Máme ŠTĚŇÁTKA!!!

Dnešek je výjimečný den!
Naše Dezulka je u Blanky na porodní dovolené a tak jsem se za ní dnes byla ráno podívat. Vítání proběhlo velmi podivně, protože teta běhala s hadrem do popelnice s tím, že jí právě "prdla voda" Blanka mi řekla, že tak do dvou hodin by mohl začít porod a tak jsem vzala Dezinku na trávu vyvenčit a trochu protáhnout. Po návratu Blanka odešla krmit malou dcerku a my s Dezí byly v porodní bedýnce a hrály si s míčkem. 

Najednou se Dezí začala chňapat u zadku a kde se vzalo, tu se vzalo, měla jsem vedle nohou "mimozemšťana". Vůbec jsem netušila, co s tím zablaněným prckem dělat a nikde nikdo... "POMÓC!"
Blanka mi jen vzkázala, že hlavu na vzduch, Dezí že to má sežrat a že mám být v klidu...   :-)
No dobře - protrhla se blána, štěně začalo dýchat, Dezí mu strhala blánu z tělíčka a vzorně jí začala žrát... když už žrala skoro pupík, byla jsem trochu nervózní, ale ještě jsem se držela. Pak ale Dezí popadla štěně a než sem se nadála, začala tam s ním cestovat a držela ho tak divně za hlavu, že jsem popadla podezření, že ho snad sežere taky! Naštěstí byla neuvěřitelně něžná a vypadala jako kočka s kotětem. Půjčila mi ho na zvážení a na zkontrolování, že je to holčička, navázala jsem jí mašličku a pak mi ho hned zase sebrala a začala s ním v tlamě zase hrabat. Tedy moje nervy! 

To už naštěstí došla i Blanka a tak jsem tam na to nebyla sama. Alespoň psychicky ne... Začala rodit druhého prcka - byl to kluk!  Blanka mi vše vysvětlovala a nechala mě si vším projít samotnou... vše kontrolovala, ale nechtěla k Dezince do bedny lézt, když tam má mě a tak jsem si většinu štěňátek odpiplala sama. To je zážitek na celý život! Už jsem byla u porodů dříve několikrát, ale vždy v povzdálí a většinou u maličkých plemen, kde se rodí 1 - 2 štěňata... Bylo to formou podej, přines, vyřiď... 

Teď jsem si Dezinku odrodila a jsem na ní strašně moc pyšná. K porodu jako takovému mě vůbec nepotřebovala, jen jsem jí uklízela pod sebou mokré kaluže a krev, kontrolovala, označovala a vážila štěňátka a hladila jí po čumáku, když mi ho strkala pod ruku... Byla úplně úžasná, každé štěňátko ihned opatrovala, olizovala a hned si ho hlídala. Jak jí přibývala, bylo vidět, že neví, jak si je poskládat a jak si k nim pořádně lehnout, ale za chvíli na to přišla, našla si svůj systém, jak se k nim uložit a bylo na ní vidět, jak je spokojená. Postupně se narodilo deset krásných celočerných chomáčků, vydávající pískot a mlaskot a dost hbitě se pohybujících po bedně za maminou. Je neuvěřitelné, že hodinu staré štěně si už dokáže dolézt kam potřebuje. Příroda je opravdu mocná a je vidět, že nezdegenerovaná plemena rodí lehce a přirozeně. 

Byl to opravdu nevšední zážitek... mé milované Dezulce i Blance za něj moc děkuji!
Doufám, že ze štěňátek vyrostou stejné psí osobnosti, jako je jejich mamina a že najdeme ty nejsprávnější páníčky, kteří jim poskytnou milující domov a zázemí. Budou  vhodní na chov, výstavy i sport, ale především to budou skvělí parťáci do života a prima společníci celé rodině...