Prosinec

Hodina poslední : Větru, dešti ani sněhu ;-) neporučíš...
Sníh padal a padal, mrzlo a netálo a tak se cvičák ponořil do sněhové záplavy a namrzlin. Středeční poslední hodina byla pro nepřízeň počasí přesunuta na neděli. Jenomže počasí si poručit nedalo a tak napadla a hlavně místy nafičela další vrstva sněhu a tak to dopadlo úplným zrušením výuky a náhradní hodina byla přesunuta na jaro. Nám to tedy vůbec nevadí, protože jsme už přihlášení na pokračovací lekce výcviku a budeme mít tedy místo deseti hodin jedenáct. To je jedno. Už se na to moc těšíme. Trénujeme doma vše co jsme se naučily, pilujeme předsedání a zůstání na povel lehni ( to nám jde - nejde) a budeme se snažit naučit povely "lehni ze stoje" a "vstaň", protože to nám také dělá problémy. Do jara určitě zmákneme chůzi u nohy - to každopádně, poněvadž s Dezinčiným růstem síly by ze mě byl jinak šimpanz a vedle úžasně capkající Arunky vypadá tahající Dezinka jak nevychovanec. Arka chodí u nohy úžasně a když nepotřebuju aby šla těsně u nohy a povolím jí vodítko, nikdy ho nenapíná. Když se jí ho povede natáhnout, buďto zpomalí a zjistí že je to ok a nebo si prostě sedne a čeká... Může jí vodit i maličké dítě a nikdy by ho nezatáhla ani za kočkou a nebo jiným psem. Dezinka je vedle ní pošuk, lítá z prava do leva a vodítko by byla schopná i přervat, takže do jara snad bude vycepovaná stejně jak Arka. Na cvičáku se pak už budeme zaměřovat na detailnější provedení povelů a tímhle se nechci zdržovat, navíc jsou tedy vycházky s oběma najednou docela úmorné - pořád Dezinku vymotávám z vodítek a ruku mám nonstop v zápřahu... No ale mám co sem tak trochu chtěla... vybrala jsem si nejtemperamentnější a nejdivočejší dračici, tak mi to stále připomíná...  je to ale moje pusinka mazlivá.
Jinak se s ní ale nejde nudit... manžel na zahradě vytvořil ledovou plochu dětem na bruslení a ta malá potvůrka mu na ní chodila čůrat, takže jsme to museli několikrát znovu polejt, aby zmizely díry... když vznikla už silná vrstva a krásně hladká plocha, při honění kočky na ten led vběhla Dezi v rychlosti a dojela z poloviny na konec, kde jí to vyhodilo do sněhu. Myslela jsem si, že se trochu lekla a začne ten led obíhat obloukem. Ale to by nesměla být Dez... pochopila to jako hru a tak se sama klouzala...lítala bokem po sněhu s míčkem v tlamě a dorážela na Arunku, pak se najednou rozeběhla a skočila na ten led... Tedy krve by se ve mě nedořezal tím šokem ani doktor, ale ona si to náramně užívala... dojela, nadhodila míček a začala kroužit znovu kolem Arky. Ta jí chvíli ignorovala a jak se začala zajímat o míček taky, že by se přetahovala, Dezí to vzala zase skluzákem přez led... No střelenější štěně sem ještě neviděla. Už sem si zvykla na její akrobacii při skocích na namrzlou terasu, kdy po doskoku Dezí jede až ke dveřím a občas i do nich ťukne, ale že bude ještě i "bruslit" tak to mě nenapadlo. Jen doufám, že si při tom blbnutí nezlomí nohu a tak je na noc pro jistotu zavírám do kotce a pouštím je až ráno, kdy ji mám na očích. Kdo ví, co by vyváděla sama a po tmě... Ale hlavně kdyby něco - do rána je pak daleko...
