Radkou, tak obě dorazily se svýma černýma mazlíkama... Ivča přivezla ségru Daiminku a skoroségru Bianku a s Radkou přijel brácha Dráček s kámošem Pasíkem - ten se tedy vesele snažil ulovit naše čičinky, ale protože chytré kotě zmizelo do pole a kočka má pro strach uděláno a před psem neutíká - jen si výhružně stoupne a čeká co se stane, přežilo to tu všechno ve zdraví a v pohodě. Když už pak ke konci strkal Pasík hlavu pod židli, aby očmuchal Mikšu, která si tam lehla, vypadali jak staří kámoši... i panička se divila, že jí už neloví...  :o)

Dětičky i já jsme byli nadšení při pohledu na 6 grénků na zahradě... no a manžel byl naštěstí mimo barák...  :o)  takže jsme si to užívali všichni naplno.
Arunka byla jako vždy nekamarádská a snažila se štípat, tak byla většinou v kotci, ale Dezinka si to užívala náramně a s hafíkama se vylítala a vyblbla do sytosti...
Počasí nám přálo a protože holky jsou kynoložky jak se patří, došlo na využití prostoru a na zahradě jsme měli během chvíle soukromý cvičák. Trénovalo se soustředění, poslušnost, odložení i aport a bylo to moc prima... holky jsou proti nám profíci a tak jsem zas okoukala několik vylepšení a postřehů, jak se s Dezinkou zlepšit. Bylo to moc prima odpoledne, jediná maličkost, která nám ho kazila bylo, že jsme neměli po ruce nabité baterky a tak se nám podařilo udělat jen pár foteček, než foťák úplně umřel... ty už jsou v galerii. Už teď se ale těšíme na příští setkání a pro jistotu jsme nakoupili baterky do zásoby...  :-)

Červenec a srpen

To to uteklo... 2 měsíce jsou fuč jak mávnutím ruky... měli jsme opravdu veselo a nabito, takže aktualizace je spíš prázdninové shrnutí situace u nás.

Cvičák měl prázdniny také, takže cvičení probíhalo dle času a možností jen doma a na vycházkách, které jsme ovšem s ohledem na možnost původu nákazy Dezinky již nesměřovali na polní cestu...
Dezinka byla dost často unavená a protože přibírání na váze je pro ní velká "námaha", při cvičení jsme jí dost šetřili. Každý den měly s Arkou plánované posilování v podobě nonstop nošení balonků po dobu 30 minut ráno a večer...  ale čuby ne a ne přestat... mají pomalu pěnu u huby a v těch největších horkách skoro po každém přinešení chlemtají vodu, ale stejnak se o míček ošidit nenechaly. Po vypuštění na zahradu jsou hned po vyčůrání nastoupené u okna, kde jsou balonky uklizené a už se jen třesou, kdy je hodíme. Arunka tím trochu shodila přebytečná kilča a Dezí se obaluje svalama, což je moc dobře.

Koncem července přijel manžel s tím, že jedeme na dovolenou... to ale narušilo mé "Dezinčino vykrmování" a hlídání její misky před Arkou během krmení, takže jediné možné řešení, jak docílit, aby Dezinka znovu nezhubla bylo umístění jí k Blance po dobu naší nepřítomnosti. Arunka to doma ohlídala sama, naši  (rozumněno rodiče manžela) jí jezdili krmit a mazlit a Dezinka měla dovolenou u své mamči s babčou. Po týdnu bylo vidět, že se tam krásně rozežrala, začala být méně viditelná žebra a její chuť k žrádlu se o hodně zlepšila. Při večerním krmení sem žasla, jak dokázala vyvrčet od Misky Arku! Blanka říkala, že u nich žrala jak o život a misku si hlídala vrčením od prvního dne co zjistila, že tam by jí co nesežere a opustí bez milosti ostatní hafyny sežraly. Doma sice nesežrala to množství co u Blanky, ale žere o moc lépe a také o moc lépe vypadá.
Blanka se nakonec rozhodla jí přihlásit na výstavy a tak uvidíme, jak to zvládneme. Začala nabírat srst a vypadá kouzelně, trénujeme běh u nohy i postoj, ukazujeme na povel zoubky a doufám, že tentokrát to ten pohár bude...  :-)

V srpnu jsme dali vykastrovat kočku, abychom se nedočkali dalšího mňoukacího nadělení v boudě a za pár měsíců to potká i kotě co jsme si nechali, protože to je také číča... S hafynama si rozumí skvěle, i když tedy ne tak mazlivě a hravě, jako Mikša, když byla maličká... asi tím, že jsem kočky po porodu odstěhovala do své bedny a nezůstaly s hafynama v boudě, nemají tu vazbu až tak silnou, ale zas je to na druhou stranu asi lépe, protože Mikša je schopná se jít kamarádit s každým psem na ulici v domění, že jsou všichni kamarádi a to i přes to, že jí to už několikrát málem stálo život...psi tu rozhodně kamarádští s kočkama nejsou... kotě Sísa už tak otrkané není a doufám že se bude cizím psům pořádně vyhýbat.
Zároveň s kočkou jsme vezli k dr i obě čubinky na očkování a během kastrace jsme obešli část Sadské. Potkali jsme několik hafanů na vodítku a Dezí by si hned hrála... Arunka jí vždy odstrkala jinam, protože jí nějaké cizí očmuchávání nebaví, ale bylo legrační pozorovat, jak se holky domlouvají mezi sebou...

Také se nám podařilo domluvit návštěvu paniček od ségry Daiminky a skoroségry Bianky - Ivy a brášky Dráčka - Radky. Holky byly poblíž a tak se na nás přijely podívat s Biankou. Byla tu zároveň na návštěvě naše "adoptovaná dcera" - kámoška Sim, která se svým novým foťákem byla téměř srostlá a tak máme plno foteček do galerie. Jen byla velká škoda, že ségra Daiminka s bráchou Dráčkem nedorazili také...bylo by to o moc zajímavější. Ale i tak si to čubinky užily. Bianečka se trošku zkoušela skamarádit s naší Mikšou, které bylo úplně fuk, že je tu jeden černý pesan navíc a vůbec to neřešila, tak ani ony foťáku neunikly.
A i když Arunka kvůli své hluchotě s jinými psy mívá problémy, košíkem se zabránilo případným potyčkám a krom šílené průtrže která nás zahnala pod deštníky se odpoledne opravdu vydařilo.

Dezinka dostala od tety Ivy úžasné hračky z flízu . Dcera je uklidila s tím, že je škoda je nechat rozkousat, ale Dezí si jednu stejnak ulovila a náležitě ochutnala... Vyblbla se s ní docela dost a pak nechala i kotě, aby si s tím pohrálo, takže dáreček měl megaúspěch!

No a tím tak nějak odpluly prázdniny do minula a je tu školní rok.
 

Červnové novinky začnu tím nejdůležitějším... DEZINKA JE ZASE ÚPLNĚ ZDRAVÁ!
Sice ještě není v kondici na výstavu, takže tím pádem padla účast na červnové Klubovce, na kterou jsem se moc těšila, ale hlavní je, že je podle rozborů z veteriny úplně v pořádku. Jakmile ještě víc přibere a dostane se na svou původní váhu a nabere trochu i srst, kterou stále ještě vyčesávám jak líná, přihlásíme se na výstavu, abychom si dovezli ten vysněný pohár.

Další super info je, že Radce je dobře, těhotenství si užívá v pohodě a tak jsme měli v neděli na cvičáku trénink. Byli jsme tam jen ve třech, což bylo úžasný, protože jsme měli plno prostoru a tak tam s Dezí cvičil ještě retrívr a pak odroslé štěně maliňáčka z Radčinýho odchovu. Super sestava a ještě lepší atmosféra...
Cvičila se poslušnost, odložení, sedy-lehy-vstaň, přivolání, aport, kladina, áčko a překážka. Dezinka byla celkem v pohodě, jen netuším proč se zbláznila u překážky a za nic jí nechtěla skočit.. na vodítku v pohodě, ale jakmile byla na volno, obíhala jí jako by se jí bála... uvidíme reakce příště, ale vůbec sem to nechápala.

No a také sem musím poznamenat, že bych nikdy netušila, jak dokáže být roční bláznivé štěně úžasně tolerantní a opatrné k jiným ještě menším a zranitelnějším zvířatům. Naše číča Mikša porodila 2 krásná koťata a protože u nás neměla možnost se s nima někam schovat, čekala jsem, že je porodí někde v seníku a nebo dřevníku u sousedů a domů je dovede až větší. Překvapením bylo, že je porodila do psí boudy, kde normálně s ní spaly i obě čuby, pak si od nich porůznu odcházela a přicházela, jak jí napadlo a koťata tam nechávala s čubinama úplně samotné. Takhle tam vegetily společně několik dní, kdy už sem to nevydržela já a koťata jí přestěhovala do bedny na terasu. Kočka si je během dne odstěhovala zase k hafynám do kotce a nechávala jim je na starost, když courala po okolí... nevěřila bych, že to můžou koťata bez újmy přežít. Když sem jí je přestěhovala podruhé a nedovolila jí je hned zas uklízet k čubám, dala si říct a zůstala s nima už v bedně. Teď už spí přes noc ve svém pelíšku na terase a během dne mi je kočka stěhuje do skalky pod pivoňku, kde jsou až do večera, než je zas odnese do své bedýnky. Když je vezmu do ruky, začnou šíleně mňančet a obě čuby jsou u nich stejně rychle jak kočka... všichni je očmuchají a když zjistí, že se jim nic neděje, jdou zas po svém... pro mě je to něco neuvěřitelného. Když si představím ty šílený kreace při hrách psů s kočkou, jak je vždycky Mikša uslintaná, zválená a  utahaná, je s podivem, jak něžní dokážou psiska ke koťatům být.

A na konec se pochlubíme úsměvnou tečkou... Dezinka se naučila spolehlivě čůrat na povel. Jakmile jí řeknu ČŮREJ, poslušně si přidřepne a pokud jí to jen malinko jde, vyždíme se na počkání...  Je to naprosto super... okoukala jsem to u Blanky, která tak má naučené obě čubinky a mě se to moc líbí. Hodí se to skutečně kdekoliv... před nástupem do auta, když jí chci vzít do bytu, nebo jen prostě když vím, že ve městě zrovna nebude plac k tomu vhodný... ale nejvíc se to u nás uplatňuje při vypouštění holek na zahradu z jejich výběhu... první povel jsou KAMÍNKY - to už Dezí ví, že má běžet na kačírek za bazénem a druhým se tam vyčůrá. Jen mě strašně mrzí, že se mi nedaří to vysvětlit i hluché Arce... byla by to paráda je nemuset neustále hlídat, aby páníčkovi neničily trávník, který se pomalu, ale jistě začal dávat do kupy a zarostly na něm z většiny všechny od holek vyčůrané fleky... Snad se dočkáme toho, že zaroste úplně... i když nevím nevím... přece jen Arunku občas uhlídat nejde...na kamínkách na mě čumí jak telátko a neví co by měla dělat a jen jí pustím na trávu, už dřepí... prostě děs! Zatím se jako první pomoc osvědčil kbelík vody a loužičku ihned polejvám, takže fleky nepřibývají tak okatě jak dříve, ovšem stane li se, že si čůrne a já si toho nevšimnu hned, za pár dní se rýsuje oranžový flek a sním i nové výčitky páníčka...

Tak několik novinek z května - veselých i neveselých...

Máme zrušené lekce na cvičáku, protože naše cvičitelka nosí v bříšku mimčo a dostala za úkol se šetřit... no a to při pobíhání mezi psisky a chladu po ránech na cvičáku jaksi nešlo... Takže i když je mi líto, že cvičení s ní se zas odkládá na podzim - pokud vše bude OK, přejeme jí hodně zdravíčka a krásné těšení se na miminko.

U nás po výstavě nastal dost šokující zvrat... pohublost Dezinky, která se zprvu zdála jako následek vylínání tolika kbelíků chlupů nabrala na rychlosti a naše čubinka začala být během týdne doslova pobíhající kostra. Po vyšetření se ukázalo, že se někde nakazila kokcidiozou - což je druh parazitálního onemocnění, které je známé spíš jako nemoc králíků a skotu, kdy umírají s nápadně vystouplou páteří a s průjmem. Průjem byla záhada sama o sobě, protože ho Dezi skoro neměla, třeba jeden den jednou to měla řidší a pak zas pár dní normoš bobky... takže nic, co by ukazovalo na nemoc. Ale když jí během dvou dnů páteř vylezla nad záda, bylo jasný, že se musí něco dít. Blanka zařídila vyšetření ze stolice a přivezla mi pro ní léky z veteriny, no a my začaly bojovat... po týdením zápolení konečně přestala hubnout a teď má 45 dkg nahoře... je to šílený, ale věřím že to je obrat k lepšímu a příští kontrolní vyšetření ukáže, že je vše OK.

No a teď lepší info... minulý čtvrtek jsme byli na rentgenech kyčlí, loktů a páteře... měli jsme jet s Blankou, jejím manželem, já se synem a s námi Dezinka se ségrou Djesykou... ale Blanka v úterý porodila mimčo, takže jsme to absolvovali bez ní... Ráno začalo suprově - Dezinka během pěti minut po užití šíleně drahé pilulky proti zvracení ze sebe vyvrhla oranžovou kaluž čehosi, takže sem do ní nacpala pro jistotu ještě Kynedril a čekali jsme na příjezd Honzy s Djes... jenomže jak nás varovala předem Blanka, ta potvora k sobě Dezinku do kufru nepustila a vrčela na ní, takže jsme Dezince ustlali na sedačce s prckem a vyrazilo se.  Cesta byla v pohodě a bez nehod našeho blinkadla, takže super a v Hradci jsme se pak sešli ještě s kámoškama a Dezinčiným bráchou Dráčkem a ségrou Daiminkou. Všechny 4 štěnda měly RTG v naprostém pořádku, takže jsme měli ohromnou radost my i Blanka, které jsme to volali hned z čekárny, kde se hafíci probírali z narkóz. Radost opravdu velikáááááááááá.

No a tuto sobotu jsme byli s dětičkama podpořit Dráčka a Daiminku na výstavě v Praze ...oba byli ocenění jako VÝBORNÍ a první v kruhu. Původně měla jet "fandit" i Dezi, ale protože je stále pohublá a oslabená, mezi tolik psů jsem jí nebrala. Vrcholem výstavy bylo vystoupení Aleny Smolíkové s fenečkou Keysi, které známe z psích závodů v tanci - Dog-Dancing. Zvítězila se svou fenkou border kolie v nejprestižnější dogdancingové soutěži na světě pořádané na výstavě v Cruftsu v Londýně a v Bratislavě obsadila celkově druhé místo v prvním ročníku česko-slovenské Talentmanie. Alena je velmi příjemná holka, takže nás nechala Keysinku i její druhou fenku Jerrynku doslova umazlit. Keysi byla nadšená z pozornosti a tak sebou plácla na záda, jak je prý jejím zvykem a nechala si drbat  bříško pořád dokola. Byla tam s námi ještě kamarádka, co dělá se svým psíkem agility a také tak trochu psí tance a tak se děcka s Alenou a psisky vyfotily na památku. Byl to super den.

Jinak Dezinka je na vitamínech, baští teď 3x denně jako malé štěňátko, aby se dala co nejdříve do kupy a cvičíme to co známe doma. Až přibere ještě trochu víc, místo výcviku poslušnosti začneme jezdit na hodiny obrany, abychom si vybrali pernamentku za odpadlý výcvik. Z výstavy jsme jí dovezli kousacího peška a plno mlsků na motivaci a moc se těšíme na podzim, kdy zase začne výcvik v Pńově.

No a to je zatím asi tak vše nové...   :o)

 Od akce v Sadské uběhlo už 14 dní - mezitím jsme stále trénovaly na výstavu a poslušnost, ukazování zoubků nám jde už skvěle a na povel stojíme bez skákání a sedání si, tak snad to projde dobře... blíží se to rychle.

Cvičák nám v neděli odpadl pro nemoc trenérky, tak vylepšujeme "k noze" při úkroku a otočkách... docela makačka přijít na to, jak to vysvětlit čubině tak, aby výsledek byl ukázkový, ale jinak plno legrace při tom, když se zamotáme vzájemně do vodítka... snad to vypilujeme k dokonalosti a pochvale, než se zas na cvičáku sejdeme.

Tááák - a konečně ten dnešní výstavní Den "D" na který jsme se tááák těšily

V pátek dopoledne jsme jely s holkou a s Dezinkou za Blankou do Peček , protože si chtěla vyfotit Dezinku s maminkou Ariskou a babičkou Ursinkou.

