Memoriál Cyrila Chvojky

Závody v poslušnosti...

Naše instruktorka výcviku Irča se rozhodla jet na závody.. a hádejte co mi provedla...  :D
Nejprve se mě ptala, jestli bysme si to nechtěly s Dezí taky vyzkoušet, pak to pojala jako hotovou věc a nakonec to rozhodla, že nás tedy ráno vyzvedne...  :-)))

No jsem na to už celkem zvyklá, že mi psí záležitosti pomáhají organizovat ostatní, tak jsem nakonec opravdu kývla. Pavka si to nechtěla nechat ujít a tak jsme vyrazily dnes ráno ve třech + tři čubinky - naše Dezí, Irčina Izzy - Blecha a s námi ještě jedna hlídaná australanka...tu měla chvílema půjčenou Pavka, ale i když to bylo chvílema, stihla se do ní zamilovat...

Třičtvrtě cesty jsme jely hnusnou mlhou - tady musím naší řidičku pochválit, jela skvěle a nějak jsem se nestihla ani bát. Cesta nám utekla příjemně a celkem rychle. Ovšem cílové místo byl i přes varování předem opravdu ŠOK ! Tankodrom je slabý popis.... celý plac byl pod vodou - kde nebylo po kotníky bahno, tam byla kluzká zmrzlá plocha... kde ani jedno z toho - což byly jen ostůvkové výjimky, tam byla polorozbředlá vrstva blátivého sněhu... no - po vystoupení z auta jsme byly pocákané hned, než jsme přešly ještě pevnou cestu... po vkročení do areálu už jsme nebyly čisté ani trochu. Při placení startovného a nahlašování se, už jsme vypadaly jak všichni bahňáčci okolo...

Zkusily jsme holky posadit a položit do tohoto hnusu a výsledek byl jen údiv v očích obou našich holčiček s výrazem NE!!! Ani jedna se nenechala donutit k tomu, aby se zadkem jen na chvilku dotkla země - při položení pružily břichama ve vzduchu jak vodoměrky a bylo jasné, že tohle tedy rozhodně nepřijmou... Přesně se dalo poznat psy, které na tomto cvičáku cvičí a neřeší to - ti seděli, popřípadě leželi, nebo pobíhali po place jako by nic - všichni ostatní předváděli stejné kreace, jak naše holky a snažily se toho bláta dotýkat jak nejméně je to možné.

Protože Dezí právě hárá, bylo dané, že budeme závodit jako úplně poslední až po všech ostatních psech i disciplínách. To byla opravdu dlouhá představa. Navíc jako háravka na place předtím vůbec nesměla být, takže nás naše známá od tamtud vyprovodila s tím, že jí mám zavřít do auta a nechodit s ní ani před vstupem na plac, aby to ostatní psy nerušilo. No - když nic jiného, alespoň se pořádně nezamazala... :D

Irča byla připravená bojovat, ale já jsem to zkoušela ukecat na to, že to urychlíme, když na nás nebudou muset čekat na konec a že jí zas odhlásím. :D S naším figurantem Mílou se mi vysmáli a zatrhli mi to, takže jsem si při losování čísel vyzvedla to poslední naší kategorie ZZO a modlila se celou dobu, aby když už si do toho marastu nechce sednout Dezinka, abych se nenatáhla já sama.  :o)

Jak byla Dezí celý den v autě - krom malinkých přestávek na vyvenčení v blízkém lesíčku, asi se mi pak po vypuštění chtěla zavděčit z radosti, že je konečně venku a při našem čase závodu si do toho hnusu nakonec sedla. Protože si ale nesedá úplně rovně, při každém dosednutí to byl bodík za sednutí bokem... plný počet jsme měly tentokrát při odložení a také sedni-lehni, kladině a průchodu skupinkou... ostatní cviky jsme měli o bodík dole tím sedáním a u přivolání jsem jí dala povel rukou - což se také nesmí... získaly jsme tedy 89 bodů ze 100 možných a čtrté místo, což je sice pro nás bramborová medaile, ale na druhou strnu jsme si vyzkoušely v opravdu šílených podmínkách, že jsme na složení této zkoušky dobře připravené a už se na ní moc těšíme. Takže hurá na věc - máme ještě co pilovat... :)