Duben

Tak zas něco z novinek...
První dubnová neděle byla naprosto skvostná... ráno jsme s Dezí jely na cvičák, kde sme byli tentokrát ve třech - s námi ještě páníček s labradorem a holčina s maliňákem, který se chystá už na zkoušky, takže úplně supr lekce. Radka se nám věnovala naplno (tedy to dělá pokaždé, ale ve třech je to prostě lepší než v osmi... ) dali jsme poslušnost a obraty na místě, ovladatelnost za chůze u nohy, pak klasická rozcvička SEDNI-LEHNI-VSTAŇ porůznu na přeskáčku a nakonec jsme trénovali zkoušky. Jeden pes měl pauzu a čekal na pokraji cvičáku, druhý pes cvičil odložení  a během toho, kdy musel ležet, třetí pes cvičil poslušnost na volno, jako by to bylo na zkouškách... všichni tři jsme splnili v rámci možností bez velikých chyb odložení a maliňák by nejspíš prošel úplně, ale úplně všichni jsme si to užívali. Den byl jak vymalovaný, od rána teplo a když se rozplynula mlha, kterým neděle začala, bylo až do večera azuro. Po cvičení jsme si zkusili znovu překážky a pospíchala jsem domů, kde už na mě čekala děťátka nachystaná k dalšímu dění... Vypustila jsem Dezinku na zahradu a šla zabalit zbytek věcí na celodenní výlet do Sadské, kde se konal svod belgičáků a kde sme se měly setkat s kámoškama...
Vše bylo posbíráno, jídlo i pití taky, rozloučily jsme se s Arunkou, která podobné akce nese s nechutí, protože společnost cizích pejsků jí od doby co jí napadlo několik místních psích neandrtálců absolutně vadí, Dezinka byla opět vzadu kombíku na své psí dece... takže hurá do Peček vyzvednout ještě neteřinku a jelo se...
Asi na poloviční cestě se poza sedaček ozvalo mohutné BLÉÉÉÉÉÉÉ!        ...      "Mamí - Dezí blije! "
Zastavila jsem hned jak to silnice dovolila a šla zjistit, co se vzadu děje... hned po otevření jsem s hrůzou zjistila, že v zahradě zůstal kýbl s vodou a ucvičená Dezí ho nejspíš polovinu vylemtala... no a pak i s mlskama ze cvičení zvrátila do toho kufru. Dezinku jsem vyndala ven dřív, než jí napadlo si do toho sednout a rukama v igelitových pytlících jsem to všechno vylila z auta a zbytek vysála balíkem utěrek a vytřela dětskýma kapesníčkama s vůní malin... No - začalo to dobře...
Další prča byla, když sem přemýšlela, kudy na cvičák, neb po 20 letech co jsem v Sadské nebyla mi ta cesta v mysli zastřela... ale ke hřbitovu sem trefila a pak už to bylo jasné, všude plno aut, lidí a štěkotu - to se nedalo nenajít... auto jsme upíchli jen tak tak na nejspíš poslední volné místo a už sme se hnali si to užít...
Bylo to suprový... všude usměvavé tváře - dokonce se na nás usmívaly i ty co sme viděly poprvé, pejskové se většinou kamarádili a my byli nadšení. Cestovali jsme střídavě mezi kruhy, kde se posuzoval vzhled a ochota se nechat prohlédnout a změřit - taková malá výstava a prostorem, kde se prováděl povahový test hafíků. Tady se  sledovalo, jestli psi nejsou příliš bázliví, nebo agresivní, jak se chovají v obvyklých i zvláštních situacích, jak reagují na různě se chovající lidi,  jestli se nebojí střelby a jakou mají vlohu pro aportování...
Bylo to stejně zajímavé, jako když jsme to viděli na podzim prvně - i když na volné louce mezi stromy to vypadalo jinak. Všechny tři děti vybaveny foťáky blikaly jak o život a mazlili vše, co se nechalo.

Byla tam spousta belgičáků, ale i australští a holandští ovčáci, potkali jsme boserona, staforda, bouvíry, dobrmana, ohaře, německého ovčáka. Děcka najvíc uhranula malá tervíří slečna Šantal, u které jsme nakonec skončili na pokec a v hloučku až do konce.