Ráno jsme tedy ze školky pokračovaly na focení a zárověň se ujistily, co všechno má být na tu výstavu s sebou. Večer jsme na rychlo zabalily vše potřebné a v neděli ráno se odjíždělo něco po půl šesté do Sadské pro Dezinčinu "tetu" Baminku s paničkou a pak už směr České Budějovice...  Dezinka dostala na cestu kynedril, ale stejně jsme se bez jejího blicího rituálu neobešli a tak ho pro velkou radost všech cestujících ještě dvakrát zopakovala... no prostě "úžasná cesta" Naštěstí už mám to uklízení po ní zmáknutý a jde to jedna dvě, když je dostatek kuchyňských utěrek a místo rukavic pytlíky na rukách, do kterých se to pak všechno otočí a uklidí tak, že ruce jsou suché a čisté... s Dezinkou je ze mě už skoro mistr úklidu... Blahořečím dnu, kdy jsem se rozhodla pro koupi nepropustné psí deky, ze které se vše uklidí během chvilky do sucha a pak se jen vystříká hadicí, přejede rýžákem, opláchne a nechá osušit, aby vypadala zas jak nová.

Než jsme dojeli na místo, udělal se krásný letní den a my vystupovali z auta už do sluníčkem zalitého mumraje, který připomínal mraveniště. Šly jsme s Baminčinou paničkou očíhnout jak to tam chodí a nechaly auto odjet na místo k parkování i s dcerou , hafynkama a hlavně taškama s mobilama...trochu jsme podcenili domluvu a tak jsme se pak chvíli všichni hledali po výstavišti, ale nakonec jsme se po optání na náš kruh nějaké průvodkyně našli. To už byla Blanka s Dezinkou cvičně v kruhu a trénovalo se, jak to obě zvládnou... hlavně tedy jak to zvládne Blanka, protože má za měsíc rodit... ale prý jo a tak jsme ještě dočesaly ten zbyteček srsti, co ještě nedovylínal a začaly se tvářit jako že to máme jasné... 

Posuzoval nás pan rozhodčí, který to bral jak na běžícím páse a tak po nástupu do kruhu, jednom kolečku, jedné diagonále a ukázání zoubků zazněl posudek... VÝBORNÁ, PRVNÍ A CAJC ( čekatelství národního šampionátu krásy mladých - Certificat d'aptitude au junior championat )... takže úplně supér, vzhledem k tomu, kolik chlupů jsme před výstavou zapomněly doma v popelnici...

Chvilku po nás se byla předvést Baminka - také se umístila jako zářivá hvězdička a získala titul, takže úplná radost.

Ještě jsme počkali na posudek ostatních belgičáků co tam byli, včetně těch "nečerných" a pak jsme se vydali po stáncích na kukandu, protože jsme měli čas do předávání cen.

Jediné zklamání bylo, že cenou nebyl námi tak očekávaný pohár, ale  jen kokarda... ač je pěkně dělaná, prostě pohár je pohár...no ale snad se jednou nějakého dočkáme, no.

Domů jsme dojeli všichni vyšťavení z tepla i z cesty, ale také moc spokojení... Na to že to byla naše úplně první výstava to prostě nemohlo dopadnout lépe...

Tak zas něco z novinek...
První dubnová neděle byla naprosto skvostná... ráno jsme s Dezí jely na cvičák, kde sme byli tentokrát ve třech - s námi ještě páníček s labradorem a holčina s maliňákem, který se chystá už na zkoušky, takže úplně supr lekce. Radka se nám věnovala naplno (tedy to dělá pokaždé, ale ve třech je to prostě lepší než v osmi... ) dali jsme poslušnost a obraty na místě, ovladatelnost za chůze u nohy, pak klasická rozcvička SEDNI-LEHNI-VSTAŇ porůznu na přeskáčku a nakonec jsme trénovali zkoušky. Jeden pes měl pauzu a čekal na pokraji cvičáku, druhý pes cvičil odložení  a během toho, kdy musel ležet, třetí pes cvičil poslušnost na volno, jako by to bylo na zkouškách... všichni tři jsme splnili v rámci možností bez velikých chyb odložení a maliňák by nejspíš prošel úplně, ale úplně všichni jsme si to užívali. Den byl jak vymalovaný, od rána teplo a když se rozplynula mlha, kterým neděle začala, bylo až do večera azuro. Po cvičení jsme si zkusili znovu překážky a pospíchala jsem domů, kde už na mě čekala děťátka nachystaná k dalšímu dění... Vypustila jsem Dezinku na zahradu a šla zabalit zbytek věcí na celodenní výlet do Sadské, kde se konal svod belgičáků a kde sme se měly setkat s kámoškama...
Vše bylo posbíráno, jídlo i pití taky, rozloučily jsme se s Arunkou, která podobné akce nese s nechutí, protože společnost cizích pejsků jí od doby co jí napadlo několik místních psích neandrtálců absolutně vadí, Dezinka byla opět vzadu kombíku na své psí dece... takže hurá do Peček vyzvednout ještě neteřinku a jelo se...
Asi na poloviční cestě se poza sedaček ozvalo mohutné BLÉÉÉÉÉÉÉ!        ...      "Mamí - Dezí blije! "
Zastavila jsem hned jak to silnice dovolila a šla zjistit, co se vzadu děje... hned po otevření jsem s hrůzou zjistila, že v zahradě zůstal kýbl s vodou a ucvičená Dezí ho nejspíš polovinu vylemtala... no a pak i s mlskama ze cvičení zvrátila do toho kufru. Dezinku jsem vyndala ven dřív, než jí napadlo si do toho sednout a rukama v igelitových pytlících jsem to všechno vylila z auta a zbytek vysála balíkem utěrek a vytřela dětskýma kapesníčkama s vůní malin... No - začalo to dobře...
Další prča byla, když sem přemýšlela, kudy na cvičák, neb po 20 letech co jsem v Sadské nebyla mi ta cesta v mysli zastřela... ale ke hřbitovu sem trefila a pak už to bylo jasné, všude plno aut, lidí a štěkotu - to se nedalo nenajít... auto jsme upíchli jen tak tak na nejspíš poslední volné místo a už sme se hnali si to užít...
Bylo to suprový... všude usměvavé tváře - dokonce se na nás usmívaly i ty co sme viděly poprvé, pejskové se většinou kamarádili a my byli nadšení. Cestovali jsme střídavě mezi kruhy, kde se posuzoval vzhled a ochota se nechat prohlédnout a změřit - taková malá výstava a prostorem, kde se prováděl povahový test hafíků. Tady se  sledovalo, jestli psi nejsou příliš bázliví, nebo agresivní, jak se chovají v obvyklých i zvláštních situacích, jak reagují na různě se chovající lidi,  jestli se nebojí střelby a jakou mají vlohu pro aportování...
Bylo to stejně zajímavé, jako když jsme to viděli na podzim prvně - i když na volné louce mezi stromy to vypadalo jinak. Všechny tři děti vybaveny foťáky blikaly jak o život a mazlili vše, co se nechalo.

Byla tam spousta belgičáků, ale i australští a holandští ovčáci, potkali jsme boserona, staforda, bouvíry, dobrmana, ohaře, německého ovčáka. Děcka najvíc uhranula malá tervíří slečna Šantal, u které jsme nakonec skončili na pokec a v hloučku až do konce.
No ale hlavně! Byli jsme fandit příbuzné Biance, která tam se svou paničkou získala úplně nádherné ohodnocení a ukázala nám, co v ní je. No a druhá důležitá akce byla, že jsme se potkali se ségrama Daiminkou a Dorotkou... Dainka tam byla samozřejmě s Biou jako podpora a jinak stejně jako my a Dorotka hlavně na kukandu a získávání zkušeností a zážitků.
Obě ségry jsou krásné, miloučké a hravé holky. Moc rády jsme se viděli všichni dohromady i s páníčkama... byla tam i kámoška od Dráčka - brášky, takže i o něm jsme dostali info, jak je šikovný a jak se má.
Když se naskytla volná pauzička mezi posudky, zkusila jsem s Dezí také pokus, jak snese měření a kontrolu zubů. Dostaly jsme pochvalu. Měřila jí Blanka a hned na poprvé si stoupla Dezí na prkno správně a nechala se změřit bez protestů... pak sem chtěla ještě skouknout tlamku. Na povel ZUBY už je Dezí zvyklá, tak to začalo bez problémů... Blanka to vzala důkladně, jakoby jí neznala a jak se to maličko protahovalo, malá ztrácela trpělivost, tak sem jí řekla DRŽ... no a už to bylo... všechny tři ženské z komise, co u nás stály včetně Blanky, se začaly smát, co že to používám za povel... to že je na obrany a že jí navádím, aby je sežrala... no řehtaly sme se šíleně... hned sem si vzpomněla na kamarádku, která dělá agility s úžasným křížencem Fidem a ten umí strašně moc "triků" (cviků na povel, jako třeba PAC, VÁLET SUDY, DĚLAT MRTVÉHO  a podobně...) Když jsme probíraly, co trénujeme s Dezí, právě na povel aby pes držel, mě upozorňovala, že se DRŽ nehodí, že je daleko lepší třeba TRP... jenomže to slovo mi jako povel  přišlo šíleně komický a tak sem si zůstala u toho svého DRŽ, které používám od mala i u dětí při nejrůznějších procedůrách... No a když sem to "schytala" přímo v kruhu, hned mi v uších znělo to TRP a byla jsem smíchy úplně odbouraná... Tak teď vymýšlím alternativu, kterou začneme používat... musí mít smysl a nesmí být vyvolávající smích... no je to oříšek... jak se znám, bude to nakonec stejně dokonalá skomolenina...
Na konci pak byly zkoušky z obrany a pak jsme si my, co s tím začínáme a nebo ti, co už to cvičí a jen neskládají zkoušku mohli zkusit, jak nám to půjde. Dezinka zkoušela obranu jen jednou pokusně na podzim na kůži a od té doby ne, takže rukáv i pešek jí nic neříkaly a nijak to neřešila... nejprve před tím uhýbala a koukala, co jako že se to po ní chce a pořád se rozhlížela, proč tak zběsile ostatní psiska štěkají... pak k nám šla na pomoc i Iva se ségrou a to bylo... ta štěkala jak vzteklá a nemohla se dočkat, až se na něj dostane... krása... trochu to dodalo odvahu a chuť si kousnout i Dezince, tak nakonec po troše provokací se do peška taky zakousla a po chvilce zápolení si ho odnášela jako trofej. No je to prostě mazlíček a tááák hodná, že mezi všemi těmi rozparáděnými hafany vypadala až komicky bez zájmu o figuranta.
Od nějakých cizích pejskařů, co posedávali v partičce poblíž nás na dece se směskou plemen, jsme sklidili upřímný smích, jak to měla Dezí na háku... no máme se prostě ještě co učit.
Odjížděli jsme od tamtud skoro na konci akce spokojení a nadšení s velikým těšením na další podobnou akci pro pobavení a setkání s ostatníma z vrhů Balpoáčků. Sluníčko nám připálilo ksichtíky na památku příjemně ztráveného dne a my se těšíme zas na příště.

Jarní měsíc se jako jarní moc netváří, je zimno a fučivo, ale i tak se snažíme cvičit a zlepšovat.
První hodina na cvičáku byla kuriozně zvláštní - měly jsme s Dezí VIP soukromou hodinu, protože se všichni ostatní přihlášení rozhodli první lekci odložit na teplejší neděli. My si to tam ale užily prímově. Dezí si oživila překážky a všechny byly v pohodě, tak jsme ještě vyzkoušely houpačku... trochu sem se bála, při jejím temperamentu a jankovitosti, kdy mi z ní hupne, ale skvělý povel čekej, když se to mělo zhoupnout se ukázal jako velmi užitečný a tak se nahoře zastavila a čekaly jsme na hup... ale nic se nedělo. Dezí jsem tedy navedla víc za polovinu a pořád nic... trochu sem znejistěla, co dělám špatně, vzala jsem tedy za houpačku, abych zjistila, proč že se to nechce přehoupnout a druhou rukou sem se snažila pořád jistit Dezí, aby nemohla seskočit a zas si to nepamatovala se švindlem, když najednou houpačka povolila - byla totiž pořád ještě přimrzlá... Dezi na mě koukala už podezíravě - proč tam jako pořád stojíme, ale jak se to s ní zhouplo dolů, už se dala do pohybu sama... seběhla jí celkem pěkně, tak sme si to daly ještě dvakrát a paráda. Pak nás kontrolovala Radka, co po zimě umíme a co děláme špatně - no sami na paškálu jsme to schytaly na 100%, ale zase je dobrý vědět i detaily. Takže Dezí je funkční na povely s pamlskem skvěle, funguje i bez nich, pokud jí dosměruju vodítkem ( což se prý nesmí a já to dělám úplně pořád) ovšem jakmile se nedělají posunky a není mlsek ani vodítko, je z ní hluška, protože pouze na slovní povel umíme jen sedni a čekej... takže trénujeme povely, aby si je zafixovala jen poslechově, což dámu tedy ale vůbec nebere a z rychlé hopiny je otrávená lemřina...ale stačí piškotek a jak zas torpédí s ocáskem... potvůrka.
Radka sebou měla dva maliňáčky na cvičáku, tak jsme je pak seznamovali s Dezí a to byla psina... měla jsem trochu strach, aby je moc neproháněla, ale ti cvrčci se tvářili velmi bojovně a nebojácně, že jí pěkně vyštěkali... takoví malí dospěláci... byli krásní a Dezí je pohodovka, to mám radost.  Takže trénujeme a trénujeme... občas sem si už říkala, že skoro roční pes už by tohle měl zvládat celkem slušně a že asi něco dělám špatně, ale komunikace s kámoškou, co má Dezinčinu ségru mě hodně zvedla náladu, protože ona je na rozdíl ode mne zkušená kynoložka s výsledky jak na cvičáku, tak na výstavách a Daiminka je prý úplně totéž co Dezí... jsou to rapliny, jak můžou plesknou sebou na záda a "Paničko drbej", na všechno má čas, nejvíc jí zajímá co by okousala a cvičí na stejné úrovni co my, takže to bude asi v pohodě. Už se moc těšíme, až se s nima uvidíme v Praze na květnové výstavě, kam pojedeme na kukandu, abychom se viděli s ostatníma štěndama z vrhu a hlavně s pánečkama se konečně naživo poznat. My se pojedeme předvést v dubnu do Českých Budějovic, snad se nám chovatelka do té doby udrží pohromadě, protože má mít v květnu miminko... Moc se na to těšíme, i když Dezí začala línat. Trénujeme pořád ukazování zoubků a doteky, tak snad Blance neuděláme ostudu...
Na cvičák jdeme teď až za týden, protože minulý týden jsme tu padli na virózu a tento týden se v Pňově koná OBRANÁŘSKÝ DEN , takže je cvičení zrušeno... ale aspoň se nám snad podaří něco vylepšit...
No a teď sem musela chtě nechtě oplotit kytičky, protože se ta malá bestie rozhodla dělat kariéru zahradnice a všechny jarničky, co začaly lézt ze země i ty co jsem tam právě přidala mi nekompromisně vykrtila ven a chudáky hyacinty rozcupovala na kousíčky... Lekla sem se šíleně, jestli to není třeba jedovatý, tak sem jí tak zbušila po čumáku, ale ona jen cenila zubiska v tom svým šklebu a nesla si další... tak sem se vydala sehnat plůtek a konat opatření... Druhým plůtkem jsem jim odřízla cestu na trávník - tedy větší část trávníku, kus mají na výběh, tak snad páníčkovi zarostou lívance po nich a bude spokojený. Holkám se to tedy nelíbí, protože byly zvyklé mít celičkou zahradu k dispozici, ale protože jejich hrabání už je neúnosné a vyčůraný trávník víc žlutý, než zelený, jinak to nejde. Navíc jak je to teď tak blátivý, lítá to za nima při honění i s drnama... Takže mají holky menší prostor a uvidíme, jak se to vyvrbí.
No a tím zatím končím... jdeme na procházku..  :-)))

Únor 2011
Jak ten čas letí... koukala jsem na fotky z prázdnin, kdy jsme si donesli malé černé chlupaté štěňátko s výrazem plyšáčka a dnes je z něho velká černá "bestie", jak říkají známí... Dezinka vyrostla, dospěla a zesílila - je to nádherná hafyna s čertem v těle a pohledem, který ty čertoviny předem prozrazuje...  Jak může, vymýšlí lotroviny a po pár měsících relativního klidu už zase začala kousat vše, co jí přijde pod tlamu. Na jaře si budu muset pořídit nové zahradní pantofle, protože po pár dnech nepřítomnosti co jsme byli na horách z nich zbyly centimetrové kousíčky, které jsem uklízela roztahané z celičké zahrady.
Ale abych mršku jen nepomlouvala...  trénujeme na výstavu, kam je přihlášená, ukazování zoubků a vypadá to, že diskvalifikace už nám nehrozí... Dezinka celkem spolupracuje a tak doufám, že se to ještě vylepší. Koupili jsme jí předváděcí vodítko a snažíme se natrénovat ten správný předváděcí běh - což je zatím na náhodu, občas mám pocit že vedu kozu, jak na tom skáče a nebo je nutné velkého odborníka pro posouzení - kdo koho to zrovna předvádíme... ale je to legrace a tak to zatím i bereme. Dezinka totiž začala línat, takže je klidně možné, že do výstavy bude z nádherně chundelaté psí slečny napodobenina vypelichaného šakala.  No necháme se překvapit....
Od první březnové neděle začínáme opět s cvičákem, tak jsem zvědavá, co nám poví Radka na vše, co jsme trénovali bez jejího dozoru a kolik chyb sme si zas přisvojili...
Takže jak je vidět,po celkem pohodově poklidném měsíci konečně nastává zas akčnější období....