No a včera jsme tu měli čerty s Mikulášem... vypadalo to, že je Dezi sežere, přestože byla za plůtkem a nemohla na ně... vůbec se jí nelíbili a štěkala na ně jak pominutá. Občas při tom nakrčila ten její pysk a vypadala fakt zlověstně, i když si myslím, že ona to  brala spíš jako hru, poněvadž ocásek se jí nezastavil. No ale ukázala se jako skvělá hlídačka - i když to se předvádí už hodně dlouho. Sem moc zvědavá, jak se bude tvářit na Silvestra a jak bude snášet rachejtle.  Střelba jí nevadila a tak jen aby neokoukala histerii od Arky, která se vždycky klepe jak osika...Tu zavírám do garáže, kde má rozsvíceno a protože je hluchá, tak to tam prospí. Co tomu bude říkat Dez vůbec netuším,  ale to brzy zjistíme, no.... :o)

29/12
Prosincové sněžení, uklízení sněhu a námrazy jsou pro Dezinku jak ráj na zemi... Jak může, koulí se ve sněhu a pak vypadá jak malý sněhulák, skáče ve sněhu tam, kde je nejvyšší a kouše po vločkách, co okolo ní poletují. Je to malý černý raplík. Vánoce jsme prožili celkem vesele a i zvířátka u nás dostávají maličkosti, tak nechyběly ani balíčky s vepřovýma pacičkama, štěněčíma pamlskama, psí konzervy a kočičí mňaminky. Po malých dávkách tak mlsají stejně, jako my cukroví a pak se to snažíme vyběhat na procházkách a blbnutím na zahradě. Dezinka se naučila na povel jít do kotce, tak je konec nahánění zlobivého štěněte po zahradě, což mě velmi těší. Je to moje holčička. Trénujeme to, co jsme se naučili na cvičáku, abychom na jaře nebyli za trdla, ale zůstat po povelu LEHNI delší dobu je pro Dezinku téměř nemožné. Zvládáme si lehnout ze stoje, ale nejde nám vůbec povel VSTAŇ... když se jí snažím pomoct rukou, okamžitě sebou žuchne na záda a vytrčí tlapky nahoru a s vyhrnutým pyskem se tlemí v pozici "paničko drbej bříško!" SEDNI zvládá skvěle, ale nesedá si k noze, pořád si sedá někam bokem a tak jí pořád rovnám. Co umí úžasně je při zastavení na vodítku okamžité sednutí a vyčkávání než se zas půjde.... to je super. Jinak stále tahá jako tele a tak si na náledí vysloužila ostrý stahovák, protože jedna z nás by skončila se zlámanýma nohama... pochopila okamžitě, že musí jít opatrně a tak capká na nataženém, ale nenapnutém vodítku stejně skvěle, jako Arunka.
V neděli jsme si udělali vycházku k našim na oběd a vzali jsme holky sebou. Věděla jsem, že je nebudu mít nikde bez dozoru, tak šly bez košíků a bylo vidět podle ocásků, jak jsou spokojené, na rozdíl od dětí, které by dali přednost odvozu autem... U našich zůstaly normálně na zahradě a my šli na krůtu.  Po obědě při mytí nádobí mi babí oznámila, že dala holkám zbyteček rybí polívky...že prej to vylízaly a strááášně  se olizovaly. No nebyla jsem nadšená, ale říkala jsem si, že jim to žaludek neprovrtá.  Pak jsme se vydali na cestu domů, holky opět s radostně šermujícíma ocáskama a tak to byla celkem prima neděle. Večer jsme ještě dostříkali led na ranní bruslení a holky zavřeli do kotce.
Ráno sem myslela, že mě klepne! První pohled do kotce mě málem skácel k zemi... na zemi nebyl kousek čisté dlažby. Dezinka blila jak amina a obě holky měly průjem, že to nemělo obdoby. No a jak v tom capkaly, než sem je pustila, vypadaly obě jak bezdomovští podvraťáci bydlící roky u popelnic!!! Ježiš jak já klela, to sem psát nemůžu... ještě teď je mi zle při vzpomínce hodinové očisty kotce a druhé hodiny strávené čištěním psů! Jedním sloven BLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!
Vymrzlá, načichlá a naprosto bez nálady jsem zalezla domů... snídat jsem nemohla co mi dělal žaludek a doufala jsem, že mráz zbytek puchu z hafynek dostane sám, protože v těchto mrazech sem je prostě koupat nemohla. Holky měly hladovku, aby se jim žaludek srovnal a já s nimi.  Po snídani se šlo bruslit... tedy nejprve manžel s dětma - já měla přijít později, ale k tomu nedošlo. Manžel mě volal, abych zachránila našeho kocoura - kočku. Nejspíš při cestě z boudy padl do tlapek hafynám a ty ho v rámci ranního uvítání vyválely ve všem tom marastu, co tam po té jejich bliádě byl.  