Říjen

Říjen 2010
Tak stále cvičíme... poslušnost, přivolání, kousání, stopování - všechno jí baví, ale všechno by si dělala po svém... je to malá dračice! Ví dobře co smí a co se nesmí, ale stejně si ta potvora dělá co chce - kytičky jí baví pořád škubat a cupovat na maličké kousíčky, jakmile mě uvidí, už ví, že je zle, ale stejnak nevydrží a už jde po nich znovu. Už se nemůžu dočkat, až konečně dospěje, snad jí pak už takovéhle blbiny napadat nebudou. Přivolání na kliknutí klikrem máme úplně stoprocentní... ještě se nestalo, aby nedošla, protože vždycky čeká mňaminku a ona je jak lux... úplatnice mrňavá...  snažím se kvůli ní naučit pískat, ale pochybuji o zdárném výsledku a tak dál trénujeme i přivolání na píšťalku... protože klikr je pro přivolání v terénu moc tichý... výjimečně se stane že Dezí "neslyší" protože zrovna potřebuje něco pořešit... povel KE MNĚ zvládá na stopovačce úžasně, jakmile ale zjistí, že je volná, už to tak světové není... Ovšem Aportek a kousání budou její disciplínou, to jí baví až do padnutí vyčerpáním, za Aportek by dýchala a kousáníčko jí baví moc. Už máme všechny zoubky přeměněné - k mé veliké radosti se mi podařilo i "ulovit" jeden měnící se špičák na památku, takže už se zase s Arunkou přetahujou o všechno co potkají. Tráva je věčně posetá hračkama a Dezí si k tomu ještě našla vyskládané špalky dříví na zimu, takže občas ukradne polínko a trestá ho až třísky lítají... Zahrada pak po jejím počínání vypadá jak po nájezdu dřevorubců...všude kůra a malé třísky... Také slečna dospěla do stádia "hlídačky", takže neomylně bafáme na cokoliv, co se v ulici pohne, takže k radosti všech sousedů ukazuje jak hlídá a je jí celkem jedno, že její hlásek se nese celou ulicí a šťastně si vrtí ocáskem pokaždé, když se k ní přidá i Arunka, která přez svou hluchotu už dávno nic v ulici neřešila... Je krásné pozorovat, jak se ty dvě doplňují... Arka se naučila si hlídat po očku co malá dělá a jakmile zbystří, sama už vyráží na kontrolu. Jsou to moje špionky.  Kočka už také dorostla do slečny, takže není neobvyklé, že si vyjde na procházku ulicí, což tedy obě hafky dost špatně snášejí a za plotem se můžou přetrhnout štěkáním i kňučením, aby jí nalákaly zase domů... Jinak má Dezí  už krásně vyměněnou svou štěněčí srst za huňatou a lesklou a je úplně nádherná. Učíme se běhat kruh na šňůře, ukazovat zoubky, ale její temperament a tak trochu dominance v ní zatím převyšuje a na rozdíl od Arušky, která je na podobné úkony naprosto úžasně vstřícná, je tahle malá černá koule jeden obrovský nespolupracující čert!
No ale byly jsme se s dcerou a s Dezinkou podívat na bonitace belgičáků v Pňově, kam nás pozvala Blanka a tam jsme si užily nádherný den. Dezinka se tam kamarádila skoro s každým pejskem - tedy dva jí nějak nesedli, ale to ani my lidi se nesneseme se všema, takže to jsme vyřešily tím, že jsme se jim vyhnuly. V povahovém testu co tam prováděli a my je při tom z poza plotu sledovaly Dezinka neřešila ani střelbu, ani rachot, co se tam tvořil, nosila si aportek a na zavolání přibíhala úplně skvěle, takže doufám, že až nacvičíme ty zoubky a postoj na měření, budeme se tam moct také bez ostudy přihlásit... Našli jsme si tam pár lidiček s kterýma se prímově povídalo a Dezinka se přez pamlsky přátelila snad s každým - byla úplně skvělá. Arunku jsme sebou nebraly, protože v tu dobu ještě hárala a bylo by to zbytečně starost na víc, ale i tak byla Dezí v pohodě. Nebýt toho, že jsem nechtěla prošvihnout v telce pak Velkou pardubickou, protože jsem vsadila na Váňu že to všem letos opět natře a chtěla jsem to vidět napřímo, asi bychom tam s Blankou zůstaly až do konce celé akce, protože to tam bylo perfektní, počasí bylo jak na objednání slunečné a celkem teplé - no prostě co víc si ještě přát... Takhle jsme ale odjížděly okolo druhé hodiny domů s tím, že nás Blanka ještě seznámila s Radkou, která tam vede cvičák a domluvily jsme si tedy přihlášení. Takže už je vše domluvené a ve středu 3/11 odpoledne ve 4 máme první hodinu... Moc se na to těšíme... Jak říkala Radka, budou tam převážně samá štěňata, což je prima. No uvidíme jak nám to nakonec všechno půjde.