Leden 2011
Tak silvestra jsme strávili v úplný pohodičce a nový rok začal rachejtlema ve velkém. Dezince to bylo úplně fuk, lítala a koukala za šermování ocásku a vůbec to neřešila, přestože Arunka z toho měla svou klasickou třasavku a ocas jí vykukoval pod krkem. Trochu sem se bála, aby od ní Dezí tu paniku neokoukala, ale ukázalo se, že Dezí má opravdu otrkanou povahu a tak spíš Arce dodávala odvahu, protože ta s ní vybíhala z boudy a obíhaly zahradu bok po boku.
Na nový rok si zas normálně hrály přetahovanou o lano a ocásky jim poletovaly v radostném tempu. Stále trénujeme na začátek cvičáku, Dezí začala zůstávat v poloze "lehni" i na delší dobu a bez problémů se na povel vrací do "sedni", tak mě to moc těší. Cvičíme povel "vstaň", ale to nám zatím stále dělá problémy... na samotný povel nereaguje a jakmile jí šáhnu pod břicho, že jí pomůžu a ukážu jí - co že to po ní chci, ta obluda se rozcápne bleskově na záda a nastaví břicho k hlazení... takže cvičíme spíš přes vodítko, no jsem na nás sama zvědavá. Co pochopila skvěle je povel čekej... jakmile to řeknu, zůstane v poloze jak je - jako zkamenělá... je jedno jestli je to v polovině schodů, v sedu, lehu a nebo během chůze, ale okamžitě "zmrzne" to je super a tak trochu komický... ale mám z toho radost. Až to bude úplně 100%, bude to nejspíš  na doma ten nejpoužívanější cvik... Pořád jí baví se přetahovat, tak se taháme a taháme a taháme... Holky se přetahují o cokoliv, co jim přijde do tlam. Měli jsme tu i pár návštěv s hafanama a  hafiny se tu s nima pěkně vyřádily, i když Arka má vždy pro jistotu košík. No a abych neopomenula základní změnu - Dezinka konečně netahá na procházkách jako tele před porážkou - konečně pochopila, že se mi to opravdu nelíbí a začala reagovat na povel "pomalu" a nebo se srovná k noze na plesknutí o nohu... myslím si že to je dobrý základ na začátek nácviku "k noze" Začala jsem je pouštět na volno, ovšem pořád je to problém... Když pustím jen jednu, je to v pohodě, Dezí je úplně vzorná a na každé přivolání přibíhá napoprvé a správně si předsedne, ale jakmile pustím obě, Arka neslyší a Dezi jde podle ní a povel jí nezajímá. Zkoušely jsme s kamarádkou a její čubou je obě pustit a Dezí přibíhala normálně a v pohodě, i když její čuba lítala okolo, ale s Arkou neposlouchá. Budu to muset řešit s někým, kdo tomu rozumí, protože mám pocit, že bere Arku za vůdkyni a když se nevrací ona, nemusí ani Dezí, což je pravý opak toho, co jsem si od vypuštění obou naráz představovala... nechci jí za to trestat, aby se nezačala bát přibíhat, ale bojím se pokračovat, aby si to nepojala, jako že neposlechnout s Arkou je v pořádku... tak to řeším tak, že se prostě otočím a jdu na druhou stranu - to jakmile zjistí, hned se ženou obě ke mně jak o život. Dalším řešením je jí mít na stopovačce a když neposlechne, cuknutí jí ihned napoví - to ale není řešení, i když to funguje... No tak to je tak zatím vše... už se těšíme na březen, až nám začne zase cvičák... pokud se nám pořádný výcvik nepovede, trénujeme i na domácího mazlíčka - v galerii má Dezí fotečky, jak si to užívala v křesle, když nebyl páníček doma... :o)

Hodina poslední : Větru, dešti ani sněhu ;-) neporučíš...
Sníh padal a padal, mrzlo a netálo a tak se cvičák ponořil do sněhové záplavy a namrzlin. Středeční poslední hodina byla pro nepřízeň počasí přesunuta na neděli. Jenomže počasí si poručit nedalo a tak napadla a hlavně místy nafičela další vrstva sněhu a tak to dopadlo úplným zrušením výuky a náhradní hodina byla přesunuta na jaro. Nám to tedy vůbec nevadí, protože jsme už přihlášení na pokračovací lekce výcviku a budeme mít tedy místo deseti hodin jedenáct. To je jedno. Už se na to moc těšíme. Trénujeme doma vše co jsme se naučily, pilujeme předsedání a zůstání na povel lehni ( to nám jde - nejde) a budeme se snažit naučit povely "lehni ze stoje" a "vstaň", protože to nám také dělá problémy. Do jara určitě zmákneme chůzi u nohy - to každopádně, poněvadž s Dezinčiným růstem síly by ze mě byl jinak šimpanz a vedle úžasně capkající Arunky vypadá tahající Dezinka jak nevychovanec. Arka chodí u nohy úžasně a když nepotřebuju aby šla těsně u nohy a povolím jí vodítko, nikdy ho nenapíná. Když se jí ho povede natáhnout, buďto zpomalí a zjistí že je to ok a nebo si prostě sedne a čeká... Může jí vodit i maličké dítě a nikdy by ho nezatáhla ani za kočkou a nebo jiným psem. Dezinka je vedle ní pošuk, lítá z prava do leva a vodítko by byla schopná i přervat, takže do jara snad bude vycepovaná stejně jak Arka. Na cvičáku se pak už budeme zaměřovat na detailnější provedení povelů a tímhle se nechci zdržovat, navíc jsou tedy vycházky s oběma najednou docela úmorné - pořád Dezinku vymotávám z vodítek a ruku mám nonstop v zápřahu... No ale mám co sem tak trochu chtěla... vybrala jsem si nejtemperamentnější a nejdivočejší dračici, tak mi to stále připomíná...  je to ale moje pusinka mazlivá.
Jinak se s ní ale nejde nudit... manžel na zahradě vytvořil ledovou plochu dětem na bruslení a ta malá potvůrka mu na ní chodila čůrat, takže jsme to museli několikrát znovu polejt, aby zmizely díry... když vznikla už silná vrstva a krásně hladká plocha, při honění kočky na ten led vběhla Dezi v rychlosti a dojela z poloviny na konec, kde jí to vyhodilo do sněhu. Myslela jsem si, že se trochu lekla a začne ten led obíhat obloukem. Ale to by nesměla být Dez... pochopila to jako hru a tak se sama klouzala...lítala bokem po sněhu s míčkem v tlamě a dorážela na Arunku, pak se najednou rozeběhla a skočila na ten led... Tedy krve by se ve mě nedořezal tím šokem ani doktor, ale ona si to náramně užívala... dojela, nadhodila míček a začala kroužit znovu kolem Arky. Ta jí chvíli ignorovala a jak se začala zajímat o míček taky, že by se přetahovala, Dezí to vzala zase skluzákem přez led... No střelenější štěně sem ještě neviděla. Už sem si zvykla na její akrobacii při skocích na namrzlou terasu, kdy po doskoku Dezí jede až ke dveřím a občas i do nich ťukne, ale že bude ještě i "bruslit" tak to mě nenapadlo. Jen doufám, že si při tom blbnutí nezlomí nohu a tak je na noc pro jistotu zavírám do kotce a pouštím je až ráno, kdy ji mám na očích. Kdo ví, co by vyváděla sama a po tmě... Ale hlavně kdyby něco - do rána je pak daleko...
No a včera jsme tu měli čerty s Mikulášem... vypadalo to, že je Dezi sežere, přestože byla za plůtkem a nemohla na ně... vůbec se jí nelíbili a štěkala na ně jak pominutá. Občas při tom nakrčila ten její pysk a vypadala fakt zlověstně, i když si myslím, že ona to  brala spíš jako hru, poněvadž ocásek se jí nezastavil. No ale ukázala se jako skvělá hlídačka - i když to se předvádí už hodně dlouho. Sem moc zvědavá, jak se bude tvářit na Silvestra a jak bude snášet rachejtle.  Střelba jí nevadila a tak jen aby neokoukala histerii od Arky, která se vždycky klepe jak osika...Tu zavírám do garáže, kde má rozsvíceno a protože je hluchá, tak to tam prospí. Co tomu bude říkat Dez vůbec netuším,  ale to brzy zjistíme, no.... :o)

29/12
Prosincové sněžení, uklízení sněhu a námrazy jsou pro Dezinku jak ráj na zemi... Jak může, koulí se ve sněhu a pak vypadá jak malý sněhulák, skáče ve sněhu tam, kde je nejvyšší a kouše po vločkách, co okolo ní poletují. Je to malý černý raplík. Vánoce jsme prožili celkem vesele a i zvířátka u nás dostávají maličkosti, tak nechyběly ani balíčky s vepřovýma pacičkama, štěněčíma pamlskama, psí konzervy a kočičí mňaminky. Po malých dávkách tak mlsají stejně, jako my cukroví a pak se to snažíme vyběhat na procházkách a blbnutím na zahradě. Dezinka se naučila na povel jít do kotce, tak je konec nahánění zlobivého štěněte po zahradě, což mě velmi těší. Je to moje holčička. Trénujeme to, co jsme se naučili na cvičáku, abychom na jaře nebyli za trdla, ale zůstat po povelu LEHNI delší dobu je pro Dezinku téměř nemožné. Zvládáme si lehnout ze stoje, ale nejde nám vůbec povel VSTAŇ... když se jí snažím pomoct rukou, okamžitě sebou žuchne na záda a vytrčí tlapky nahoru a s vyhrnutým pyskem se tlemí v pozici "paničko drbej bříško!" SEDNI zvládá skvěle, ale nesedá si k noze, pořád si sedá někam bokem a tak jí pořád rovnám. Co umí úžasně je při zastavení na vodítku okamžité sednutí a vyčkávání než se zas půjde.... to je super. Jinak stále tahá jako tele a tak si na náledí vysloužila ostrý stahovák, protože jedna z nás by skončila se zlámanýma nohama... pochopila okamžitě, že musí jít opatrně a tak capká na nataženém, ale nenapnutém vodítku stejně skvěle, jako Arunka.
V neděli jsme si udělali vycházku k našim na oběd a vzali jsme holky sebou. Věděla jsem, že je nebudu mít nikde bez dozoru, tak šly bez košíků a bylo vidět podle ocásků, jak jsou spokojené, na rozdíl od dětí, které by dali přednost odvozu autem... U našich zůstaly normálně na zahradě a my šli na krůtu.  Po obědě při mytí nádobí mi babí oznámila, že dala holkám zbyteček rybí polívky...že prej to vylízaly a strááášně  se olizovaly. No nebyla jsem nadšená, ale říkala jsem si, že jim to žaludek neprovrtá.  Pak jsme se vydali na cestu domů, holky opět s radostně šermujícíma ocáskama a tak to byla celkem prima neděle. Večer jsme ještě dostříkali led na ranní bruslení a holky zavřeli do kotce.
Ráno sem myslela, že mě klepne! První pohled do kotce mě málem skácel k zemi... na zemi nebyl kousek čisté dlažby. Dezinka blila jak amina a obě holky měly průjem, že to nemělo obdoby. No a jak v tom capkaly, než sem je pustila, vypadaly obě jak bezdomovští podvraťáci bydlící roky u popelnic!!! Ježiš jak já klela, to sem psát nemůžu... ještě teď je mi zle při vzpomínce hodinové očisty kotce a druhé hodiny strávené čištěním psů! Jedním sloven BLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!
Vymrzlá, načichlá a naprosto bez nálady jsem zalezla domů... snídat jsem nemohla co mi dělal žaludek a doufala jsem, že mráz zbytek puchu z hafynek dostane sám, protože v těchto mrazech sem je prostě koupat nemohla. Holky měly hladovku, aby se jim žaludek srovnal a já s nimi.  Po snídani se šlo bruslit... tedy nejprve manžel s dětma - já měla přijít později, ale k tomu nedošlo. Manžel mě volal, abych zachránila našeho kocoura - kočku. Nejspíš při cestě z boudy padl do tlapek hafynám a ty ho v rámci ranního uvítání vyválely ve všem tom marastu, co tam po té jejich bliádě byl.  Mikša byla spíš rezavá, než černá a chlupy měla smrdutě slepené... no hnus. Navlíkla jsem opět chirurgické rukavice a dala se do očisty číčiny. Jenomže na rozdíl od upatlaných tlapek čubinek to měla úplně všude - i čumák měla od sra.... no však víte čeho blééééé myslím... otevřela jsem v koupelně okno, číču vykoupala, vydezinfikovala, vystříkala kočku i koupelnu proti smradu a čičnu k jejímu zděšení vyfénovala do sucha. Nechala jsem jí chvilku v garáži se aklimatizovat na chlad a vyšoupla jí ven. Schovala se před hafynama do boudičky, co jsme jí udělali. Nejprve měla igelitem omotanou  papírovou krabici s otvorem a vyteplenou molitanem na kterém ležela, ale tu jí během pár dní Dezinka rozcupovala k nepoužití, tak jsem uloupila manželovi velký plastový oválný kbelík s víkem, do něj mi pak pomohl udělat otvor akorát na protažení čičiny a po vystlání koberečkem se tam Mikša s chutí zabydlela. No a tam se schovala po té očistě, která jí nebyla moc příjemná. Čubinky kolem kroužily, ale protože jsme "boudičku" zatížili hodně těžkým kamenem zbylým ze skalky, byla kočka v bezpečí a lízala si vyfoukaný kožíšek. Mráz udělal své a hodně také to jejich věčné válení ve sněhu, kterému se po chvíli nevyhnula ani číča, když si myslela, že se jí podaří kolem holek proběhnout a tak jsme odpoledne při bruslení  konstatovali pozitivní fakt, že už ani jedna z nich nesmrdí...  Průjem jim ustával a Dezí pak už nezvracela, tak to vypadalo, že se vše urovná a bude to ráno ok. To byla úleva... pro jistotu jsem je nechala na noc otevřené z kotce, aby mohly jít kadit do sněhu a s klidem si šla lehnout - myslela jsem si, že to byla poslední katastrofa letošního roku...  ale OMYL!  V úterý ráno vstávám, abych dala těm vyhládlům granulky a nevěřím svým očím... na ledu stojí MIMOZEMŠŤAN!!! Černé tělo, klepající se nohy, stažený ocas a plastová bílá hlava! Všude okolo čerstvě napadaný sníh, žádné stopy, jen stojící "cosi" uprostřed ledu...  No jasně! Ani sem moc nepřemýšlela, že mrzne a padá sníh - byla to pitomka Arka s kočičí boudou naraženou na palici!!!! V pyžamu a úplně bosa sem vylítla přez terasu za ní a snažila jsem se jí z tý hrůzy vysvobodit. Naštěstí jak poznala, že se jí dotýkám já, úplně se uklidnila a držela jak beránek. Nejdřív sem přemýšlela, že jí to okolo hlavy víc prostříhnu, ale pak jsem to zavrhla, že bych jí mohla něco udělat při manipulací s nůžkama na pevném plastu a tak sem jí zkusila vysoukat stejně, jak tam vlezla. Nejprve jedno ucho, pak vršek hlavy, pomaličku druhý ucho... pak už to šlo... držela a čekala, až jí opravdu po kousíčkách vyšroubuju kebuli z belíku ven. Když hlavu vyndala, vylila jsem skoro litr slin... musela tam mít hlavu snad celé ty tři hodiny co sněžilo...a pak sem uviděla proč jí tam strčila! Kočka si od někud donesla kostičku a uklidila si jí před holkama do své boudičky... no a hladové hafynky z nucené diety nějak nemyslely a protože Dezí by se do otvoru už nenacpala - má hlavu širší než Aruška, tak tam vlezla stará páka! Po té čtvrthodince na ledu mi došlo, že jsem vlastně bosa... nehty jsem měla modré a nohy jsem vůbec necítila... měla jsem k tomu ledu přimrznout - blbec jeden! A manžel zrovna v práci... fakt začínal zas den super zážitkem... seděla jsem doma hodinu s nohama v lavoru s teplou vodu a nemohla jsem ani promluvit, jak mi jektaly zuby... překousla bych si nejspíš jazyk. Rozmrzla jsem okolo jedenácté a šla zkontrolovat, jak dopadla dlažba na terase, když na ní Arka schodila několikakilový šutr z té boudy - fakt se mi ulevilo, když sem nenašla žádnou prasklinu... Celé odpoledne jsme byli s dětičkama u kamarádky a po večerním návratu sme zalezli všichni do hajan... nemohla jsem se vůbec zahřát a tak jsem spala s huňatejma ponožkama...no jo no... to je tak, když se nepřemýšlí...
No a jak se říká - do třetice všeho nej... v noci mi přišlo, že je mi nějaká větší zima... prcek taky prskal, že je mu chladno, ráno se ukázalo, že to nebyl jen pocit... špatně dovřené dveře do garáže proměnili spodek baráku v ledničku... vstávali jsme do 17°C, což je proti 23°C na které normálně topíme opravdu ledárna... takže momentálně jsou děcka u pohádky pod dekou, kamna mám nafutrované k prasknutí a snažím se to tu vyhřát na normální teplotu. Už je tu skoro 20.... přesto mi po tom slohu přimrzají prsty ke klávesnici, tak končím a jdu uvařit už třetí konev čaje... doufám, že do Nového roku už se skutečně nic nepřihodí!!!!

