Zkouška BH

Ano, zbláznila jsem se!

Po třech týdnech proležených s nemocí v posteli a bez jakékoli přípravy jsme se s Dezí nahlásily na zkoušku BH, která se konala u nás na cvičáku SIMIRE Ratenice. To jsme si přece nemohly nechat ujít. V  sobotu mi skončila neschopenka a v neděli ráno jsme nastoupily se snahou neudělat si příliš velkou ostudu...

Víkend byl jak malovaný, počasí na polovinu listopadu příjemný a nálada na cvičáku naprosto skvělá!
Zapsaly jsme se, seznámily se s příjemným panem rozhodčím a zase jsme odjely domů, protože se dělaly i zkoušky jiné a ty obsahovaly stopu, kterou my jsme nedělaly a tak jsme měly 2 hodinky volno.  Vrátily jsme se chvíli před příjezdem stopařů a pak už to začalo... bylo cítit mírnou nervozitu i napětí v ovzduší, ale panovala skvělá nálada a pohoda. Nějakou zkoušku skládalo asi 11 psů - nevím to přesně, nás na BH bylo 5.

Našrotila jsem si přesně kroky, které máme odšlapat a odpočítat a stále si říkala, že zkouška je od slova zkusit - že o nic nejde, takže jsem byla vysmátá a v pohodě. Dezinka si odpočívala uvnitř haly v klícce, protože BH zkouška měla být jako poslední a já jsem s kolegy dělala u IPA skupinku lidí.  Jak jsem tak pozorovala dráhu ostatních, čím dál víc mi připadalo, že jdou jinak, než by měli jít... nějak mi nedošlo, že mají jinou dráhu...  :-D  no a když jsem to řekla nahlas, samozřejmě jsem celou skupinku rozesmála... a pak jsme přišly na řadu my...

Nahlásila jsem nás rozhodčímu, což bylo celkem v pohodě a žačaly jsme krokovat na vodítku... to mi přišlo bezva, přechody do klusu, pomalého kroku a chůze Dezí zvládala skvěle a ani obraty nám nedělaly problémy, skupinku jsme prošly skvěle jak na vodítku, tak potom bez něj - Dezí byla opravdu moooc šikovná a já z ní měla strašnou radost. Naťapaly jsme si to znovu na výchozí bod a tam to přišlo...  OKNO!  

Vynechala jsem v duchu celé to opakující se účko na volno a vydala se s Dezí na závěrečné odkládání za chůze...  Pan rozhodčí se smál a navedl nás na vynechaný úsek. Docela jsem se rozhodila a Dezí to trochu poznala, protože i když šla opět skvěle, v otočkách si dělala bez vodítka větší obloučky, než bylo zdrávo, ale odložení v sedě i v leže s přivoláním proběhlo správně, jen jak je jejím zvykem si předsedla nakřivo a přiřadila se k noze nadvakrát - ale to šlo...  nicméně dodělaly jsme to celkem v pohodě a přišlo dlouhodobé odložení na dobu, než toto všechno odcvičí další pes.

Došly jsme k místu odložení, počkaly na pokyn a Dezí lehla... odešla jsem od ní na určenou vzdálenost a zůstala stát zády k ní... to Dezí neznala, nacvičovaly jsme to vždy tváří k psovi a fixací očima. Najednou mi Irča říká...  "No tak se můžeš klidně otočit"  Otočím se a Dezí stojí za mnou s očima upřenýma na mě a s otázkou v nich - "Ty na mě jako nebudeš dneska koukat???"  Musela jsem se smát - tušila jsem dopředu, že na tomto 100% pohoříme.  Rozhodčí mě poslal si jí odložit znovu na stejné místo a zůstala jsem si už u ní...
Když šel na odložení odcvičený pes místo nás, my jsme si šly vyslechnout hodnocení.

Měly jsme stržené bodíky za špatně umístěnou ruku, což se dá považovat za vedení a napomáhání psovi, pak za to křivé předsednutí, velké obloučky a na volno že nejde nalepená na noze - mě tedy Dezí potěšila, že nešla ten svůj metr... byla skvělá! Dostaly jsme i pochvalu, že pes pracuje s nadšením a radostně, přivolání že je úplně bezchybné a rychlé a že byla Dezí správně soustředěná během celého cvičení. Ovšem za neprovedené odložení jsme ztratily všech 10 bodů za cvik. Naštěstí jsme ten zbytek zvládly skvěle a tak jsme prošly zkouškou i bez toho odložení!  Jsme dítka štěstěny a klikařky, bylo to o chlup, ale Dezinka úspěšně složila zkoušku BH - napoprvé a bez příprav! Je to prostě moje holka šikovná, celá po mamině s babičkou a tak jsme se snažily přiblížit šikovností i ségře Daince, která toho s paničkou umí daleko víc nežli my.

Když docvičili všichni všechno, přišla na řadu ještě část cviků v ruchu vesnice.  Přemístili jsme se tedy na náves, kde jsme ztropili svým výskytem neskrývaný údiv fotografa, který se vydal fotit megaobjektivem poklidné nedělní poledne na opuštěné návsi, kde se mu zčista jasna zjevila skupinka s hafany a štráduje si to sem a tam a do toho kolem nich jezdí kolo, a běhá sportovec!  Koukal na nás vyjeveně a já se musela smát. Všichni toto splnili skvěle a přišla na řadu poslední část - kontrola chování samotného uvázaného psa. Každý z hafů byl uvázán u místní informační vývěsky a páníček mu odešel za roh domu. Postupně okolo vývěsky prošel chodec se psem, proběhl sportovec a rozhodčí došel až k psovi.  Všichni hafíci to zvládli skvěle a tak jsme se vrátili do SIMIRE základny a začalo se vypisovat všechny dokumenty, takže to máme černé na bílém.

Bylo to naprosto úžasné, pro nás s Dezí to byla nádherná premiéra, měly jsme skvělé zázemí našeho cvičáku a lidiček v něm, spoluzkouškaři byli všichni velmi milí a sešla se nás tam prima parta lidí a bezproblémových pesanů.   Na tento den nikdy nezapomenu! Další zkoušku na našem cvičáku si zkusíme také...