No ale hlavně! Byli jsme fandit příbuzné Biance, která tam se svou paničkou získala úplně nádherné ohodnocení a ukázala nám, co v ní je. No a druhá důležitá akce byla, že jsme se potkali se ségrama Daiminkou a Dorotkou... Dainka tam byla samozřejmě s Biou jako podpora a jinak stejně jako my a Dorotka hlavně na kukandu a získávání zkušeností a zážitků.
Obě ségry jsou krásné, miloučké a hravé holky. Moc rády jsme se viděli všichni dohromady i s páníčkama... byla tam i kámoška od Dráčka - brášky, takže i o něm jsme dostali info, jak je šikovný a jak se má.
Když se naskytla volná pauzička mezi posudky, zkusila jsem s Dezí také pokus, jak snese měření a kontrolu zubů. Dostaly jsme pochvalu. Měřila jí Blanka a hned na poprvé si stoupla Dezí na prkno správně a nechala se změřit bez protestů... pak sem chtěla ještě skouknout tlamku. Na povel ZUBY už je Dezí zvyklá, tak to začalo bez problémů... Blanka to vzala důkladně, jakoby jí neznala a jak se to maličko protahovalo, malá ztrácela trpělivost, tak sem jí řekla DRŽ... no a už to bylo... všechny tři ženské z komise, co u nás stály včetně Blanky, se začaly smát, co že to používám za povel... to že je na obrany a že jí navádím, aby je sežrala... no řehtaly sme se šíleně... hned sem si vzpomněla na kamarádku, která dělá agility s úžasným křížencem Fidem a ten umí strašně moc "triků" (cviků na povel, jako třeba PAC, VÁLET SUDY, DĚLAT MRTVÉHO  a podobně...) Když jsme probíraly, co trénujeme s Dezí, právě na povel aby pes držel, mě upozorňovala, že se DRŽ nehodí, že je daleko lepší třeba TRP... jenomže to slovo mi jako povel  přišlo šíleně komický a tak sem si zůstala u toho svého DRŽ, které používám od mala i u dětí při nejrůznějších procedůrách... No a když sem to "schytala" přímo v kruhu, hned mi v uších znělo to TRP a byla jsem smíchy úplně odbouraná... Tak teď vymýšlím alternativu, kterou začneme používat... musí mít smysl a nesmí být vyvolávající smích... no je to oříšek... jak se znám, bude to nakonec stejně dokonalá skomolenina...
Na konci pak byly zkoušky z obrany a pak jsme si my, co s tím začínáme a nebo ti, co už to cvičí a jen neskládají zkoušku mohli zkusit, jak nám to půjde. Dezinka zkoušela obranu jen jednou pokusně na podzim na kůži a od té doby ne, takže rukáv i pešek jí nic neříkaly a nijak to neřešila... nejprve před tím uhýbala a koukala, co jako že se to po ní chce a pořád se rozhlížela, proč tak zběsile ostatní psiska štěkají... pak k nám šla na pomoc i Iva se ségrou a to bylo... ta štěkala jak vzteklá a nemohla se dočkat, až se na něj dostane... krása... trochu to dodalo odvahu a chuť si kousnout i Dezince, tak nakonec po troše provokací se do peška taky zakousla a po chvilce zápolení si ho odnášela jako trofej. No je to prostě mazlíček a tááák hodná, že mezi všemi těmi rozparáděnými hafany vypadala až komicky bez zájmu o figuranta.
Od nějakých cizích pejskařů, co posedávali v partičce poblíž nás na dece se směskou plemen, jsme sklidili upřímný smích, jak to měla Dezí na háku... no máme se prostě ještě co učit.
Odjížděli jsme od tamtud skoro na konci akce spokojení a nadšení s velikým těšením na další podobnou akci pro pobavení a setkání s ostatníma z vrhů Balpoáčků. Sluníčko nám připálilo ksichtíky na památku příjemně ztráveného dne a my se těšíme zas na příště.