Listopad 2010
Naše čubinka roste do krásy i vychytralé potvůrky takovou rychlostí, že se to zdá až neuvěřitelné... od začátku měsíce nám začal pětitýdenní kurz psí školy - Dezinku to docela baví a myslím si, že jí to i celkem jde. Jezdíme do Pňova, kde to vede Radka, která má mnohaleté zkušenosti i praxi právě s belgičáky a tak jsme v těch nejlepších rukách v okolí... Cvičák je tam docela útulný a jsme tam samí mladí psi, což je naprosto skvělé. Cvičí se tam zásadně na vodítku, žádné pobíhání psů na volno a ohrožování se navzájem, tak se mi to moc líbí - nácviky volného pohybu probíhají na stopovačce, takže je pes neustále pod kontrolou a ostatní tak v bezpečí, i když zatím se nějaká nesnášenlivost mezi hafíky neprojevovala a při očichávání se navzájem se snesli v pohodě. Škola je zaměřena na základy poslušnosti a tak náš veškerý volný čas teď jde touto cestou tréninku.

3/11    Hodina první
Seznámení se s pozitivní motivací psa a její využití v nácviku povelů SEDNI, LEHNI, KE MNĚ a K NOZE
Jsou to úplné základy, které si každý myslí, že zvládne sám, ale pod vedením zkušeného instruktora se najednou ukazují chybky co se třeba podařilo nasekat a jak málo stačí k jejich odstranění, když se ví jak na to... Dezinka tyhle úplné základy zvládá bezva, takže jsme byli pochválené, tak to do příště vše propilujeme a budeme se těšit, co nám na to Radka poví... Bylo to super -  :-D Dezinka je po hodinové lekci po večeři, protože se stále prokrmovalo, ale je viditelně spokojená...

10/11    Hodina druhá
Kontrola nácviku z minula + natrénování aby pes na povel lehni zůstal až do odvolání opravdu ležet, seznámení s kladinou a tunelem
Sedni, lehni a přivolání jsme měli skvělé - dostalo se nám pochválení a spokojenost...  chůze u nohy bude na delší trať, poněvadž Dezí se pořád temperamentně hrne dopředu :-), ale snad i to vypilujeme podle představ. Takže teď se zaměřujeme na to pochopení, aby Dezinka povel lehni pochopila na tak dlouho, dokud jí ho nezruším... Při probíhání tunelem jsme byli jednoznačně nejlepší - ovšem Dez to zná, takže se není čemu divit... ostatní psi to viděli poprvé a tak to bylo docela zábavné, jak se jim to vysvětlovalo, ale bylo to super... prošli ho úplně všichni a žádný z něho neměl obavy... Ovšem při kladině se Dezinka ukázala, jako "srabík" a nějak jí to nenadchlo... nejspíš se bojí výšek... sice nijak nepanikaří, ale viditelně jí to je proti srsti být nahoře a kdybych jí nedržela, hupsla by hned zezhora dolů...  Mám jí prý dát čas, tak opravdu doufám, že si s tím nakonec poradíme. Na konci lekce nám Radka doporučila, abychom se domluvili ještě na kousání, že by bylo škoda nechat Dezí jen tak a tak máme příští týden první lekci obrany... to se těším!!! Pořád něco loví, drží jak pitbul a tak sem moc zvědavá, jak nám to půjde... A také se odnaučujeme paniku z vodítka pod nohama - jak se jí dotkne vodítko nohy, tak děsně skáče, že se bojím, aby si tu tlapku třeba nezlomila a nebo nevykloubila - takže dneska celé dopoledne běhala chuděra po zahradě s vodítkem, aby pochopila, že je to v pohodě. Když jsme se přetahovaly o aportík, vůbec to nevnímala a bylo jí fuk, že jsem jí jich připla hned několik... vypadala jako chobotnice, ale účel to plnilo skvěle...  myslím si že do příští lekce už to řešit nebude...

17/11    Hodina třetí
Opakování předešlých cviků, upevnění naučených povelů a nově nácvik "áčka" a motivování na aport
Dnes se nás sešla na cvičáku různovelikostní sestava... od jezevčíka až po leonbergra - dost úžasný pohled. Nejprve jsme opakovali chůzi u nohy s pamlskem - Dezí je těkavka a tak pokaždé jak mlsku slupla, stíhala se i přes podanou další podívat po okolí, což by být nemělo... tak trénujeme, ale venku se jí moc u nohy chodit nechce a hraje si na koníka - pořád tahá a tahá - i když už ne tak moc jako dříve... snad to už brzy pochopí a bude capkat stejně prima jako Arunka. Pak jsme cvičili SEDNI, LEHNI a nově i cvik VSTAŇ... celkem to Dezince jde, jen to lehni zatím neumí na delší dobu... ale to prý přijde časem. Pak jsme to cvičili v kruhu, kde jsme se sešli všichni dovnitř, tam při sedu prokrmovali a pak se zase rozešli nazpátek... takový nácvik ignorování cizího psa v blízkosti... dopadlo to skvěle a nikdo to nijak neřešil... máme samé hodné mazlíčky :-)
Potom následovalo opakování chůze na kladině... Tentokrát s námi byla na cvičáku i Blanka a tak jsme na Dezinku měly 4 ruce, což se dohromady s Blančinýma zkušenostma ukázalo jako super tah, protože sem vůbec netušila, jak to Dezí vysvětlit... naskládala jsem Dezince po 20cm mlsky na kladinu a pak jsem navedly Dezi na přejití... já jí držela za obojek a jistila sem jí pod břichem a Blanka jí ukazovala mňaminky a když se Dezí podívala jinam, jako že by si to mohla zkrátit skokem dolů nebo mi skočit zas do náruče, nacpala jí Blanka mňamku do tlamy - Dezí tak neměla na žádné dlouhé čumění a řešení čas a přešla to na druhou stranu... Opakovaly jsme to ještě jednou s delšíma mezerama a pak už jí mňamky Blanka jen ukazovala a nakonec jsme to přešly s tím, že jí jeden mlsek ukázala a Dezí to přešla sama za ním... Takže supééér! Pak se opakovalo dvakrát za sebou přivolání na stopovačce - to jsme měly opět pochvalu a začneme nacvičovat už návyk předsednutí.. Ještě jednou jsem šla s Dezí na kladinu a to už jsme jí zvládly spolu jen na povel a pamlsek až na konci, tak jak by to mělo být... no radost veliká!!! A to vše  hlavně díky Blance - jedny ruce by si s tím prostě neporadily.
Další překážka se kterou jsme se tam seznámily bylo "Áčko"  Protože sem pošuk, chtěla jsem s ním Dezí seznámit už dřív, když sme se k němu náhodou dostaly a tak sem jí ukázala kudy na něj, ale protože sem jí pořádně nedržela, hupsla si z něho v polovině dolů... nic se jí nestalo, protože sama skočila, ale to stačilo, aby si pamatovala, že se to dá ošvindlovat bokem...
No a tak jsme šly na věc... Radka na to má svůj super styl vysvětlení a tak to byla docela legrace... nejprve jí podržela, já ho přelezla a po podání vodítka a povelu jsme Dezí nasměrovaly a přes áčko jí napůl přetáhly... ale protože nebyla jediná, krom dvou psů, co to nedělali poprvé a skok zvládli sami vzorně to takto překonávali všichni ostatní, bylo to v pohodě... podruhé už to za mnou přelezla celkem bez problémů a potřetí zvládla Dezinka áčko úplně sama a já běžela vedle překážky... takže zase Jupíííí! Tunel byl pak sranda - i když byl zatočenej do půlkruhu a nebylo vidět na druhý konec, Dezí ho prolítla v pohodě... celkově se tam sešli psi pohodáři a tak se mi tam moooc líbí, je to pohoda a příjemná atmosféra. No a protože sem sebou měla velmi všímavý dozor - byly odhaleny i chyby, co vyvádím... to sme se s Blankou docela i smály, když mi je říkala, protože já sem vůbec netušila, že něco podobného dělám...  :-)))
Po cvičení jsme zůstaly ještě na obrany - nečekala jsem velké zázraky, protože od půlky cvičáku je už tma jak v ranci a tak sem nějakou velkou akci od Dezí nečekala, ale podle figuranta si vedla docela dobře. Kousala na kůži a držela skvěle... Popravdě ona pochopila co se očekává daleko rychleji než já... zakousla se a držela :-) Po prvním kole šla do auta, aby se nevyjukala z rotwíka, co cvičil po nás a už to je "mazák" Okoukla jsem na něm jak mám Dezí držet, co má dělat ona, co já a jak to má vypadat a druhé kolo už nám šlo o ždibec lépe...i když byla tma, kousala celkem dobře, jen se zbytečně ohlížela po štěkajícím hafovi u plotu a nechala se rušit. No ale na to, že to bylo úplně poprvé to prý šlo a dostaly jsme pochvalu... takže příští týden máme čtvrtou lekci poslušnosti a druhou lekci kousání...

28/11    Hodina čtvrtá  - ( kvůli nepřízni počasí přesunuta ze středu na neděli )
Opakování minulých cviků plus nově zdolávání překážky a nácvik "aportu"
Místo středy jsme se sešli společně s nedělní skupinou chvilku po poledni. Bylo to super už proto, že nebyla tma jako bývá ve středu a přesto že bylo celkem chladno sme si to myslím všichni prímově užívali. Nedělní skupina měla závěrečnou pátou hodinu a my čtvrtou. Ani jedna skupina se sice nesešla v plném počtu, přesto nás tak bylo víc, než jsme zvyklí, což nebylo na škodu - kamkoliv jsme se hnuli, byl kolega se psem a tak sme si nacvičovali všichni každým krokem kontrolu nad psem svým i přehled o pohybu psů okolo nás - a protože nás ještě všechny dokázala mít na mušce Radka a koordinovala nám rozestupy, opět se nic nesemlelo a šarvátky se nekonaly i přes to, že jeden z hafíků nebyl zrovna kamarádský typ.
Začínali jsme opakováním povelu u nohy - chodilo se v kruhu s odstupem a prokrmovalo se... Dezí se opět stihla dívat všude kolem i žrát mlsky najednou - je to čertice, ale nikam nechtěla odbíhat, jen prostě "potřebovala" mít přehled... jsem zvědavá, jestli bude někdy chodit tou předpisovou chůzí, o kterou se snažíme... :-)  Potvůrka jedna!
Opakování "sedni, lehni a znovu sedni" bylo v pohodě, povel "vstaň" nám dělá problémy a povel "lehni" ze stoje také... takže cvičíme a cvičíme... myslím že to zvládnem, ale ne z týdne na týden...na to asi nejsme dostatečně chytré holky. Ale při chůzi dovnitř do kruhu, kde jsme se opět setkali, povely sedni, lehni, sedni, lehni, sedni a odchod na místa byla zase zlatíčko...
Při nácviku přivolání mě opět Dezinka nezklamala... jako vždy přibíhala jak střela, neřešila nic okolo a už si i předsedá - i když maličko bokem, ale to prý dopilujeme správným nasměrováním pamlsku a odměnou až když si sedne úplně skvěle, jak říkala Radka, tak snad to stihneme do příště už pořádně - v tom už jí nepovoluju a docela se i snaží.
Potom jsme na stopovačce zkoušeli "aport" a kontrolu nácviků na něj. Aportek Dezí krásně donesla a za druhý i vyměnila, tak jsme dostaly zase pochvalu, z toho mám velikou radost, protože Dezinka nosí věci od malička s obrovskou chutí. Jak nám Radka na jedné z lekcí radila, že nemá mít pes k aportu přístup jindy než při cvičení, tak sem jí aportky zabavila a opravdu je na ně teď šíleně natěšená - udělá pro něj skoro totéž co za mňaminku.
Pak jsme nacvičovali skok přez překážku po dvou skocích... nejprve jedno prkno, pak dvě a nakonec někteří z nás tři prkna nad sebou - odhadem tak 60cm... nevím přesně, ale bernardýn co tam s námi tentokrát byl, to zvládal skoro krokem... Ti menší hafíci a  nebo mladší půl roku ale skákali jen to dvojité prkno...my si skočily už tři a prý pěkně. Byla tam opět úžasná sestava psů - nejmenší roztomilý dlouhosrstý jezevčík no a bernardýnek byl největší... pak německý ovčák, švýcarský ovčák, border teriér, boxerek, několik labradorů, zlatý retrívr a my - prostě super...
Opět jsme zdolávali "áčko" - všichni ho zvládli a bylo moc prima je při tom pozorovat - je nádhera a legrace zároveň pozorovat při překonávání "obra" a hned za ním pak "drobečka"... Dezinka už to zvládá skvěle, jen začala konec místo doběhnutí dolů skákat a tak jí musím maličko brzdit, ale je vidět, jak jí to baví... Kladinu jsme si jen někteří zkusili, ale protože byla nemrzlá, Radka nám to pak už nedoporučovala, ale přešly jsme jí v pohodě, tak nemělo smysl na tom kluzkém rizkovat víckrát.
Tunely se tentokrát probíhaly dva zahnuté proti sobě do kola... byla mezi nimi asi metr a půl díra a tak z jednoho výběh a do druhého vběh... byla to šílená sranda. "Zlaťák" se toho nemohl nabažit a jak tunel proběhl, na jeho konci se otočil a zas běžel na začátek, kde následovala další otočka... no smáli jsme se všichni... pak ho páníček k jeho nelibosti ulovil... no byla to fakt legrace...zkoušel to i bernardýnek, ale ten se do něho prostě ne a ne vejít... i když se tak moc snažil... Dezinka to zvládala v pohodě, takže sem se docela zahřála při popobíhání kolem... Ovšem chuděra dcera mi tam řádně vymrzla, protože si chtěla hrát na fotografku a ta hodina postávání jí dala docela zabrat... tak když jsme po cvičení měli ještě chvilku prostor na procvičení si čeho chceme, šla si zaběhat a zaskákat s Dezinkou, abych si z ní domů nedovezla rampouch...
Jen byla škoda, že tím přesunem termínu jsme neměli i to kousání... to bylo totiž dopoledne, ale na jaře chci s cvičením pokračovat a to už budeme chodit pravidelně i na ty obrany. :o)


29/11  První sníh
Dneska v noci napadl sníh a Dezinka z něho byla napoprvé docela nadšená... skákala a chňapala ho dokola a občas na něj i štěkla... pak jí to asi přišlo už normální a opět se bavila svým lovením číčy... Na procházce jí několikrát podjely nohy na ledu, tak sem se docela nasmála, ale jak jí mám vysvětlit, že to prostě klouže? :-) Vždycky když se chtěla rozeběhnout a natáhla vodítko víc než měla, sama se podtrhla... nespadla, ale byla psina jí pozorovat. S Arkou ušlapaly sníh na celé zahradě, pořád běhají a blbnou, no a nejvíc se Dezí dnes líbilo, když sem odhazovala sníh z chodníků - jak sem hodila hroudu do vzduchu, zkoušela jí chytit... několikrát dostala zásah sněhem z plné lopaty, protože po ní skočila naprosto nečekaně... vypadala jak sněhulák, musela jsem jí pak vyčesat, protože na sobě měla nachytané zmrzlé hrudky... no samozřejmě to pouze přetrpěla a nebyla z toho nadšená - s kartáčem asi nikdy nebude kamarádka. Trochu jsme trénovaly povely a předsedání, ale pak jsem se odbourala smíchy při aportu - v neušlapaném sněhu za zahradou v poli se jí pokaždé zabořil, pořád ho hrabala ze sněhu a tak bylo mé česání úplně k ničemu. Snad jen jako trénování její trpělivosti a poslušnosti při něm... Nakonec jsme museli jít domů a trénovat na zahradě, protože hrozilo, že z ní bude zase sněhulák.... Takže seznámení se sněhem bylo dnes úplně kouzelné.