Mikša byla spíš rezavá, než černá a chlupy měla smrdutě slepené... no hnus. Navlíkla jsem opět chirurgické rukavice a dala se do očisty číčiny. Jenomže na rozdíl od upatlaných tlapek čubinek to měla úplně všude - i čumák měla od sra.... no však víte čeho blééééé myslím... otevřela jsem v koupelně okno, číču vykoupala, vydezinfikovala, vystříkala kočku i koupelnu proti smradu a čičnu k jejímu zděšení vyfénovala do sucha. Nechala jsem jí chvilku v garáži se aklimatizovat na chlad a vyšoupla jí ven. Schovala se před hafynama do boudičky, co jsme jí udělali. Nejprve měla igelitem omotanou  papírovou krabici s otvorem a vyteplenou molitanem na kterém ležela, ale tu jí během pár dní Dezinka rozcupovala k nepoužití, tak jsem uloupila manželovi velký plastový oválný kbelík s víkem, do něj mi pak pomohl udělat otvor akorát na protažení čičiny a po vystlání koberečkem se tam Mikša s chutí zabydlela. No a tam se schovala po té očistě, která jí nebyla moc příjemná. Čubinky kolem kroužily, ale protože jsme "boudičku" zatížili hodně těžkým kamenem zbylým ze skalky, byla kočka v bezpečí a lízala si vyfoukaný kožíšek. Mráz udělal své a hodně také to jejich věčné válení ve sněhu, kterému se po chvíli nevyhnula ani číča, když si myslela, že se jí podaří kolem holek proběhnout a tak jsme odpoledne při bruslení  konstatovali pozitivní fakt, že už ani jedna z nich nesmrdí...  Průjem jim ustával a Dezí pak už nezvracela, tak to vypadalo, že se vše urovná a bude to ráno ok. To byla úleva... pro jistotu jsem je nechala na noc otevřené z kotce, aby mohly jít kadit do sněhu a s klidem si šla lehnout - myslela jsem si, že to byla poslední katastrofa letošního roku...  ale OMYL!  V úterý ráno vstávám, abych dala těm vyhládlům granulky a nevěřím svým očím... na ledu stojí MIMOZEMŠŤAN!!! Černé tělo, klepající se nohy, stažený ocas a plastová bílá hlava! Všude okolo čerstvě napadaný sníh, žádné stopy, jen stojící "cosi" uprostřed ledu...  No jasně! Ani sem moc nepřemýšlela, že mrzne a padá sníh - byla to pitomka Arka s kočičí boudou naraženou na palici!!!! V pyžamu a úplně bosa sem vylítla přez terasu za ní a snažila jsem se jí z tý hrůzy vysvobodit. Naštěstí jak poznala, že se jí dotýkám já, úplně se uklidnila a držela jak beránek. Nejdřív sem přemýšlela, že jí to okolo hlavy víc prostříhnu, ale pak jsem to zavrhla, že bych jí mohla něco udělat při manipulací s nůžkama na pevném plastu a tak sem jí zkusila vysoukat stejně, jak tam vlezla. Nejprve jedno ucho, pak vršek hlavy, pomaličku druhý ucho... pak už to šlo... držela a čekala, až jí opravdu po kousíčkách vyšroubuju kebuli z belíku ven. Když hlavu vyndala, vylila jsem skoro litr slin... musela tam mít hlavu snad celé ty tři hodiny co sněžilo...a pak sem uviděla proč jí tam strčila! Kočka si od někud donesla kostičku a uklidila si jí před holkama do své boudičky... no a hladové hafynky z nucené diety nějak nemyslely a protože Dezí by se do otvoru už nenacpala - má hlavu širší než Aruška, tak tam vlezla stará páka! Po té čtvrthodince na ledu mi došlo, že jsem vlastně bosa... nehty jsem měla modré a nohy jsem vůbec necítila... měla jsem k tomu ledu přimrznout - blbec jeden! A manžel zrovna v práci... fakt začínal zas den super zážitkem... seděla jsem doma hodinu s nohama v lavoru s teplou vodu a nemohla jsem ani promluvit, jak mi jektaly zuby... překousla bych si nejspíš jazyk. Rozmrzla jsem okolo jedenácté a šla zkontrolovat, jak dopadla dlažba na terase, když na ní Arka schodila několikakilový šutr z té boudy - fakt se mi ulevilo, když sem nenašla žádnou prasklinu... Celé odpoledne jsme byli s dětičkama u kamarádky a po večerním návratu sme zalezli všichni do hajan... nemohla jsem se vůbec zahřát a tak jsem spala s huňatejma ponožkama...no jo no... to je tak, když se nepřemýšlí...
No a jak se říká - do třetice všeho nej... v noci mi přišlo, že je mi nějaká větší zima... prcek taky prskal, že je mu chladno, ráno se ukázalo, že to nebyl jen pocit... špatně dovřené dveře do garáže proměnili spodek baráku v ledničku... vstávali jsme do 17°C, což je proti 23°C na které normálně topíme opravdu ledárna... takže momentálně jsou děcka u pohádky pod dekou, kamna mám nafutrované k prasknutí a snažím se to tu vyhřát na normální teplotu. Už je tu skoro 20.... přesto mi po tom slohu přimrzají prsty ke klávesnici, tak končím a jdu uvařit už třetí konev čaje... doufám, že do Nového roku už se skutečně nic nepřihodí!!!!