Říjen 2010
Tak stále cvičíme... poslušnost, přivolání, kousání, stopování - všechno jí baví, ale všechno by si dělala po svém... je to malá dračice! Ví dobře co smí a co se nesmí, ale stejně si ta potvora dělá co chce - kytičky jí baví pořád škubat a cupovat na maličké kousíčky, jakmile mě uvidí, už ví, že je zle, ale stejnak nevydrží a už jde po nich znovu. Už se nemůžu dočkat, až konečně dospěje, snad jí pak už takovéhle blbiny napadat nebudou. Přivolání na kliknutí klikrem máme úplně stoprocentní... ještě se nestalo, aby nedošla, protože vždycky čeká mňaminku a ona je jak lux... úplatnice mrňavá...  snažím se kvůli ní naučit pískat, ale pochybuji o zdárném výsledku a tak dál trénujeme i přivolání na píšťalku... protože klikr je pro přivolání v terénu moc tichý... výjimečně se stane že Dezí "neslyší" protože zrovna potřebuje něco pořešit... povel KE MNĚ zvládá na stopovačce úžasně, jakmile ale zjistí, že je volná, už to tak světové není... Ovšem Aportek a kousání budou její disciplínou, to jí baví až do padnutí vyčerpáním, za Aportek by dýchala a kousáníčko jí baví moc. Už máme všechny zoubky přeměněné - k mé veliké radosti se mi podařilo i "ulovit" jeden měnící se špičák na památku, takže už se zase s Arunkou přetahujou o všechno co potkají. Tráva je věčně posetá hračkama a Dezí si k tomu ještě našla vyskládané špalky dříví na zimu, takže občas ukradne polínko a trestá ho až třísky lítají... Zahrada pak po jejím počínání vypadá jak po nájezdu dřevorubců...všude kůra a malé třísky... Také slečna dospěla do stádia "hlídačky", takže neomylně bafáme na cokoliv, co se v ulici pohne, takže k radosti všech sousedů ukazuje jak hlídá a je jí celkem jedno, že její hlásek se nese celou ulicí a šťastně si vrtí ocáskem pokaždé, když se k ní přidá i Arunka, která přez svou hluchotu už dávno nic v ulici neřešila... Je krásné pozorovat, jak se ty dvě doplňují... Arka se naučila si hlídat po očku co malá dělá a jakmile zbystří, sama už vyráží na kontrolu. Jsou to moje špionky.  Kočka už také dorostla do slečny, takže není neobvyklé, že si vyjde na procházku ulicí, což tedy obě hafky dost špatně snášejí a za plotem se můžou přetrhnout štěkáním i kňučením, aby jí nalákaly zase domů... Jinak má Dezí  už krásně vyměněnou svou štěněčí srst za huňatou a lesklou a je úplně nádherná. Učíme se běhat kruh na šňůře, ukazovat zoubky, ale její temperament a tak trochu dominance v ní zatím převyšuje a na rozdíl od Arušky, která je na podobné úkony naprosto úžasně vstřícná, je tahle malá černá koule jeden obrovský nespolupracující čert!
No ale byly jsme se s dcerou a s Dezinkou podívat na bonitace belgičáků v Pňově, kam nás pozvala Blanka a tam jsme si užily nádherný den. Dezinka se tam kamarádila skoro s každým pejskem - tedy dva jí nějak nesedli, ale to ani my lidi se nesneseme se všema, takže to jsme vyřešily tím, že jsme se jim vyhnuly. V povahovém testu co tam prováděli a my je při tom z poza plotu sledovaly Dezinka neřešila ani střelbu, ani rachot, co se tam tvořil, nosila si aportek a na zavolání přibíhala úplně skvěle, takže doufám, že až nacvičíme ty zoubky a postoj na měření, budeme se tam moct také bez ostudy přihlásit... Našli jsme si tam pár lidiček s kterýma se prímově povídalo a Dezinka se přez pamlsky přátelila snad s každým - byla úplně skvělá. Arunku jsme sebou nebraly, protože v tu dobu ještě hárala a bylo by to zbytečně starost na víc, ale i tak byla Dezí v pohodě. Nebýt toho, že jsem nechtěla prošvihnout v telce pak Velkou pardubickou, protože jsem vsadila na Váňu že to všem letos opět natře a chtěla jsem to vidět napřímo, asi bychom tam s Blankou zůstaly až do konce celé akce, protože to tam bylo perfektní, počasí bylo jak na objednání slunečné a celkem teplé - no prostě co víc si ještě přát... Takhle jsme ale odjížděly okolo druhé hodiny domů s tím, že nás Blanka ještě seznámila s Radkou, která tam vede cvičák a domluvily jsme si tedy přihlášení. Takže už je vše domluvené a ve středu 3/11 odpoledne ve 4 máme první hodinu... Moc se na to těšíme... Jak říkala Radka, budou tam převážně samá štěňata, což je prima. No uvidíme jak nám to nakonec všechno půjde.

Září 2010
Rosteme jako z vody... Září se rozeběhlo tryskem s nástupem dětí do školy a tak se nějak nedostávám k psaní... Přední zoubky se nám dovymněnily a nakonec se nám podařilo přece jen jeden zoubek ohlídat tak, že jsem si ho mohla uložit... čekáme stále kdy přijdou na řadu ty špičáky, páč ségra už jemá prý přezubené... no uvidíme... pořád doufám, že to nepropásnu a uložím si další trofej na památku.
Dezinka už běhá agi rychleji nežli my s ní, tak to začíná být chvílema docela psina... máme tu pár nových psích kámošů, tak sme si s nima byli pohrát a začínáme řešit cvičák... prázdniny skončily a tak budeme muset začít pracovat i my. Dezí už přibíhá poslušně na píšťalku i venku, tak mám děsnou radost, protože Arunka si jí docela hlídá a tak se vrací pak obě... sice mám pokaždé malou dušičku, kdy zblejsknou zajíce a co se bude pak dít, ale potají doufám, že Dezí se na písknutí vrátí hned a Arka jakmile zjistí, že malá s ní neběží... no uvidíme...
Také jsme dokoupili ještě pár tyček a dodělali několik překážek tak, aby  celá dráha vypadala trochu zajímavěji. Teď tvoříme takové malé áčko na přelezení, ale pořád to není to co si představuju, tak nejspíš budeme odkázané na náladu manžela, kdy se nám do toho pustí... Potřebuju tam navrtat panty a zpevnění, aby to bylo rozebíratelné a skladné, ale přitom pevné a bezpečné...
Cvičíme stopičku, což se Dezi docela líbí... sviští čenichem ve čtverci jak divá a je jak vysavač... najde všechno...  Budeme začínat obranu na kšírkách, takže jsem přenastavila Arunčin postroj, co jsme jí koupili na tahání saní a ona se nám na to vybodla a Dezince je teď akorát... Strašně se í to tedy nelíbí na těle a je vidět, že si na to musí postupně zvykat. Když jsme s tím ale vyrazili na procházku, pokud to nenapla a nedotklo se jí to břicha, nijak to neřešila a při hře jí to taky nevadilo, takže to bude nejspíš otázka pár dnů...
No a protože pomalu dorůstá Arunku a vedle sebe vypadají čím dál tím suprověji, napadlo mě jí vyzkoušet i její kovový košík.. jen tak z legrace, aby si na něj pomalu také zvykala... no ale to sem dámu naštvala! :D Myslela jsem si že jí vyfotím, ale sama nemám šanci, páč jak jí pustím, už se ho snaží zbavit... takže někdy s holkou...
V šopu na netu se mi strašně zalíbila autodeka místo kenelky do auta, tak jsem jí objednala a s ní i halti-ohlávky pro obě čubinky, takže by nakonec ten kovový košík snad ani nosit nemusely.. a Pavce dneska přišel ten vysněný tunel... Postavila jsem ho Dezí na zahradu na seznámení a docela jí nijak nevadí. Za aportek si skrz něj doběhla a pak když sem zalezla domů, probíhaly ho spolu s Arkou obě... tak jsem zvědavá, jak to bude odpoledne, až budeme trénovat...
Pokusíme se jí během jejího řádění vyfotit a doplnit zase galerii...

No tak nějaké fotečky přibyly, Dezinka je už psí slečna. I video jsme natočili, jen běžně ho neskáčeme tak jak na něm, je to všechno o moc níž - takřka na zemi... Dezí to probíhá úplně skvěle - z našeho pohledu, ale podle odborného oka to tedy vůbec nezvládáme, takže začneme nejprve pořádně poslušností... v říjnu začneme se cvičákem...

Srpen 2010
Neděle        1/8
Tak dnešek byla celkem sranda... Dezinka miluje aportíček, takže jsme házeli a přetahovali se. Trénujeme sedni a pomaličku zkoušíme zůstaň, ale to tedy jde jen když má malá náladu, jinak stačí zmerčit číču a je v trapu. Na procházku jsme šli tentokrát až hodně pozdě, skoro za tmy a tak byla dezí celá udivená, ale doťapkala úplně vzorně procházku na své straně u Arunky a moc jim to holkám spolu jde, každá už ví, kde je při její chůzi místečko a když se Dezi zamotá, kratičká délka vodítka, co jí hned pozlobím jí hned navede, kde má jít - no super.


Pondělí        2/8
Na dnešek jsme byly domluvené s Blankou a jely jsme do Poděbrad na kolonádu na procházku s Dezi a Dafinkou. No začalo to úžasně - panička blbka  (já) dala dezince pořádnou snídani pro případ, že by se nám to natáhlo a nestihly jsme se vrátit v poledne, kdy Dezí podruhé papká a tak hned po příjezdu k Blance jsem uklízela kenelku, kam mi dezí celou tu snídani vrhla.
Naštěstí hned za dvířka a nijak se v tom neopatlala, takže jsem jí fakýrským pohybem vynesla nad tím nadělením a pak to musela uklidit... budu si to nejspíš dlouho pamatovat že před výletem se nepapá... Pak jsme holčičky šouply do té čisté přepravky společně a vyrazily jsme. Ve velkoměstě a na kolonádním ruchu budila dvě stejná štěňata celkem pozornost a tak se dočkala i podrbání a pomazlení od kolemjdoucích, což byl důvod této výpravy a pomalu jsme došly až na nádraží... sedly jsme si tam na lavičku, aby si čubinky odpočinuly tlapičkám a čekaly jsme na vlak. Společnost nám tam dělala nějaká hlídací teta se dvěma děckama, kčárkem a odstrkovadlem a tak měly holčičky docela šrumec okolo, ale nijak zvlášť to neřešily. Ani postupně přijíždějící a odjíždějící vlaky je nijak nezaujaly a tak jsme se pomalu vydaly zas k autu. Výlet to byl moc prima, ale hlavně zjištění, že byl opravdu jen výletem a štěněčím čteníčkem nových pachů, protože jinak hafynky ničím nepřekvapil a obě jsou úplně v pohodě.  Doma pak prospala skoro celé odpoledne a tak na procházce skoro večer nešla... byla jak ovečka na porážku.



Úterý        3/8
Dneska přijela na návštěvu kámoška Simča, která dělá agility a tanec se psem... má malého hafíka Fida a tak nám dovezla poznatky, rady a informace jak začít a co jak dělat v začátcích a také nás seznamovala s klikrem, což je úžasná blbinka... Vypadá to, že Dezinka bymohla na klikr fungovat, takže začneme pomalu naklikávat a učit se co a jak. Bohužel, po vydatné průtrži byla zahrada i okolí celkem šíleně podmáčené, tak se nedalo moc řádit a kromě mazlení a blbnutí s hafynkama - čehož tedy ale nebylo málo... jsme jen obešly krátký okruh na procházku...


Středa        4/8
Dneska měly holčičky drezuru podle Simči... blbly s nima s Pavkou, div se holky neuštěkaly... no legrace. Pavka zkoušela podle instrukcí začátky cvičení a já je chvílema pozorovala oknem, protože jsme tu demontovali počítače. Holčičky dostaly ze solidarity s Dezí dnes jen snídani, protože navečer jsme musely na přeočkování...jely jsme s Dezí k Blance a tam odtud s nima jejich autem a všema zbylýma třema štěndama do Třebestovic. No a abychom ušetřily prdelkám chundelatejm trápení v kenelce,protože jela i Blančina mamka, každá jsme si vzala jedno štěně na klín a jeli jen tak... Blanka měla Ducinku, Simča Dafinku, Pavka chtěla Dráčka a já si vezla Dezí... Blanka-mamka řídila a tak jsme dorazily na místo celkem v pohodě, jen šíleně uslintané. Po očkování, které opět proběhlo úplně v poklidu co se injekcí týče jsme vyrazily domů... povídáme si povídáme, řešíme právě proběhlé očkování, když do toho Blance na klíně začala Ducinka zvracet... "Ona bleje", povídá Blanka... my hned jukly na svá štěňata a tak hlásí Simča - " Dafí taky!" a strkala jí hlavu nad deku pod nohama, aby ušetřila auto... Pavka hlásí - " Dráček naštěstí ne" a on jí v zápětí  poblil nohu i se sedačkou... No na nic sem nečekala a Dezince jsem uvázala pod krk připravenou plínu... Mluvila jsem na ní a snažila se jí nedovolit strčit hlavu dolů, takže jsem jediné dojely bez újmy. U Blanky jsme se rozloučily, trochu se zkulturnily vlhčenými ubrousky na cestu naším autem, šouply Dezí do kenelky a vydaly se domů... Asi po 200 metrech jsme udělaly minipřestávku u našich něco vrátit a hned po zastavení Dezí dohnala své sourozence a zaneřádila kenelku. Narychlo poklizené a zakryté dno dvěma plínama jsme se vydaly směr domů a skoro už v garáži si to dáma zopakovala - no fakt supér... takže sem jí vynesla na zahradu, opláchla jí tlamu a kenelku jsme musela řádně vystříkat hadicí... No nasmály jsme se tedy s holkama dneska pořádně!


Čtvrtek        5/8
Dopoledne měla Dezí i Arunka veselo, holky s nima blbly, než zas Sim odjela, takže docela psina. Večer jsem pak vzala hafky na procházku. Vyšly jsme na konec ulice, kde si dezí na povel sedla a tak dostala volno, aby mohla jít pozdravit Sisi přez plot.... Arunka je jen obě očuchala a tak jsme šly pomalu dál a myslela jsem si že Dezí za námi hned poběží... OUHA! Nějak se nám tam dáma zakecala a tak na sebe bafkaly s buldočkou přez ploz, běhaly asi 3 metry sem a tam a nás vůbec neřešila ani na volání a pískání... To už začala být ale i Arka nervozní a měla snahu se za ní rozeběhnout... Trochu sem se bála, aby se tam u plotu nepošlapaly, ale nakonec jsem Arku vypustila. To co následovalo mi vyrazilo dech! Arka doběhla k Dezince a úplně jakmatka dítě jí tam seřvala a ukazovala jí, že se jde dál. Dezinka to jako nepochopila, tak k ní Arka skočila, vycukala jí a strkala čumákem ke mě...  dezi se ještě zastavila, ohlédla se za Sisi, Arka na ní něco štěkla a už mazaly obě ke mě... já stála jak před zázrakem, tohle bych od Arky nikdy nečekala... Když ke mě doběhly, nacpala jí Arka na své místo u mé nohy a Dezi si sedla jak na povel... no byl to fakt zážitek. Prošly jsme celé pole a pak polňačkou nazpátek... ještě že nás neviděl bratránek myslivec... a pak jsme prošly ještě celou vesnici a za hřbitovem domů... přišly jsme za tmy, ale bylo to super.


Pátek        6/8
Od rána lilo... jako z konve a chvílema i ze sudu... Čubinky mokré jak po vylezení z jezera se mě jaly ráno vítat a tak jsem byla od dezí úplně mokrá. Hlupka jsem se šla převlíknout a pak je nakrmit, což jsem neměla dělat, protože se to vše opakovalo a měla jsem od ní mokrá i záda... Sice se učí, že skákat se nesmí, ale rozumí tomu zatím jen když chce!!! No tak za dopoledne seto pakovalo ještě třikrát... pak jsme se šly projít, aby viděla že procházky jdou v každém počasí a zrovna než jsme došly domu, strhl se přívalák, že jsem byla mokrá úpně celá a ony jakbysmet. Odpoledne jsmechvíli aportíkovaly, ale pak jsem to vzdala a šla naházet všechno to mokré už do pračky... Zahrada je jak jezero, z bazénu voda přetejká skimerem a Dezi na trávě spíš plave než běhá! Blanka má na návštěvě majitelku s růžovou ségrou a plánovaly jsme že se tu také objeví, tak se moc modlím, aby ten déšť konečně zas přestal a nám se ta návštěva během víkendu podařila uskutečnit.



Víkend        7 a 8/8
V sobotu od rána lilo... děs, odpoledne odvolali manžela na záchranné práce vrtulníkem do záplavových míst, kde bylo potřeba  lidem okamžitě pomoci a tak sem byla jen u Tv a notebooku a hltala novinky co se tam děje...čubinky dostaly jen nažrat a jinak jsem u nich nebyla... v neděli se manžel v pořádku vrátil a odpoledne jsme je tedy vzaly do lesa na dlouhou procházku, aby si to vynahradily. Arunka už je na to zvyklá, ale Dezí jela poprvé... no a aby to nezačalo hned zvracením, jela se mnou ve předu na klíně s ručníkem okolo krku... ale zvládla to úplně v pohodě. V lese šla Arunka s Pavkou a Dezí se mnou... nejprve se snažila jít pořád za Arunkou, ale po chvilce pochopila, že ona jde jinudy a srovnala se podle mě... pořád něco ňuchala a za něčím poskakovala a tak jí návštěvu lesa kazily jen ostružiny, které sem tam píchly do tlapičky - no ale to jim pak spočítala tím, že jich několik sežrala... Cesta domů dopadla také v pořádku a tak po večeři padla, ani boty nešlohla...


Pondělí        9/8
Omyl... šlohla je ráno a tak jsem jednu opět hledala pod tůjema! Potvora... nic nefunguje, ani nástřik francovkou... žere mi je pořád! Cvik sedni už je úplně skvělý a tak se učíme zůstaň a čekej... no bude to trvat asi dýl, ale snad se toho dočkáme, že i počká v sedě... :o)  Je totiž jak na klíček a udržet jí na místě je téměř nemožné, pokud není uvázaná na vodítku. Aportík je pro ní tou nej hrou a tak dokolečka běháme a házíme, takže už se do hry zapojuje i Arka a hádají se o aporty. Jedna druhou vyštěkává, takže toho zkouším využít k učení štěkotu na povel, ale kladné výsledky jsou zatím spíš častější náhoda...
Večer jsme obešly vesnici, začíná být už otrkaná a kdyby byla na volno, asi by vyštěkala každého psa za plotem co se ozve a je jí úplně fuk, že by pro některé z nich byla jen maličký předkrm,  na vodítku ale stačí jen jít dál a ona se přizpůsobí a neřeší je. Už přestala tahat předníma ve vzduchu a skutečně capká na nataženém - ale ne napnutém vodítku na správné straně Arunky... za chvíli začneme drilovat chůzi u nohy, zatím jí toleruju, že jde maličko přede mnou, protože se dvěma psy to tu na chodnících ani jinak nejde... Dezinčina ségda Daiminka už se prý učí stopování... no, máme co dohánět, ale ona má výhodu v paničce, která má už několik úžasných pracovních výsledků se svými psy, kdežto Dezinka má paničku lenocha...  :D  No jo, no... štěně roste - lenošit se nebude... :)))


Týden od úterka 10/8 do úterka 17/8
Tak protože měl manžel dovolenou a dcera byla na dovče s našima, neměla jsem na webík vůbec čas. S hafynkama jsem byli na houbách, chodilo se na procházky a trochu jsme cvičili poslušnost - ovšem výsledky nejsou...  :D  Také jsme měli návštěvu z Litvy, kam odjížděla Dezinčina ségra Dafinky, pro kterou si přijeli páníčkové s dospělou fenou Merci, kterou k nám vzali také. Arunka po ní hned vystartovala, tak dostala košík, no a Dezince návštěva nijak nevadila, dál si hrála s Pavkou aportíčky, takže pak už tu pobíhaly všechny mezi sebou celkem v poklidu do doby, než Merci uviděla Mikšu... Kočka jí úplně pobláznila a hafyna paničku skoro nevnímala... Vypadala že by si s ní chtěla hrát, jak jsme zvyklí od našich hafanů a číča se taky nijak zvlášť nebránila, krom občasného prskotu. Chtěli jsme je tedy seznámit... Merci měla sice respekt z drápků i syčení Mikši, ale zvědavost byla silnější a tak se pomalu sunula k číče, kterou sem držela ve vzduchu, aby si jí mohla v pohodě očichat... Pak se ale stalo něco, co nám vzalo dech a pak nás rozbouřilo do šíleného záchvatu smíchu... Čuba ke kočce čichla, pak jí skusila v rychlosi blesku ochutnat a zase jí okamžitě strachy pustila srst... No to by se muselo vidět, my se řehtali všichni jako blázen, kočce to bylo úplně fuk a čuba byla pořádně zmatená. Panička jí odlovila na vodítko a Arunka si okamžitě běžela Mikšu očichat, jestli je celá a i přez košík cenila zuby na návštěvu... :))) No fakt šílená psina.
No a také se nám podařilo zhotovit agility-překážky, které si dcera přála, tak máme hotový slalom asi z deseti obíhaček, dvě skočky se čtyřmi výškovými překážkami a jeden proskočný kruh na hulali, který jsme do stojen přidělali. Ještě jsem objednala barevné izolepy, aby se vše obalilo a na trávě bylo pěkně vidět. Pavka skáče s oběma čubinkama a docela jim to jde. Dezi skáče - no spíš přelejzá jen tu nejnižší, protože vzhledem ke svému věku ještě skákat nesmí. ( Tedy bylo řečeno nám! Jí to nejspíš nikdo neřekl, protože ona skáče z terasy na jeden skok zezhora až na trávu podle toho, jak moc zrovna pospíchá;  studna už pro ni dávno není žádná nedostupná výška  a kdyby se neděsila toho, že jí sprdneme, skákala by až za krk!!!  ) Slalom jí jde úplně úžasně,pokud jí před čumákem někdo mizí aportík... kličkuje celkem v pohodě, jen mám pocit, že ty tyčky co obíhá téměř nevnímá... je za aportíkem jak býk za červenou barvou, takže nevím nevím, jestli pohopí, že se to má obíhat i jen tak pro zábavu...  :D
No a také jsme zkoušeli trénovat stopičku, jako její ségra... No a docela byla šikovná... pozbírala všechny piškotky po půl metru, jak sem jí je vykličkovala v  trávě...
Ale abych jí jen nechválila, ona je to také pěkná bestie, jak může plevelí mi skalku a je jí úplně fuk, že rve plnou tlamou tu nejkrásnější trávničku ze všech. Netřesků už mám na skalce jen polovičku, ukradla mi už dva květináče s kytkama, které pak vyklopila a roztrhala, no a jediná moje pantofle už nemá původní tvar! Na všech mi ukousala pásky na paty a zozpárala mi jednu i na nártu, kde by měla držet!!!  No malá mrcha to je...  Tohle jsem s Arunkou nikdy nezažila, nic neukradla a ničeho si nevšímala, protože jak už jí byl rok, asi jí to už přešlo, tohle ovšem bude hodně dlouhé období a záhul na nervy, než do tohoto věku dospěje také dezinka...  :D  No... pořád ještě potají doufám a zkouším věřit svému přesvědčení, že skalničky jsou v jádru odolný plevel a že se na jaře zase obnoví...  :D
No a do všeho toho nám začalo protékat akvárko, takže jsem měla doma vše vystěhované jak se dalo, než jsme dovezli nové, tak jsem několik kytiček měla nechaných i venku v misce, což té malé bestii evidentně vadilo, takže nejprve jim chodila odlemtat trochu vody... sice na FUJ vždycky vzorně pozastavila své lumpačení, ale jen jsem zalezla, už ty kytky lovila... No nakonec se jí podařilo přecejen dvě sežrat... nebo spíš ochutnat a roztrhat na pidikousíčky.
Včera tu byla šílená bouřka ostatně jako teď celkem často, no a v týdnu během jedné se pak přihnal šílený liják, ale opravdu šílený... Uklízím nahoře a malej kouká z okna když se ozve srdceryvná věta - "Chudinka Arunka a Dezi!!!" Nechápala sem co tím myslí, tak mu říkám, že se v boudě schovají, že jim to nevadí a dostala jsem odpověď:  "Mami promiň, jájá jim omylem zapomněl zavřený dveře do kotce... to asi zmokli..".  No málem mě omejvali... i když to vzápětí zvládnul ten liják venku!!!  Arka byla jen mokrá, ale Dezinka vypadala jako nacucaná houba! Musela jsem jí trochu otřít ručníkem a pak sem je zavřela do kotece, aby si zalezli a mazala převlíknout ještě sebe. Čubiny zalezly i s číčou do boudy a prospaly celé odpoledne, vůbec z ní nevylezly.  No a večer když sem s nima šla po dešti ven, na zavolání vyběhlo z boudy s Arkou malý černý naježený "afro" :)))) Dezí jak uschnula ta vyfrotýrovaná srst, tak byla jako koule...  musela jsem jí nejprve trochu učesat, aby byla jako pes a pak jsme teprve vyrazili ven...  No tak to byly naše psí zážitky, trochu na přeskáčku, ale snad jsem na nic nezapomněla...  :D


Od středy 18/8 do neděle 29/8
Dezinka pěkně roste i přibývá... vedle Arunky už je z ní psí slečna a procházky jsou stále lepší a lepší... běhají obě už na volno a malá na kliknutí hned přibíhá pro pamlsky, takže i hlušinka Arunka se hned vrací... pořád si Dezi venku očkem hlídá a když jí malá pošťuchuje a se štěkotem po ní poskakuje, dostane od ní ťafku... No už jsou prostě parta.
Tento týden jsme byli na návštěvě u Blanky za mamčou, babčou a bráškou Dragem, který zatím je posledním štěnětem k odběru do nové smečky. Brácha je tedy pěknej a velikej, i když Dezí není o moc menší... pěkně si spolu vyhráli, pošťuchovali se jak jen to šlo a i velký holky s nima pak dováděly... Bylo to suprové odpoledne!
Blanka nám ukázala, jak učit stopu a tak máme vyšlapané tři čtverce a v nich Dezinka čmuchá dobrůtky... je moooc šikovná, vždycky to vyzbírá úplně suprově všechno a když jí odvedu a navedu znovu, s chutí pokračuje a hledá a hledá... je to pusinka!!!
No a také jsme tento týden přeměnily zoubky - tedy Dezinka samozřejmě... ale byla to legrace... Nejprve to vypadalo, že jsem to zmeškala, protože mi Blanka řekla, že už její ségra je přezubená, tak že Dezi už je nejspíš taky a že se to někdy ani nepostřehne... tak jsem z toho byla smutná, pořád jsem jí ty zuby pozorovala a hlídala... připadalo mi že se jí začínají teprve hýbat a bylo mi líto, že jsem jí hlídala špatně... nakonec se ale ukázalo po kontrole tlamičky přímo u Blanky, že jeden ten hýbací zubík je na vypadnutí, druhý se hýbe a že je to fakt otázka dvou dnů... takže jsem je nakonec uhlídala... Dělala jsem si srandu, že si jeden uložím na památku, ale štěně není dítě a když je venku a hlodá do všeho nekontrolovaně celý den, ukázalo se to jako hooodně neuskutečnitelný nápad. No Blanka říkala, že se mi to nepovede... no a nepovedlo...  :D  Ale tak ještě budeme měnit špičáky, ty jsou větší, tak kdo ví....
Byla jsem taky s našima holčinkama na procházce podle struhy až do vedlejší vsi, ale komáři nám tu procházku šíleně znepříjemnili... i čubinky si pořád mnuly čenichy a to jsme byly všechny tři nastříkané repelentem... no šílenost.
Ale asi největší čas trávíme teď naší novou zábavou... dodělali jsme překážky na agility a tak si hrajeme a hrajeme a hrajeme...  takže sice strašná sranda, ale tím už tak nějak není o čem psát...takže z deníčku se tímto stává pomalu týdeníček, jak už bylo vidět minule...Musím pochválit i naše dětičky, protože dcera skáče s malou a syn s Arunkou a oběma to také moc jde... a docela je to baví stejně jako Dezinku... Arunka se sice pro mňamku také snaží, ale nějaké nadšení v tom moc není...  :D   Dezinka by se ale pro aportek přetrhla a tak je všechny musím krotit.

Je sobota    3/7/2010
Dopoledne přijela kámoška na návštěvu se zbylými sedmi štěňulkami, protože už se pomalu rozcházejí do nových domovů a tak abychom je ještě naposledy vyfotili, no a pak nám tu Dezinku nechala... běhala za námi po zahradě, chvílema spala a mezi tím papkala... Bohužel, naše čubina Arunka jí vůbec nepřijala. Jak se přiblížila Dezi na metr k ní, skočila po ní a s vrčením po ní chňapla...naštěstí nekouše, ale jen štípne, takže jí nic neudělala, ale pro jistotu dostala látkový košík, aby jí při půtkách nepomlátila a měla sem jistotu, že jí opravdu nekousne, když sem musela odběhnout. I na procházku jsme navečer šli... byla jsem z ní unešená... capkala na vodítku jako velká holka... občas se přiblížila k Arce víc než se jí líbilo, tak bylo slyšet zavrčení, ale už se po ní neohnala ...ale košík si Arunka "užívala" pořád.  Tak jsme strávili celý zbytek soboty a košík měla Arka i na noc. Dezinku vůbec nepustila do boudy, takže spala v kotci na dece, ale po půlnoci se probudila a bylo jí smutno, tak začala šíleně výt... malý ďáblík s hlasem psa baskervilského!!! Mezi domy se to v podloubí balkonu, kde je psí kotec slušně rozléhalo a tak sem musela jít zakročit...  ale malá se na mě vrhla a nechtěla se ode mně hnout, že jsem jí prostě nedokázala nechat brečet venku samotnou, když jí Arka nechce vzít k sobě. Žila se dvěma fenama a 7 sourozencema, je jasné, že být sama prostě neumí, tak jsem si ustlala v kotci a proseděla tam s ní celý zbytek noce, aby se prospala a nás sousedi ráno neseřvali. Při těch vedrech co jsou je každý rád, že si může na noc nechat okna dokořán a určitě by její vytí až do rána neuvítali s pochopením...

Neděle        4/7
Dnes už se Arka okolo ní netočila jen s vyceněnýma zubama, tak jsem je nechala, aby si k sobě prostě vybudovaly vztah se svými pravidly. Arka jí nepustí ke kotěti a samozřejmě k misce, pokud se to naučí Dezi respektovat, mohlo by jim to nějak klapat... no a tak okolo sebe celý den chodily a z povzdálí se očmuchávaly. Občas se štěně zapomnělo a pokoušelo se si s ní hrát, což tedy neprošlo, ale zárověň už se to obešlo bez půtek... Na vycházce jim to spolu moc sluší, to je Arunka v pohodě a Dezi je moc šikovná, chodí hned krásně, skoro netahá a necuká se. Arunka nikdy psy venku neřeší a tak si Dezi věří a projde okolo i když za plotem zuří nějaký jiný trhač... je mooooc šikovná!
Večer jsem je nechala spolu v kotci i s kotětem... nejprve trochu vyla , ale pak nastalo ticho... myslela jsem si, že máme vyhráno, ale omyl...Arka s Mikšou spaly v boudě a Dezi opět sama venku na dece... Okolo půlnoci se tu začalo pořádně blýskat a trochu i hřmít, což Arunka špatně snáší a byla značně nervní, do toho se Dezi probrala a začala si zase výt na celou ves... jediné řešení všeho bylo je rozdělit, protože štěňata se učí i odkoukáním a to by se mi zrovna v případě reakce na bouřku moc nehodilo... a tak sem udělala to, co jsem tááák moc nechtěla... odnesla jsem si štěně do pokoje...jak sem jí položila na zem - hned loužička... no začalo to pěkně... v ložnici okamžitě jak kdyby to znala - hop a byla v posteli!  Ale neznala, byli odchovaní v kotečku a pak normálně venku - žádný gaučáci... takže to z ní nebudu dělat ani já... dostala prádelní koš vedle postele vystlaný koberečkem na kterém leží na terase, nějaké hračky na kousání proti nudě a velmi nesmlouvavě ukázáno, že ona bude dole. Nečekala jsem že to pochopí rychle a tak jsem byla opravdu v šoku, že se pokusila vylézt do postele jen jednou a když sem jí opět sundala, že si ustlala v koši a spala až do šesti ráno. Takže po několika nocích jsem se trochu prospala...

Pondělí        5/7
Ráno mě vzbudilo žužlání prstů - asi sem jí hladila ze spaní, protože sem měla ruku v koši a tak jsem jí čapla a hned jsme šly čůrat... bohužel mi nedošlo, že byla tak dlouho šikovná a místo pod terasou na trávě sem jí položila hned za dveřma u terasy a ona se tedy beze všeho studu vyčůrala hnedle na té terase jak sem jí položila... až sem se musela smát... přišel číčák s Arkou, ta viditelně spokojená, že se vyspala bez košíku a hned šla dezi očuchat... dostaly obě nažrat a misky jsem jim dala jak jen nejblíž k sobě bylo bezpečné, tak po sobě koukaly, ale celkem v pohodě. Nechala jsem je pak svému osudu.Zařekla jsem se že za nima dneska až do oběda nepůjdeme... okolo desáté ale šílený štěkot Dezinky mi to pokazil a já vyletěla na terasu co se děje...  Dezi obíhala Arku dokola a dorážela na ní... vyštěkávala jí a poskalovala jak kůzlátko... Arka stála s jednou packou ve vzduchu a přebírala si po svém, co se děje... Zaplula jsem nepozorovaně dovnitř a jukala po nich oknem... vypadalo to moc dobře... V poledne jsem jí šla nakrmit, ale Dezí nikde... prošla jsem celou zahradu, všechny kouty i schody do sklepa, před kterými mě varovala kámoška a já se je tak snažila zabezpečit... ale nic... a najednou jsem si všimla maličkých paciček jak vykukovaly z pod závěsu z boudy! Dezi ležela hned za vchodem, vyloženě u čumáku Arky...snad mi kámoška promine, ale vykašlala jsem se na krmení a nechala je tam tak vyspat všechny tři... no a teď čekám, kdy se proberou...  :D když se probraly, napapkaly se a s dezi jsme jeli na návštěvu... byla mooc šikovná a chovala se úžasně... návrat byl skoro v jedenáct v noci, takže slupla pár granulek a usnula...

Úterý        6/7
No... na dnešek se dalo celkem spát... sice ještě nějaké to kníkání bylo, ale hned zas přestalo... do boudy sice nešla, ale po té návštěvě se jí asi náramně dobře spalo...no a nebo jsem už já byla KO a nevnímala jsem to... netuším, nicméně je klid... Arka si začíná nechávat líbit letmé doteky od Dezi a u misek už na sebe nevrčí... jen kvůli kočce jsou ještě třenice... Arka dost žárlí a tak se Dezi nesmí moc k Mikše tulit, jinak je od sebe vyřve...
Byli jsme na okruhu na procházce... Dezi ťapká úžasně a tak se zítra vydáme do vsi mezi štěkající ploty...

Středa        7/7
Jsem prvně spala celou noc...to bylo skvělé... Arka má na noc stále košík, takže jsem v klidu a v kotci bylo ticho... ráno Dezi vypadala naprosto spokojeně a všichni tři se opět sešli u snídaně... "číčák" se naučila žrát s nima, tak jsme u krmení jak zvěřinec... strašně se mi to líbí! Arunka se o moooc zlepšila ve žraní... jí skoro o třetinu víc, nežli dříve, takže konkurence u misek jí opravdu jen svědčí... no a i to dávkování je pro ní zatím bezva, protože byla zvyklá jen uždibovat celý den a tak si alespoň konečně vypěstuje správný jídelní režim, který odchodem Badouška od nás úplně ztratila a byla jsem ráda, že vůbec něco žrala.
Dezinku strašně moc baví aportek a přetahování... to vydrží dokolečka, tak si s ní hrajeme, jak jen to jde... jen nechce pochopit, že boty na hraní nejsou a tak pokaždé, jak se u terasy zuju a jdu pro něco dovniř, jakmile si nedám boty na parapet, tak jednu nemám... už jsou obě okousané od těch jejích jehliček... ale asi si nemůže pomoct, protože i když už ví, že na povel FUJ se přestane a botu opravdu nechá být, příště to udělá znovu... cácora jedna!
Ráno jsme museli k zubaři... v poledne jsme jeli vyzvednou manželovu motorku, takže si to tu vyzkoušely hafynky i samy a dopadlo to snad dobře - obě jsme našli v pořádku...  Pak jsme sekali trávu a ani sekačka Dezi nijak nezajímala... jen koukla občas co se to děje a hrála si dál s kotětem...Odpoledne jsme měli návštěvu - kamarádku s holčinama, takže Dezinka byla úžasně umazlená! A večer jsme šli opět zkoumat terén... Byli jsme prvně v zapejskované ulici na procházce ukázat se kámošce... Pesani vyváděli a kdo ví, co jí všechno řekli, protože se chvílema opravdu zastavovala a kdyby byla na volno, zdrhla by domů, ale že s námi šla Arka, která psy neřeší a šla jako dáma středem, pokaždé se za ní rozeběhla a ťapala vedle ní... jen ouška jí kmitala sem tam... takže nakonec to celé s hrdě vztyčenou hlavou prošla... domů ale došla jen na rezervu a po napapkání padla a spala... a opět bez vytí... myslím si že vycí období už máme tedy za sebou! Hurá!!! Trvalo to opravdu jen krátce a při reakcích Arky na ní, se to dalo očekávat. Prostě jí bylo smutno...


Čtvrtek        8/7
Zase spala venku na kožichu... ono je tedy dost teplo i v noci a tak jí to nejspíš ani nevadí, protože tam s ní chrněla i číča místo v boudě u Arunky... tak nevím...
Dopoledne jsme museli odjet do Kolína a po návratu jsem našla vytažený netřesk ze skalky statečně roztrhaný na maličké kousíčky! Šla jsem jí pořádně vyčinit, ale jak sem jí uviděla, nezmohla jsem se na nic! Seděla u zdi a dotrestávala ten nebohý netřesk do posledního píďku a jak mě uviděla a zvedla hlavu, ukázalo se, že jí stojí už jedno ouško nahoru a to druhé ještě ne - vypadá jako králíček... strašně sem se smála a tak místo hubování bylo focení... za pár dní už bude slečna s ouškama nahoru po ovčácku...
Odpoledne jsme jí seznamovali s motorkou... fotili jsme jí na zahradě a tak jsem čekala reakci na ten rachot, ale měla jí úplně u ocásku... jen se podívala, co že to pod páníčkem tak řve a zase si dál okusovala hračku... když to zastavilo, skoukla co to je, očuchala kolo a šla si po svém...
Přez den to bylo normoš, tak jsme šli večer do stejné psí ulice co včera... dneska už šla daleko jistěji, zastavila se jen jednou a nazpátek šla na volno polňačkou a krásně se držela poblíž... je to zlatíčko...


Pátek                9/7
Na dnešek netuším co se to v kotečku dělo, ale Arunka byla ráno bez košíku... tak už si to asi srovnaly mezi sebou a nebudeme ho potřebovat... Ale Dezí byla úplně šikovná a prvně bylo po ránu čisto...vydržela od desíti až do sedmi , takže první cesta byla hned venčení u tůjek do kamínků, kam se jí zalíbilo chodit... pokud to takhle vydrží  - bude to paráda! S číčou si našly zálibu se honit pod tůjkama , takže to tam řádně po ránu zkoumají a blbnou... Ale bohužel se nám na zahradě zase objevil krtek, tak doufám, že jí nenapadne ho lovit a ty jeho díry zvětšovat... to by mě asi nepotěšilo... leda že by ho chytla...  :)))
Odpoledne jsme se vydali na průzkum za hřbitov...  ale po chvilce jsme se museli vrátit, ani jedna čubina nechtěla chodit, tak sem se zula a zjistila sem, jak šíleně je to tam na dotek ještě horký...  Takže skoro celý den zvěř proležela ve stínu a ani sem se jim nedivila...


Sobota        10/7
Dneska po sedmé ráno mě vzbudil šílenej nářek Dezinky... hnala jsem se podívat co se stalo a asi jen blbě skočila z lavičky a nabila si čumes, protože už u ní stála Arunka a olizovala jí... Takže je vidět, že se už snad smířila s tím, že tu máme mimino a je její... Košík už nepotřeuje opravdu a tak mám velkou radost...  Žrádlu moc nedají ani jedna, jen kočka se cpe jak o život, tak to moc neřešíme, protože v tom horku co tu panuje je to děsný, no. Dopoledne jsme jeli na svatbu a tak jsme je tu nechali prvně samy bez košíku u Arky a dopadlo to skvěle, po návratu obě v pohodě a u misky žádné vrčení, i když se jim už misky dotýkají vzájemně...  tak jsme ho uklidili a už máme vyhráno... Odpoledne jsme odjeli znovu a návrat byl až v noci, ale už fakt pohoda - jen boty co jsme zapomněli uklidit ta malá mrška zas odtahala do zahrady a trestala je za existenci, takže jsou zas propíchaný až běda... ale jinak fajn. Na noc dostali ještě poslední dávku krmení a jak už se ochladilo, (tedy trošičku...) zbaštily to všechny až na dno a šly na kutě...



Neděle         11/7
Dneska jsme si přispali a tak jsem šla do kotce až na půl devátou s očekáváním, co všechno mě tam čeká a bylo to príma! Dezinka vydržela být šikovná až sem koukala a tak jsme se hnedle utíkaly venčit... je to zlato šikovný... na terase jim musíme roztahnout vždycky slunečník, aby nepapkaly na tom sluníčku, tak každá dostala svou misku a baštily... ale moc tomu zas nedaly... zato misky s vodou musíme doplňovat pořád, protože jak se v tom malá cachtá, je to hned špinavé... a taky aby to neměly moc teplý, i když se jim to snažím stěhovat pořád za stínem... Arunku jsme odpoledne polili vodou, ale malou jsem si netroufla, aby se pak třeba nebála vody, tak jí jen hladíme namočenou rukou a to se jí líbí, olizuje z ruky kapičky... Krtek tu řádí ve velkém a tak mu pod tůjema Dezi s kočkou pomáhají hrabat, už jsou tam dvě mega díry do kterých si lehají... jenomže to nebylo vidět a tak sem je odhalila až když vylezly ty dvě malé potvory mokré a špinavé od hlíny jak sem zalejvala... No s nima se jeden fakt nenudí... Dezi ztrestala další netřesk a znelíbila se jí jedna kytička na skalce, tak tu vyškubala po jednom listu až na kořeny... no dostala tedy vycukáno a snad se poučila...
Večer jsme šli obejít ves středovou ulicí a vraceli jsme se kol hřbitova... Brazilská fila u silnice se Dezí vůbec nelíbila a i když byla za plotem a Arka šla v pohodě dál, Dezi na to odvahu nenašla a tak sem jí musela kousek poponést... potom už jí ale ostatní hafani asi tak děsní nepřipadali a domů už došla v pohodě... U nás se večer zastavila kámoška s půlroční leombergřicí a to se zas nelíbilo Arce... hlídala si Dezi s Mikšou a jak se přiblížila Bagí k plotu, startovala na ní i přez veliký výškový rozdíl... no a Dezinka když šla k plotu si od ní vysloužila šťouchanec čumákem a vystrkala jí do zahrady... takže Arunka už asi Dezí nedá...


Pondělí        12/7
Dneska ráno jsme dojeli koupit piluli na odčervení a nové misky, protože ty co jsem koupila jsou jaksi malé... naše dámy jsou popelky a přehrabujou se v granulkách, takže to občas bylo na zemi a pak se řešilo, čí to je... no a tak tomu takto předejdeme... Jednu tu menší dostla číča a druhou vezmeme k našim na vodu, když tam pojedeme, aby tam měli novou... No mističky už jsou doma a zas i nějaké nové hračky pro malou, aby měla co okusovat... tedy takhle jsem blbosti nenakupovala snad ani dětem, když byli maličký!  Tabletky sluply celkem v pohodě - dostaly je zabalené v sýru, takže jen kotě s tím mělo problém to sežrat, protože sem mu toho sýru dala trochu víc...  :D Ale dobrý...
Večer jsme šli přez ves opět okruh okolo štěklounů a už Dezi tolik nevytáčeli, jen ta fila... ta jí tam prostě vadí...  :D


Úterý        13/7
Dneska jsme si vyzvedli Dezinčin očkovací průkaz a domlouvali návštěvu veteriny... pojede se očkovat i Arunka a kamarádka jede se zbylýma štěňulkama i jejich maminou - takže bude mít pan doktor fááákt veselo...  :D Očkování kotěte jsem tedy zatím vzdala - počkám ještě pár dní a pak tam zajedem sólo.
Dneska tolik nepálilo, i když pařák a dusno bylo stejně, občas se tu prohnaly mráčky a hned bylo vidět, že jsou i hafynky živější... občas pobíhaly po zahradě a lovily Mikšu, nebo se proplejtaly mezi tůjkama - to je ovšem vyháním a snažím se jim vysvětlit, že to tedy jako ne! Ale asi ještě neumím ten správnej přízvuk a tak se obě dámičky tváří, že mi není rozumět... Je tam vlhko a chládek, tak jako co je mám co vyhazovat, že? Z jedné strany je vyženu a oni mě oběhnou a jsou tam na druhé znovu... navíc tam řádí i ten proklatej krtek, takže naše štěně šampion už nás přišlo přivítat jako totální prase poulíční... sem myslela že mě klepne! Skoro hodinu sem jí pak kartáčovala slepený chlupy aby byla zase krásná, což se ukázalo jako super nápad! Večer se tu nečekaně objevila kámoška chovatelka s manželem a zelenou ségrou Daime po cestě z města, kam vzali malou na průzkum... No to by jí asi kleplo, kdyby to naše čunítko uviděla...  :D  Holky se spolu laškovaly a Dezinka ukazovala ségře že tady je ona doma... Arka dostala pro jistotu zas košík - co kdyby a strašně se nám líbilo, jak je od sebe nemohla poznat... vždycky k nim doběhla a na střídačku je očuchávala, aby zjistila, která je ta naše. Daiminka byla už unavená z cestování a tak se po chvilce pošťuchování s Dezinkou do sebe pustily... no a Arunka se chystala si zjednat pořádek a jít Dezinku bránit... to jsem sice nedovolila a včas jí zastavila, ale ten fakt mě docela potěšil - Dezí už považuje za naší... Večer na procházce jsem je pustila obě na volno... Dezi na zavolání okamžitě přicházela nazpátek, i když Arka neslyší a tak na to nereagovala - to bylo SUPER!!!  Jenomže pak se vydala do pole a pochytala do kožichu osinky z obilí a to se jí vůbec nelíbilo, okamžitě byla u mě a kvičela při pohybu jak mimčo, tak jsem jí musela celičkou obrat, jinak seděla a nechtěla se hnout... asi jí to pěkně píchalo... do Arunky se to vůbec nechytá, ale ta její štěněčí srst byla jak suchý zip... Domů už pak šly obě na vodítku a docela už ani malá nekrouží, šla skoror celou cestu vedle Arky v pohodě. No a večer konečně zas trochu žraly... měly obě prázdné misky...


Středa        14/7
Dnes jsem vstávala o dost dřív a tak sem šla hafky vypustit hned po zalejvání... bohužel, Dezi zase spala před boudou i s Mikšou... no tak možná až jednou nebudou ty pařáky, tak pak  se jí třeba zachce jít do té boudy, no... zatím chrněla zas na kožichu. Probudilo jí otevírání kotce a tak šly za mnou ven... Dezi si to užívala v mokré trávě po svém a jak mohla hupsala po mě, až sem byla mokrá i já... Bylo vidět, že by ještě spala, tak sem je nechala a šla dom... opravdu jak se vyčůraly, zalezly zas do kotce a spaly... a já si myslela, že si užijí chladné ráno...
Dneska má Arunka svátek, tak sem jí koupila mňamku... no a malé taky - že je mazánek a nějakou přetahovací hračku k tomu...  :D  za chvilku se budu muset naučit obcházet psí krámky obloukem... :D
Večer jsme jeli na očkování... naložila jsem Dezinku do kenelky a Arunka šla klasicky dozadu do auta, protože už je naučená co a jak... dojeli jsme k Blance pro zbytek smečky, kterou jsme nacpali do jejího auta a vyrazili směr doktor... Když jsme přijeli do Třebestovic, ukázalo se, že má náš veterinář dovolenou (A to je ojedinělý úkaz, protože co ho znám od nějakých 12 let, tak sem nikdy nezažila, aby tam nebyl...  :D   )  No ale měl jí a tak kámoška zavolala jeho synovi do Sadské a jeli jsme tedy k němu - je to také veterinář...
Celé zplavené jsme doplahočily kenelky před vstup do ordinace a musely jsme jedno štěně po druhém očistit k použitelnosti. Dokonale se totiž v bednách poblinkaly a ani Dezinka nezůstala pozadu... no byla to spoušť, kterou jsem zažila poprvé a Blanka se mi jen smála - po svých zkušenostech to totiž čekala. Nepřipravena na takovou spoušť sem měla jen vlhčené ubrousky co nosím kvůli dětem, tak jsme tahaly jeden za druhým a myly štěndy... No nedá se to popisovat do detailů, kdo to nezažil, ten si to nepředstaví, byla jsem mokrá jak po pádu do rybníka, horko mi bylo na padnutí a štěňatům se to v kenelce vůbec nelíbilo. Kňučely a vyly až se to rozléjhalo čekárnou, že paní co tam čekala na vyšetření s kotětem utekla čekat ven, aby neměla číča z hafíků trauma... Arunka s Dezi byli na vodítku, tak ty byly hodné a tiše a Ariska čekala venku, protože jak poudala Blanka - chtěla by u všeho asistovat...  No byl to tedy hluboký zážitek... :D  A za 3 týdny jedeme znovu... máme totiž další přeočkování... to bude až ale jen pro Dezinku, Arunka až zas za rok.
U pana doktora byla ale všechna štěňátka ukázkově hodná, nekňučely a injekce jakoby byla pro ně brnkačka. Než doktor pak vyplnil všechna očkování do průkazů, do jednoho to tam usnulo. Na zpátek jsme s Blančou zas vystěhovaly kenelky a štěndy u ní doma a my pokračovali k nám... samozřejmě opět zblitý až pod ocasem, takže doma Arunka šla na zahradu normálně, Dezi byla vynešena s tím svým nadělením, vypuštěna do vany s vodou a řádně vykoupána! No konečně z ní zas byla psí slečna a ne čuně. Keneklu jsem vystříkala za zahradou v poli hadicí a šla dělat večeři pro tu bandu, co tu manžel hlídal... máme tu totiž sestřenky a tak je tu krásně veselo. Dezinka nějak vůbec neřešila, že by se měla oklepat a tak sem jí našla na trávě jak zmoklou slepičku stejně jak sem jí opustila, takže sem donesla osušku a celou sem jí musela vyfrotýrovat... Nejprve  poslušně držela a vypadalo to, že si to užívá, ale čím dýl to trvalo a ona byla sušší a sušší, tím víc jí lákala hra na přetahovanou a bylo těžší jí osušku sebrat... tak sem jí pak nechala být a dosychala si sama na zbytku sluníčka...zatím co jsem zalejvala skalku.  Před devátou sbaštily všechny tři misky granulí a šupaly na kutě...  já tedy byla úplně KO a těšila se dopostele... Arka si zalezla do boudy a Dezi s kotětem ještě asi hodinu dováděly v kotci... no prostě úžasný den...  :)))


Čtvrtek        15/7
Dnešek byl celkem v pohodě, až na ranní nadělení v kotci... sestřenky s našima dětičkama s hafynama dováděly po svém, takže Dezinka byla umazlená a jak měla možnost a děcka zalezli do bazénu  tak v tom vedru spala... Ale jak vylezli ven, už byla u nich... a při společném prázdninovém focení byla manekýnka... Navečer jsme vytáhly hafyny navolno za hřbitov, Dezi tam po cestě na konci v ulici dovádí s malou Sisi, což je francouzský buldoček...... ňufá tam na ní a běhají spolu podél plotu... až trošku povyroste, necháme je si spolu hrát,protože Sisi je hodná čubinka. Večer měla Dezi trochu průjem, ale to asi byla reakce na to očkování, nebo z toho tepla, kdo ví... uvidíme jak to bude zítra. Když sem je zavřela na noc do kotce, skoušela mě zas vytím přivolat, ale hned zas přestala. Spí stále mimo boudu a tak mě pomalu hlodá představa, že se třeba do jedné nikdy nevlezou a my budeme muset řešit na zimu spaní pro ní... no to by bylo něco tedy... doufám že jí tam Arka konečně pustí...


Pátek        16/7
Opět ta potvůrka nadělala v kotci... no, asi jí budu opravdu na to venčení chodit ráno budit a pak jí zas nechám jít spát... ale takhle neeeee.
Dneska jsme našli další ztrestaný netřesk - nejspíš za svou existenci... máme tu tolik hraček, prakticky po celé zahradě má pořád něco, ale dámičce to asi nestačí a strašně jí baví něco cupovat! Ach jo... jak jí tohle vysvětlím? Ale není sama, kdo vyvádí kousky zvané "šokynk"...Mikša se potvora naučila skákat na okno... sice chápu, že je to super místo, kam na ní psiska nedostanou a ona má prima přehled, ale až tohle zjistí manžel, nejspíš to číča nepřežije...a opravdu hodně doufám, že pod oknem na fasádě se nenajdou žádné ťapičky, co se budou snažit za ní nahoru vylézt... to bych to asi nepřežila ani já... No číča už dostala a snad to pochopila...
Jinak počasí dnes opět děs, všechno pálí na dotek a čubiny jen spí a při krmení se toho sotva dotknou... no ani se jim nedivím... taky jsem zničená. Vzala jsem je ven až na devátou večer... dokud nevydržím na zemi stát bosa a pálí mě to, nikam je netahám... myslela jsem že obejdeme okolo polí, ale maličko se ochladilo a komáři a hovada kousali, že mě to zahnalo domů dřív... Dezi stejně nechtěla zatočit, pořád dorážela na Sisi a sedala si když sem jí chtěla popotáhnout dál... tak jsme si poběhali u plotu a šlo se domů...  poštípaná sem byla šíleně!


Sobota        17/7
Je to neuvěřitelné, ale už tu malou mršku máme 14 dní... Ráno v kotečku opět bobek, takže je to jisté - od zítřka na šestou vstáváme... :o)
Dneska je tu hnusný dusno od rána a to se tu honěj mraky... V poledne ve stínu bylo zase 33°C, psiska skoro nežerou, voda teče na konve a Dezi má napuštěný bazének s vodou, aby se přestala koupat v miskách na pití... moc se jí do toho nechce, asi voda v misce je lepší... Navečer se tu přehnal mrak ze kterého spadlo asi deset kapek vody... Dezi si lehla doprostřed zahrady a skoušela je na trávníku při dopadu chytat... no legrace... Chvilku i pěkně hřmělo, ale to nijak neřešila, jen arka zmizela v boudě a občas jí přiběhla očuchat a zase zmizela... Kočka opět seděla na okně, tak dostala vějířem, kterým sem se snažila alespoň maličko navodit příjemné proudění větříčku...Prskla, zasyčela a zmizela pod stolem, kde jí ihned ulovila Dezi... no tak netuším, co si z toho kočka přebrala... :D


Neděle        18/7
Tak s budíčkem v šest hodin bylo v kotečku čisto a jak jsem otevřela, běžela Dezinka udělat bobek k tůjkám do trávy... takže čistotná opravdu je...  :))) Dneska jsme vyrazili na procházku kousek po silnici... když nás objížděla auta, vůbec se jí to nelíbilo a z motorky byla uplně nepříčetná... nejprve se jí asi lekla, pak jí vadilo, jak jela blízko okolo nás a když se začala vzdalovat, poskakujíc jako koza by jí nejraději šla honit... no tak sem byla docela ráda, že jsme ze silnice po pár metrech zamířili zase na polní cestu. U žrádla jsme zavedli novou taktiku, protože jakmile jsem se vzdálila třeba jen na pár metrů, okamžitě nastala škatulata a zvěř si proházela misky... sice na výhružné NE se zas vrátili k těm svým, ale kdo je má pořád takhle hlídat... takže Arka dostává misku do kotce, kde jí zavřu a Dezi s číčou jsou na terase a docela to dneska fungovalo, tak u toho zůstaneme dokud Dezi nedoroste do věku, kdy si před Arkou už svou misku ohlídá...


Týden           19/7 - 25/7
Vypuklo u nás stavební peklo - předěláváme obývák, takže nastalo málo času... tento týden vkládám zpětně a jen v rychosti... Dezi pochopila, že do kotečku se nekaká, jen to prostě nevydrží a tak jsem skusila na radu kámošky je prostě nezavírat... bobek byl venku n atrávě a tak už budou i v noci na volno, Dezi spala v kotci na svém kožichu a tak není problém...
Dezinka roste jeko z vody, výraz maličkého štěňátka pomalu mění za malou psí dámičku, upřeně dokáže koukat na cokoliv, co jí zaujme a kroutí hlavičkou na stranu, no je nádherná... Moc jí baví aportek, takže jak byl čas, házelo se jí vše, co přišlo pod ruku a moc jí to baví...
No a tak jsem vyzkoušela házet aportek i do boudy, když v ní ležela Arka... Dezi si s úplným klidem hupsala pro uzlíček do boudy a z boudy, jako by s nechumelilo a Arunku sledovala jen po očku, stejně jak ona Dezi... v noci tam sice ještě nespí, ale přez den jsme je tam spolu už viděli dvakrát, tak do zimi už tam snad budou bydlet obě dvě...
Procházky se Dezince začaly nějak nelíbit... tedy ven se těší, ale jen k Sisi na konec ulice... pak jde jen že musí a nadšení se jí vrací v okamžiku, když ví, že cesta vede zase domů... to už zas táhne a šermuje ocáskem...


Pondělí        26/7
Dneska Dezi prvně sedla na povel a bylo vidět, že ví, co se po ní chce... také se jí daří na ukázané prsty krásně štěkat, moc doufám, že bude šikovná a bude štěkat na povel, což Arunka nikdy nějak nepochopila... Trénujeme skákání na povel do náruče, což se mi strašně líbilo na ukázkách s ovčáky, kde jsme byla před několika lety a také pokukujeme po Agility překážkách, které by se daly koupit za rozumnou cenu domů, protože Dezi je jak na klíček a tohle by jí určitě bavilo stejně jako dceru a mě osobně se to moc líbí. Večer jsme byli na procházce zase ve štěkací ulici, ale už Dezi ty hafany nijak moc neřešila, což je moc prima... byla se ukázat kamarádce s ouškama nahoru, tak se samozřejmě zase mooooc líbila.


Úterý        27/7
Dnešek jsme zasvětili kartáčování... pokaždé, jak sem se vydala za hafynkama, měla jsem v ruce kartáč a místo hlazení jsme se česaly... výsledek byl že Arunka byla šíleně nadšená a Dezinka naštvaná... ale docela brzy razignovala a tak se už po kartáči neohání a nepokouší se za každou cenu kousat... doufám že jí to vydrží a zapamatuje si to. Jinak kočka dneska lovila ptáče a Dezinka jí u toho radostně asistovala, takže se ze zahrady ozýval šílený štěkot... když sem vylezla, skákali ti dva tajtrdlíci okolo ptáčete, které klobalo na všechny strany a snažili si dokázat, že jsou větší a pipiny se nebojí... vždycky byl šílený výpad, který ale skončil na úrovni dosahu zobáčku a děsný štěkání... no to by se muselo vidět...vyděšení byli všichni tři, jen ta naše mláďata to brala i jako hru.  Zželelo se mi nešikovného chomáče peří a hlavně ta představa že budu uklízet ze zahrady co by z něho popřípadě zbylo mi dodala odvahy se nechat dobrovolně klobnout a šla to ptáče zachránit... no jasně že to nepochopil ani jeden z nich... ptáče klobalo i skrz rukavice a Dezi si dodala odvahy a zkoušela ho zakousnout výskokama po rukách... kočka to pojala úplně jako srandu a šplhala po mě vzhůru se zaťatýma drápkama až na záda...ujít těch 10 metrů k plotu a hodit ho přez něj byl opravdu výkon... myslela jsem si, ať si pojde někde v poli, když tak pospíchalo z hnízda... jaký to údiv, když ten opeřený pitomec normálně letěl! No ale tak měli Dezi s Mikšou alespoň rozptýlení, zážitek i nový poznatek o ostří zobáků... a Arunka to klidně prospala na terase...


Středa        28/7
Dneska jsme dostali od manžela sprdunk za vyčůrané fleky na šlechtěném trávníku a tak se asi budeme muset naučit chodit čůrat na jedno místo, jinak bude po volném pohybu na zahradě... netuším vůbec, jak tohle vysvětlím Dezi, která čůrá každou chvilku, natož Arce, která si tu celou dobu chodí kam jí napadne a nikdo to neřešil... zlatá doba obyčejného sekaného plevele!!!
Jinak česání Dezi snáší jakš takš dobře, tak trénujeme a odměňujeme a začínám jí drezůrovat chození jen u levé nohy... jakmile se zaplete jinam, má smůlu, prostě jdu, dokud se sama nevymotá a nedojde jí, že na té špatné straně se jí jde hůř a když se srovná vedle Arky, že je to pak odměněno... moc jim to spolu sluší, už se moc těším, až Arunku doroste a budou chodit bok po boku, jako kdysi Arunka s Badouškem... :)))


Čtvrtek        29/7
Tak ta naše lumpice dneska spala v boudě - poprvé, ale zato úplně, takže to je moooc prima! Zatím sice přez den, ale byla tam zalezlá s Arkou a ani jedna s tím neměla problém, dokonce i když se vzbudily a vylejzaly spolu ven, bylo to v pohodě, takže snad už máme vyhráno a noční spaní na sebe nedá dlouho čekat.
Na procházce Dezí ožívá vždycky při návratu domů, tak nevím, no... je to rošťanda prostě a doma se jí líbí nejvíc, no...


Pátek        30/7
Tak povel sedni už celkem zvládáme, i když nejspolehlivěji nám jde odvolání na povel NE! To Dezinka okamžitě přestává s jakoukoliv činností a kouká, co se to děje a proč se křičí... tam je to skoro 100% funkčnost, u sedni je to ještě vláčná reakce, ale dobrý!  :o)  Dneska se holky asi půl hodiny přetahovaly o uzel z hadru... ten obě milují a tak je to celkem popadlo a bavilo, že fakt vydržely. Arunka už se nesnaží za každou cenu ho Dezí sebrat, ale fakt jemně si ho jde ulovit, když ho malá okusuje a tak se přetahovaly a přetahovaly... no krásńoučký to bylo... moc šikovný holčičky to byly... Večer jsem se trochu zapomněla s krmením, měli jsme návštěvu a tak jsem za nima šla až skoro za tmy a dezinka spinkala s Arunkou úplně na sebe nalepené v boudě, takže véliká radost... Dostaly k večeři i mňaminku, že jsou tak hodné a byla to paráda... ještě jsem jukala, kam se uloží malá po večeři, ale ona si to zas krásně našpacírovala do bouidy a tak je to vyřešené... a super!  Zítra nám přijede teta Blanka fotit holčičky, jak jsou krásňoučký, tak ráno vstáváme na česáníčko, abysme se líbily...


Sobota        31/7
No a v boudičce se spinkalo až do rána, úplně v pohodě, takže veliká radost. Sluníčko leze jak o život, bude krásně, tak snad se fotečky podaří...
:o)  No několik se jich fákt povedlo nádherných i přez přísně kritické Blančino oko... ta co není na chlup přesně maže, ale prý něco dostanu, tak se těším...  :)  Ráno jsem čubinky načesala, což bylo pochváleno a poznáno, stejně jako fakt, že jsme přestali doma nechávat hafynkám obojky, aby měly hezčí srst na krku... no pochvala vždycky potěší, že? :D A od poradkyně chovu obzvlášť!  :)))  No tak jsme holčičky trochu pomordovali na sluníčku k jejich nelibosti, ale bylo to moc bezva, i kočku zvládla vyfotit. Jen při odměně jsem nějak neohlídala Arunku a vystartila po Dezince...njn, ještě to není stoprocentně zažehnané - ty jejich třenice, ale už je to fakt jen kvůli pamlskům, u normálních misek už vrčení není vůbec, takže když si budu dávat já pozor - což sem dnes tedy podcenila, bude to v pohodě už úplně...  i když tedy ale kňučela, až mě srdce bolelo...
Naštěstí malá Dezí je v tomto ohledu opravdu splachovací dračice a hned po jídle zas okolo Arunky hopsala a vyštěkávala jí ke hře, jako by si její zuby už zas nepamatovala... jsem moc ráda, že má takovou povahu, je to moje zlatíčko... klidně na ní hupsne když spí a docela to Arka zvládá v klidu... no těším se těším, jak to bude dál, až Dezinka Arku doroste... to teprve bude psina!